Vzpomínkou na obyvatele italského Caldonazza, vystěhovalce, kteří za první světové války našli útočistě v kraji pod Hostýnem a z nichž někteří jsou pohřbeni v Bílavsku, bylo červnové pietní setkání občanů a představitelů města Bystřice pod Hostýnem na bílavském hřbitově.

Letos v červnu uplynulo 100 let od události, která postihla obyvatele krásného městečka v daleké Itálii. Zhruba 1000 kilometrů od nás leží malebné město Caldonazzo. V překladu to znamená teplé hnízdo. Leží uprostřed dvoutisícimetrových hor mezi dvěma jezery, je obklopeno úrodnými poli a sady. Před 100 lety měli jeho obyvatelé tu smůlu, že v době počínající 1. světové války bydleli v oblasti, kudy vedla hranice mezi dvěma znepřátelenými státy – Itálií a Rakouskem-Uherskem. Italové začali počátkem 20. století budovat systém horských pevností. Rakousko-Uhersko, na jehož nejjižnější části Caldonazzo tehdy leželo, vnímalo tento akt po svém. Začalo s budováním podobného systému. A bylo jasné, že dřív nebo později se povedou v této oblasti tvrdé boje. Aby jimi civilní obyvatelstvo netrpělo, rozhodly c.k. rakouské úřady o vystěhování celých vsí a městeček. Občané Caldonazza patřili mezi ně.

Bylo to právě 15. června 1915, kdy jen s nejnutnějším vybavením, trochou jídla a ošacení byli lidé z Caldonazza naloženi na vlak a odvezeni na dalekou Moravu. Někteří z nich našli útočiště pod Hostýnem, v Bílavsku.  Najednou se mladí i staří ocitli v cizím prostředí, bez vazeb, kontaktů, bez znalosti řeči. Museli přijmout za svůj nový domov vše, co jim bylo nabídnuto. Nemohli se domáhat komfortu, uznání, pochopení ani lásky. Záleželo jen na lidech, na něž v podhostýnském kraji narazili. Někteří vzpomínali na své nové „domácí“ v dobrém, jiní s trpkostí a žalem. Vždyť byla válka, nikdo nic neměl, a ještě o to málo se všichni museli dělit. Nejvíce však asi všechny z Caldonazza tížila odloučenost od otců a dospívajících synů, kteří zůstali v armádě, a především nejistota, kdy a zda vůbec se vrátí někdy domů. Patnáct lidí své italské domovy už nikdy nespatřilo. Jsou dodnes pochováni na bílavském hřbitově.

Současná doba opět bojuje s přistěhovalectvím. Dnešní emigranti přicházejí z jiného kulturního, ekonomického a náboženského světa. O to víc problémů vyvstává před Itálií, která se stává cíleným terčem současných běženců. Chtělo by se říci, že až nyní Itálie splácí dluh za 1. světovou válku. Kéž se podaří nám všem zvládnout všechny problémy spojené s novodobým běženectvím.
PaM