Hlavní nabídka

Na rozloučenou s Pavlem Vantuchem

Dne 2. srpna 2015 zemřel v Praze ve věku 73 let střihač a režisér Československé a České televize Pavel Vantuch, rodilý Bystřičan. Na Moravě strávil jen rané dětství, s rodiči a sourozenci se přestěhoval do hlavního města už v roce 1951 a jeho spolužáci mu pak ještě nějaký čas pod vedením paní učitelky Tomáškové psali „Dopisy Pavlovi“, aby věděl, co se děje doma. Pečlivě si psaní od spolužáků ukládal, a když jim všem bylo sedmdesát, přijel do Bystřice na školní sraz s kamerou, aby pak dopisy i natočené záběry složil do láskyplného vzpomínkového dokumentu. V Bystřici to měl rád.

V roce 1999, při jedné z návštěv Bystřických zámeckých slavností, si popovídal s tehdejším šéfredaktorem Zpravodaje JUDr. Václavem Karafiátem.

Kořeny rodiny Vantuchovy tkví v Bystřici pod Hostýnem. Jak se vám to připomíná?
Mého otce Václava Vantucha si ještě bystřická pamětnická generace pamatuje. (…) Jeho devadesátku letos oslavíme ve Frýdlantě nad Ostravicí, kde žije můj bratr Václav a rodina se tam sejde. Otec se stále cítí být Bystřičanem. Řadu let hrál v Thonetově kapele, byl spoluzakladatelem pěveckého sdružení Tregler, dopisuje si s řadou známých v Bystřici a každý rok v létě chce být na Moravě. (…) Pobýval často u Škrdlíků ve Slobodově ulici. Naše rodina bydlela v Bystřici do mých devíti let v domku pod Kasinem.

A potom jste se přestěhovali do Prahy?
Začátky pražského pobytu byly dost těžké. Překonat tu změnu mi pomáhaly dopisy spolužáků. (…) Schovával jsem si je a mám je dodnes.

Jak se rozvíjel váš život v Praze?
Když si to vduchu zpětně promítám, tak v podstatě podle mých představ. Už odmala jsem měl chuť dělat loutkové divadlo. Chtěl jsem také později studovat na divadelní fakultě obor loutkářství. Nevyšlo to. Nebyl jsem tehdy přijat a bylo mi doporučeno, abych šel do průmyslu. Tak se stalo, že jsem do televize nevkročil hlavním vchodem, ale postupně, po absolvování nejrůznějších potřebných profesí – střih, osvětlení, kamera. Dodnes mi to pomáhá při režisérské práci. Taky mi hodně prospělo mé dlouholeté působení v Dismanově souboru a v rozhlasovém vysílání.

Co vám přinesla práce v televizi?
Letos 1. srpna to bude 40 let, co v televizi působím. Přirozeně je na co vzpomínat. S Karlem Čáslavským, vzdělaným, velmi pracovitým a dobrým člověkem spolupracuji už 25 let, vzpomínám na Miloše Kopeckého, Milana Nedělu, na režiséra Jiřího Menzla a společnou práci na Havlově Audienci. Vzpomínám na léta spolupráce s režisérem Jánem Roháčem, za mnohé děkuji Vladimíru Dvořákovi a vzpomínám na mnoho a mnoho jiných. V poslední době spolupracuji s Jaromírem Hanzlíkem na oblíbených Úsměvech českého filmu.

Nesepíšete ze svých vzpomínek knížku?
Ještě mám čas.

Jak se vám Bystřice líbí?
(…) Bystřice je krásné město v malebné krajině s pulzujícím životem. O tom jsem se přesvědčil při svých denních i večerních procházkách. (…) Jsem také Bystřičák a mám tady řadu známých, spolužáků – Františka Dohodila, Poldu Sobotu a další. Opravdu se moc těším na další setkání.

Pavel Vantuch se narodil 22. ledna 1942. V srpnu 1959, ve svých 17 letech, nastoupil do Československé televize jako osvětlovač elév, později vykonával práci služby pro kameru. V roce 1961 se stal řádným asistentem kamery a poté až do svého odchodu do důchodu v roce 1998 v televizi působil jako filmový a obrazový střihač a režisér. V roce 1987 se na tři roky stal zástupcem šéfredaktora Hlavní redakce zábavných pořadů v Praze. Televizi zůstal věrný až do posledních dní svého života.

Nejstarší dochovaný pořad, který režíroval, je z roku 1970. Byl režisérem televizních cyklů Komik a jeho svět, Hádanky s písničkou, Chvíle pro písničku, Papoušek na tři, Videostop, Karle, přepni to, Minuty dvacátého století, Úsměvy českého filmu a Hledání ztraceného času, na němž spolupracoval s filmovým historikem Karlem Čáslavským. V roce 1976 s režisérem Janem Schmidtem spolupracoval na televizním záznamu divadelní inscenace Michelangelo Buonarroti z tehdy ještě libereckého Studia Ypsilon. Tento divadelní záznam je některými divadelními kritiky považován za nejobjevnější inscenaci desetiletí. S Ypsilonkou spolupracoval i na televizním pořadu Ypsilonka se baví (1978), s hudební skupinou Plavci (Rangers) natočil televizní pořady Plavci na suchu (1975) a Plavci v pohádce (1980). Pro televizi se podílel i na dalších hudebních pořadech.

Vedle dokumentů s filmařkou tématikou Město dabingu a staletá historie (2011) a Přelouč – město dabingu (2012) natočil několik televizních filmů, mimo jiné Báječný bál (1973), Byl prima kluk (1990), Vznik Československa (2000) nebo Minuty dvacátého století: 17. listopad 1989 (2001).

Pavel Vantuch spolupracoval i s dětským rozhlasovým souborem, po léta byl jedním z jeho táborových vedoucích a doslova pravou rukou Miloslava Dismana.

Vzpomínat na něj budou jistě nejen jeho spolužáci a přátelé v Bystřici pod Hostýnem.
-red-

Design By Macik

Archiv Zpravodaje

Hlavní nabídka

Na rozloučenou s Pavlem Vantuchem