Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Tři tisíce osm set stran Daniela Slobody

„Bez stopování Slobodovy životní dráhy, jeho osvětové, literární i vědecké činnosti, bez pohledu na jeho mnohostranné působení není a nebude asi možné napsat ani novodobé dějiny východní Moravy, neřku-li Moravy celé, ani vylíčit rozličné cesty moravskoslovenské a vůbec československé spolupráce i vzájemnosti v devatenáctém století.“


Těmito slovy v roce 1980 ocenil prof. Josef Macůrek význam osobnosti rusavského evangelického kazatele Daniela Slobody. Svým bádáním Macůrek prokázal, jak se Slobodovy schopnosti a vědomosti rozvíjely v poměrně malém moravském regionu, aby posléze překročily jeho hranice a prostřednictvím osobních a písemných styků s nejvěhlasnějšími osobnostmi národního obrození utvářely vzájemné české (a především moravské) a slovenské národnostní vztahy. Není proto také divu, že Macůrkův vztah ke Slobodovi ovlivnil řadu historiků, kteří především ve východním regionu Moravy žili a působili. Jejich dílčí bádání a publikační činnost završil zcela suverénním způsobem PhDr. Zdeněk Fišer. Tento vzdělaný, soustředěný a důsledný historik, bývalý ředitel Muzea Kroměřížska, dnes historik Moravského zemského muzea v Brně, dokončil v roce 2013 osmým svazkem edici Daniel Sloboda, dokumenty. Poslední svazek vyšel s podtitulem Varia péčí Matice moravské a Moravského zemského muzea v Brně. Termínem „varia“ bývá označována pestrá směs, různorodé, na sebe nenavazující věci.  Každý z předchozích sedmi svazků edice měl jakýsi spojující bod pojímající nejdůležitější okruhy Slobodovy činnosti odborné, společenské a náboženské. I přesto „to ostatní“, shrnuté do posledního svazku Fišerovy edice, zaplnilo rovných 800 stránek.


O některých předchozích svazcích slobodovské edice jsem již v minulosti referoval. Chtěl bych u příležitosti jejího dokončení poukázat na některé aspekty, které si zcela určitě zaslouží naši pozornost. Jednotlivé svazky edice nevycházely postupně a chronologicky. Již skutečnost, že edice měla několik vydavatelů, musela autorovi připravit nejednu horkou chvilku. Kolik to muselo být usilovné organizační a redakční práce, kolik cestování a (to asi v první řadě) nekonečných a únavných jednání k zajištění potřebných finančních prostředků!


První dva sborníky vyšly paralelně v roce 2001. Jeden vyšel ve Státním okresním archivu Přerov a obsahoval chronologické události Slobodova života, zaznamenané podle jeho osobních zápisků z let 1824–1888. Druhý sborník vyšel díky péči Státního okresního archivu Kroměříž. Jeho obsahem je korespondence s řadou významných osobností vědeckého, politického, uměleckého a národního života.


Další korespondenci zachycuje i třetí svazek s podtitulem Korespondence s přáteli, vydaný v roce 2008 Maticí moravskou a Výzkumným střediskem pro dějiny střední Evropy. Čtvrtý až šestý díl edice nesou podtitul Korespondence Daniela Slobody s rodinou. Dopisy D. Slobody a Jozefa Miloslava Hurbana vyšly v roce 2009.  Korespondence se Slobodovým tchánem Samuelem Jurkovičem vyšla v roce 2005 a poslední sborník zachycující písemný styk s širokou rodinou byl vydán v roce 2011. I tyto svazky vydala Matice moravská.


Specifické místo ve slobodovské edici zaujímá sedmý díl nazvaný O Rusavě a Valaších pod Hostýnem. První díl knihy zachycuje dějiny obce od prvních historických dokladů až po současnost. Její druhý díl prezentuje osobnost Daniela Slobody a osudy jeho rodiny a zachycuje Slobodův vliv na život v obci. Svou fundovaností, odbornou i redakční kvalitou ční vysoko nad podobnými „obecními dějinami“, které jsou dnes často a hojně publikovány. Publikace obsahuje řadu obrazového materiálu, je kvalitně připravena i po knihařské stránce. Splňuje bezesporu nároky publikace dárkové a reprezentační. Pro obec Rusava ji připravila Muzejní a vlastivědná společnost v Brně v roce 2011.


Celá edice Slobodovy písemné pozůstalosti čítá 3 800 tištěných stran a vycházela v rozmezí 12 let. To není dlouho, uvědomíme-li si množství materiálu, který musel být vyhledán (často až detektivním způsobem), přečten, utříděn, přepsán, doplněn rejstříky, vysvětlivkami a poznámkami a opatřen mnoha fotografiemi. Musíme také zohlednit, že Zdeněk Fišer musel hledat v našich i zahraničních archivech; o to víc nás udiví krátká doba vzniku celého díla.  Vydání tak rozsáhlé edice vynikne také v porovnání se skutečností, že jiné slavné osobnosti naší minulosti se dosud kritického zhodnocení svého díla a společenského vlivu na společnost nedočkaly.

Fišera bychom měli obdivovat nejen za odbornou úroveň, ale i za objektivitu, s níž ke Slobodovi a jeho velkému odkazu přistupuje. To je důležitá vlastnost, kterou by měl vědec mít. V závěru předmluvy k osmému svazku se Zdeněk Fišer vyznává ze svého obdivu k životu a dílu Daniela Slobody: „Žil prostě, skromně a snažil se být prospěšný své rodině a zejména komunitě, jejíž součástí na Rusavě i v širším prostoru byl. Svým životem a prací tak Daniel Sloboda zůstává i po mnoha desetiletích, která uplynula od jeho smrti (1888), trvale přítomen i v dnešní době jako součást naší kolektivní paměti.“


A že píši o dokončeném Fišerově díle až téměř po dvou letech? Inu, prokousat se 3 800 stranami textu (byť nikoliv najednou), zažít a promyslet mnohé Slobodovy věci a názory, chce svůj čas. Vždy jsem se s radostí začetl do nového svazku, který jsem od autora získal. Je to čtení pěkné, poučné a i po tolika letech inspirativní. Snad se podaří městské knihovně získat kompletní edici, aby byla k dispozici všem zájemcům o historii našeho koutu Valašska. Stojí totiž opravdu zato.
PaM



Design By Macik