Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Editorial

Milí čtenáři,


bylo nebylo, prázdninové číslo Zpravodaje vznikalo zároveň s parkovištěm na radničním dvoře. Je psáno na pokraji lipového léta a všech sil, neboť na jeho stránky ve vedrech i deštích přes zavřená okna dopadal jemný bílý prach z půlených obrubníků a řezané zámkové dlažby. Oblaka zahalila realitu a já se ocitla v kouzelném městě, kde uvnitř kostelů stavěli domy, schodiště vedla výš, než dosahovaly věže, a ze zdí vystupovaly lidské tváře. „Co se divíš, řekl povědomý hlas, „jsi na výletě.“ Ano, chtělo by to výlet, zmizet odsud a zažít něco skutečného. Nepřipadá vám taky někdy, že jste jenom pozorovatelé, posluchači, fotografové, …čtenáři?  Už je to hodně dávno, co jsem se pokoušela stavět týpí a šít mokasíny podle Dvou divochů E. T. Setona. Bydlela jsem měsíc v románu Cit slečny Smilly pro sníh, ale neomrzl mi ani malíček. Na letošních koncertech Bystřických zámeckých slavností jsem se s konečnou platností utvrdila v tom, že přes fotoaparát se hudba poslouchat nedá – pro fotografa je sprškou lovených momentů, pověstným Zenónovým šípem, který v každém okamžiku svého letu stojí. Tam ukořistíte pohyb smyčce, tam výmluvný pohled, jinde otevřená ústa při mohutném basovém fortissimu – a hotovo, nechte si pak vyprávět, jaké to vlastně celé bylo. Ano, posluchačství, to je přímo prokletí. Aniž bych se hnula z místa, znám svět z doslechu. Vím, jaké to je, když v Lisabonu prší nebo když obří trajekt vyplouvá z Calais a v horním salonku na zádi, kde svítí lampy jako měsíce v úplňku, zrovna nikdo není. Znám modrá rána na řeckém ostrově Sámos, když si jdete do přístavu koupit rybu – jednu bílou, jednu červenou. Přesně vím, jak odrazit od italského břehu s dvanáctimetrovou obytnou lodí a jak při průjezdu zdymadlem směrem dolů vázat lana, aby plavidlo nezůstalo viset na zdi. Jen nevjet do Canal Grande! Dovedu také, aniž bych to kdy zkoušela, upéct hovězí oháňku dodanou přímo z corridé de toros se zeleninou a vínem a jsem si jistá, že báječně chutná. Vzpomínám si velice dobře, jak člověka mrazí při pohledu na klenby katedrály v Seville a slyším zvony z jejího minaretu, jejichž hlas doléhá až k hrobu Kryštofa Kolumba. A ty barvy skal svažujících se do moře, když zapadá slunce na Korsice – už jste o tom slyšeli?
Ne, ne, už toho bylo opravdu dost a kouzelné nemusí být jenom dálky. Velká část tohoto prázdninového Zpravodaje je naplněna pozvánkami na nejrůznější neobvyklé a sváteční akce, které na vás o prázdninách čekají doma. Až si přečtete texty o cizích úspěších a zážitcích, odložte prosím ve jménu léta na čas svou čtenářskou identitu, nedívejte se na nic ani přes tlusté pomyslné sklo televizní a vydejte se ven vyzkoušet svět všemi smysly. Pojďme na výlet, aspoň za humna všedních dní. Říkám si, musí to být hmatatelné, chutnatelné, se všemi konturami i odstíny, musí to být nezapomenutelné a naprosto moje – jako když jsem si před lety na jednom zámku prohlížela svatební prsteny Polyxeny z Lobkovic a čtyřletá dcera mi přivřela prsty do šuplíku...

Užijte se vší pečlivostí krásných dní tohoto léta a v září zase tady. A pamatujte, hlavně to tentokrát musí být skutečné. Něco jako sen.

Ilona Musichina



Design By Macik