Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



80 let od založení bystřického muzea – 3. část

První měsíce roku 1933 prošly ve znamení oslav 75. narozenin F. Táborského. Ačkoliv muzeum ještě oficiálně otevřeno nebylo, uspořádalo svou v pořadí už druhou výstavu, tentokrát na počest svého protektora F. Táborského. Výstava se konala ve dnech 15.–21. ledna. Potom už všichni členové napínali síly ke slavnostnímu otevření. Vyráběl se nábytek, sháněly se poslední požadované předměty, v místnostech se uklízelo a připravoval se i slavnostní zahajovací program.
 

  Vraťte exponáty!

Dobu těsně před slavnostním zahájením ale poznamenaly také některé neshody mezi členy muzejního spolku. Když se začaly připravovat předměty k vystavení, zjistilo se, že školní inspektor Julius Šobr nevrátil předměty, které mu byly dány do úschovy. J. Šobr oponoval vedení spolku argumentem, že ani Otto Sova muzeu ze svých sbírek nic nepředal. Nesnadný úkol přimět J. Šobra k vrácení předmětů připadl na dr. Jaromíra Fialku, spory s archeologem Otto Sovou řešil sám předseda Václav Zbořil. K instalaci předmětů byl sice zvolen „komitét“, nakonec ale zůstala fyzická práce především na Marii Ševčíkové, jíž kromě pracovníků Zbořilovy továrny pomáhala také Františka Černá z Rusavy.

Muzeum otevřeno

Slavnostní otevření Krajinského muzea se uskutečnilo, jak se dozvídáme z pozvánky, „v budově chlapecké školy v neděli 20. srpna 1933 přesně o 10 ½ hodině“. O čtvrt na jedenáct vyšel průvod dívek z dívčí školy „za zvuků hudby“ a zastavil se před radnicí, kde se k němu připojili členové zastupitelstva. O čtvrt hodiny později zahájil slavnost ve školní tělocvičně pěvecký sbor Sokola pod vedením JUDr. Jaromíra Fialky, přítomné hosty přivítal nejdříve starosta Václav Zbořil, po něm promluvil o muzeu František Táborský a proslovy uzavřela odborná učitelka Marie Ševčíková. Po státní hymně už následovala prohlídka nově otevřených muzejních prostor.
Muzeum bylo rozděleno do několika „kójí“, které prezentovaly záhorskou, hanáckou a valašskou jizbu. V chodbě byla vystavena archeologie, v dalších místnostech se prezentovaly významné osobnosti a městský život.

Kdyby pana továrníka nebylo…

Mezi prvními návštěvníky muzea byla ještě před svým odchodem z Bystřice i baronka Alice Loudonová, která později muzeu věnovala několik osobních předmětů. Ke stálým dárcům patřili až do druhé světové války také František Táborský, Barbora Ondrúšková a Václav Zbořil. Ten sice v souvislosti se svou rezignací na post starosty města v roce 1934 chtěl ukončit i své působení v muzejním spolku, členové jej ale přesvědčili, aby v něm i nadále setrval a i přes jeho rezignaci jej znovu zvolili do funkce předsedy. Jednatel Vojtěch Bubílek zdůvodnil jednání členů spolku slovy: „Bude tak zachována kontinuita ve vedení musejního spolku, jelikož pan továrník Zbořil byl předsedou již přípravného musejního výboru před válkou a po ní opět chopil se funkce předsednické a má význačný podíl na nynějším stavu musea.“ Poslední větou mínil Bubílek především finanční a organizační stránku, Václav Zbořil totiž poměrně často hradil nedostatky v muzejní pokladně ze svých úspor, k cestám po okolí a pro výstavy zapůjčoval svůj osobní automobil a k instalaci uvolnil i několik pracovníků ze své továrny.

Poklad zakoupen pro muzeum

V prvním roce své existence uspořádalo muzeum tři výstavy, z nichž nejvýznamnější návštěvníky přilákala výstava obrazů Františka Ondrúška. V dalších letech následovaly další výstavy věnované především významným osobnostem kulturního života Československa (B. Smetana, S. Čech, K. Svolinský apod.)


I přesto, že bylo muzeum už oficiálně otevřeno, přibývaly do jeho sbírek další předměty a listiny. V roce 1934 získalo muzeum ze zámku tzv. hospodářský archiv, soubor písemností o někdejším šlechtickém panství (tento archivní materiál byl po druhé světové válce podle archivního zákona převeden nejdříve do správy holešovského archivu, v současné době je uložen a badatelům zpřístupněn v Moravském zemském archivu v Brně). K dalším přírůstkům patřily v roce 1935 archeologické nálezy z Býškovic, kde bylo vyoráno popelnicové pole z období kultury slezsko-platenické. Do přírůstkové knihy ovšem tyto nálezy zapsány nebyly a po válce se už ve sbírce neobjevily. Nejvýznamnějším přírůstkem roku 1935 byl ale bezesporu tzv. stříbrný poklad: nález hrnce se stříbrnými mincemi z Chomýže. Nálezce jej původně do muzea předat nechtěl (a to i přesto, že ve třicátých letech už měly být podle zákona tyto nálezy muzeím předány), Václav Zbořil mu ale zaplatil 500 korun a tím poklad pro muzeum zakoupil.


Na instalaci sbírek a zajištění programu při slavnostním otevření muzea se sice použily veškeré dosavadní muzejní úspory, díky členským příspěvkům a občasným darům ale v následujících letech pomalu vzrůstala hotovost, takže mohl být pro muzeum zřízen účet ve spořitelně. Na účet byla v roce 1934 připsána částka 1.980 korun, v roce 1935 hospodařilo muzeum se zůstatkem 3.013 korun a o dva roky později už bylo v pokladně téměř 4.500 korun.


K významným událostem roku 1935 patřila také návštěva muzejníků sdružených ve Svazu českých museí, kteří velmi ocenili práci kustodky Marie Ševčíkové a chválili odborné rozdělení expozice bystřického muzea.

Pocta Hanuši Schwaigrovi

Událostí roku 1937 se staly vzpomínkové akce ke 25. výročí úmrtí Hanuše Schwaigra, které muzejní spolek připravoval postupně už od roku 1936. Pořadatelé kontaktovali i rodinu Loudonovu, aby svolila k otevření rodinné hrobky, kterou H. Schwaiger vyzdobil freskami. V sobotu 19. června 1937 byla slavnostně otevřena výstava Schwaigrových děl, tentýž večer se konal i „Slavnostní večer Schwaigrův“ s koncertem a přednáškou. V neděli 20. června následoval ranní průvod ke Schwaigrovu hrobu a prohlídka Loudonské kaple, a poté už následovala nejdůležitější část oslav, slavnostní odhalení pamětní desky na domě č. p. 71. Desku vyhotovili Bohumil Jahoda a Hubert Faulhammer za dozoru Františka Táborského, odlila ji pražská firma Barták. Z odhalení pamětní desky se stala velmi nákladná záležitost, na niž muzeum vyčerpalo všechny své finanční prostředky.


Poslední aktivita, kterou muzejní spolek do druhé světové války podnikl, bylo uložení ostatků manželky Hanuše Schwaigra do bystřického hrobu. Psal se květen 1938, v polovině října obdržela Marie Ševčíková dopis ze Svazu českých muzeí, že se mají sbírky bezpečně uschovat a jejich uložení popsat, aby se zabránilo válečným škodám… 
                                                     

-eda-



Design By Macik