Firmy a osobnosti – 1. část

První moravská továrna na voskové zboží V. Zbořila

Základ této později unikátní firmě položil Václav Zbořil I. (1836–1900), vyučený voskař. Zbořil pocházel z Přerova a do Bystřice přišel se svou manželkou Annou rozenou Politorovou v roce 1858. Ve stejném roce si tady otevřel malou ruční dílnu, ve které se vyráběly ručně malované kostelní svíce a voskové obětiny pro poutníky putující na Hostýn, ale i obyčejné svíčky do domácnosti. Podle Krumpholcovy kroniky připojil Václav Zbořil v roce 1859 k výrobě voskového a perníkového zboží také obchod se zbožím smíšeným a cihelnu. I přes tento jeho poměrně široký podnikatelský záběr ještě nebyl Václav Zbořil I. označován jako továrník, ale jako perníkář. Sčítací archy jej v roce 1869 evidují jen jako majitele pololáního hospodářství a perníkáře, v knize zemřelých je zapsán jako měšťan a perníkář.

Obětiny, které dílna vyráběla, byly až 15 cm velké a daly se rozdělit asi do tří skupin. Nejpočetnější zobrazovaly lidské tělo a jednotlivé orgány, jiné představovaly domácí zvířata a poslední byla architektura. Poutníci kladli předměty za oběť pod hlavní obraz chrámu a věřili, že jejich modlitby budou vyslyšeny: že se uzdraví oni nebo jejich děti, že se jim děti narodí, že bude jejich domov v bezpečí a podobně. Někteří obětovali všechny výrobky preventivně. Údajně se obětiny za zdraví kladly i do Vodní kaple. 
Podle autorky bystřických dějin M. Dolákové měnila první voskařská dílna až do roku 1874 často svou adresu. Podle sčítacích archů uložených ve Státním okresním archivu v Kroměříži sídlila ale Zbořilova dílna už od roku 1869 trvale na stejné adrese (nejstarší archy jsou právě z roku 1869).

Po smrti Václava Zbořila v roce 1900 převzal dílnu po svém otci druhorozený syn Václav Zbořil II. (1876 – 1956). Prvorozený syn Cyril (1861 – 1927) vystudoval v Olomouci medicínu a stal se lékařem v Kojetíně. Václav Zbořil II. dílnu rozšířil a především zmodernizoval. Z malé ruční dílny se stala stroji vybavená První moravská továrna na voskové zboží, svíčky a mýdlo. Internetový slovník Wikipedie po zadání hesla "Václav Zbořil“ informuje, že byla Zbořilova továrna jedinou svého druhu na Moravě. Svíce sice od té doby vyráběly stroje, malovaly se ale stále ručně. A jejich kvalita vydobyla továrně obchody v Polsku, Rakousku, Uhersku, ale i za hranicemi monarchie.

Poptávka po voskovém zboží stoupala, proto se V. Zbořil rozhodl továrnu zvětšit. Dne 27. března 1905 podal žádost o povolení stavby nové továrny adresovanou městské radě, v níž žádá, aby mu bylo povoleno zbořit své dva domy a na jejich místě vystavět novou továrnu. Povolení dostal, a tak se na náměstí objevila budova, která je dominantou tohoto koutu dodnes a její stavbou vznikla i nová ulice. 

Asi největší slávy dosáhla malá továrna před 1. světovou válkou, kdy se její výrobky dokonce vyvážely do zahraničí. Tehdy se tady vyráběly kromě svící také potřeby pro včelaře (mezistěny), zahradníky (štěpařský vosk) i řemeslníky (parketový vosk, vosky na niti, vosk do barev), a kromě toho také různé voskové ozdoby, jako např. voskové ovoce, květiny, figurky a pouťové zboží.

Ani první světová válka produkci továrny neublížila. Po válce se život vrátil do běžných kolejí a ve třicátých letech 20. století továrna opět prosperovala. Zatímco v roce 1927 tady pracovalo 50–80 dělníků, ve 30. letech už továrna zaměstnávala 100 dělníků a 10 úředníků a kromě svíček a jiného voskového zboží vyráběla také mýdlo. Z Krumpholcovy kroniky se dokonce dozvídáme, že zatímco v polovině 30. let, tedy v době světové hospodářské krize, většina továren propouštěla a omezovala provoz, „jediná továrna na voskové zboží Václav Zbořil a syn udržela neztenčený provoz, ba zaměstnala i několik dělníků v nově zřízeném oddělení na výrobu mýdla.“

Katalogy První moravské továrny na voskové zboží, svíčky a mýdlo ukazují, že továrna produkuje kostelní svíce, velikonoční triangle (trojramenné svíce), voskové rozžeháky, konzumní svíce, vánoční svíčičky, věčná i náhrobní světla, luxusní svíčky, slévárenské dráty, křížky pro mrtvé, voskové figurky, zubotechnické vosky, technické vosky (pro obuvníky, zahradníky, parketáře, pečetní vosky atd.), větrné pochodně, které nezhasínají ani za vichřice, voskové květiny, ovoce, figurky, mýdla prací i toaletní.

A firma pracovala i za 2. světové války, kdy se mezi jejími výrobky objevuje např. mýdlo zn. Moravia. Rána ovšem přišla po roce 1948, který přinesl většině československých firem znárodnění jejich majetku. Tomu podlehla také První moravská továrna na voskové zboží a mýdlo, kterou už v té době vedl Václav Zbořil III. (nar. 1902). Továrnu sice převzaly závody Milo Olomouc, do výroby se ale neinvestovalo a v roce 1954 byla produkce v zastaralém závodě zastavena. Tím končí unikátní výroba voskového zboží, která na přelomu 19. a 20. století neměla na Moravě obdobu. Majitelé továrny Václav Zbořil s manželkou Emílií rozenou Bendovou (1881–1956) a jejich syn Václav s manželkou Jiřinou rozenou Holubovou odešli na Slovensko, a někteří z nich se už do Bystřice nevrátili…

-eda-