Milí čtenáři,

tak už nám zase přibylo tmy. Malátné slunce drhne břichem o kopce a ne a ne nabrat výšku, den se souká z noci namáhavě jako ze sudu, slunéčka sedmitečná se derou do ještě otevřených oken, světlo klesne do listí, chvilku se tam žlutě plácá, ale pak seschne a nám nezbývá než koupit svíčku do lampiónu. Zas se budeme ploužit táhlými večery a vábeni světlem výkladních skříní budeme trávit čas v místech, kde už začínají rašit umělé vánoční stromky. „Kurňa shopping, Boženko, musíme se rozloučit,“ pravil včera smutně jeden Valach  u pokladny, vytahuje z kapsy 500korunovou bankovku. Přišel potměšilý čas, za kloboučkem potměchuť. Z ranních novin se nám tmí před očima a už i hlava státu si ve tmě rozbila koleno.
Když se ale podíváte do listopadového Zpravodaje, zjistíte, že Bystřičané vesměs nepodléhají temným podzimním náladám. Grafy vám ukáží, že většina z těch, kteří letos přišli k volbám, doufají v úsvit. A najdete tu i další pozitivní zprávy. Dobrovolní hasiči mají novou Tatru 815, která uveze šest lidí a osmdesát hektolitrů vody. Rybník v Zahájeném je sice zatím úplně bez vody, ale beton na novém hrazení už se bude obkládat přírodním kamenem. Setkání s architekty spolupořádané místním okrašlovacím a zábavním spolkem mělo velký ohlas a chystá se další díl. Pokud jste se nemohli přidat k výpravě, zapsali jsme pro vás téměř každé slovo a dozvíte se navíc i o tom, jak z návrhu načrtnutého na ubrousek mezi kávou a moučníkem při jedné návštěvě v Bystřici pod Hostýnem vzešla nádherná funkcionalistická veranda. Samozřejmě že v tom měl prsty slavný architekt Bohuslav Fuchs. Všechny stesky můžete poslat k medu 30. listopadu – tento den totiž bude díky včelařům zaručeně sladký. Celkem optimistické je i čtení o drogérii Jindřicha Kalabise, zvlášť vezmeme-li v úvahu jeho příkladné prodejní heslo: „Nemáme-li toaletní papír, prodejme aspoň smirkový.“ Dobrá zpráva taky je, že v textu o bystřické kopané tentokrát máme fotografie. Nijak oslnivé, ale zato těžce vydobyté. Fotografka, sražena u rohového praporku střelcem prvního gólu v zápase s Fryštákem, bleskurychle vyrýpala bláto a trávu z vestavěného blesku a po onom gólu stihla ještě zaznamenat nespoutanou radost našeho týmu. Vyhráli jsme 2:1! Máte rádi jasná čísla? Nezapomeňte se podívat na stranu 18, jistě vám zalahodí úhledně srovnané výsledky sčítání lidu, domů a bytů 2011, konečně vydané i pro obce velikosti Bystřice pod Hostýnem.  Zkrátka, kdyby vám bylo moc tma, čtěte si.
„Tady se píše,“ poznamenala moje dcera zkoumajíc za dlouhého večera knihu Svět hypnózy, „že naše podvědomí je jako setmělý pokoj, ve kterém jsou rozházeny všemožné předměty. Naše vědomí je svítilna – na co si posvítí, to je vidět. Ale může si v jednom okamžiku vybrat jen několik málo věcí. Zbytek pokoje zůstává temný a je pořád tady…“ Co se dá dělat, musíme se teď na pár měsíců zas odvážně zanořit do tmy, jen je nutné obezřetně volit, na co si posvítíme. A kdyby se nám náhodou svítilna někam zakutálela, snad se ani nemusíme bát, že bychom toho potmě nasbírali víc, než by den unesl. V tomhle mě vždycky uklidní slova z Kainarovy hry Nebožtík Nasredin: „Den a noc jsou dvě mocnosti. A každá má svoji pravdu.“  

Ilona Musichina