Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Klauda Madlmayr, architekt

Architektonické dílo Bystřičana Klaudia Madlmayra (1881–1963), jednoho ze synů tehdejšího majordoma bystřického zámku a vnuka místního kováře Tesaříka, reprezentuje z hlediska uměleckých stylů především meziválečný neoklasicismus, ačkoliv v některých svých dílech umírněně využívá i secesních prvků.

Narodil se ve staříčkově chalupě u malé kapličky při cestě na Holešov. „Chata malá, dochem krytá, nízká, že se zdála byť zarostlá do země. Při chatě v jedné straně mlat, vedle kovárňa, v tem ešče kravský chlívek a komůrka na uhel. Toto všecko v třech stranách malýho dvorka s prasečíma chlívkama a hnojem, v čtvrtej straně enom křivá zídka s šindelovú stříškú a v ní dveři…) Navrhoval oltáře, kostely i obytné domy, školy i hotely, správní i hospodářské budovy, náhrobky, hřbitovní kaple, tvořil interiéry a zabýval se restaurátorskou činností i tvorbou písma. Citoval klasické formy. Psalo se o něm, že je „přísným vyznavačem kázně a duchového řádu“ a že se „nepovolně pevně opírá svými čistými, oproštěnými liniemi o konstanty přísné umělecké kultury“. Byl oceňován za to, že „je mu naprosto cizí náhodné, nesouvislé, neposvěcené pokusnictví i křečovité siláctví, jež myslí, že tvoří, vybouří-li se ze svého afektu“.  Končila tehdy 30. léta 20. století, architekt byl na vrcholu své profesní dráhy a doba zrovna ctila tradici.

Jeho profesorem na vídeňské akademii výtvarných umění byl Otto Kolomann Wagner, který sám prošel od neoklasicistního historismu až ke geometrické secesi a vyznával v architektuře užitkový styl založený na účelnosti, vhodně zvoleném materiálu a konstrukci. Jako vynikající student byl Madlmayr v roce 1909 na doporučení akademie vyslán do Itálie, kde mu byl umožněn přístup do všech muzeí k velkým vzorům čistého stylu a ke všem pramenům architektonického poznání. Také v zahraničí ocenili jeho výtvarné nadání, vynikající vkus, cit pro rozměrné kompozice a schopnost usadit stavbu do kontextu krajiny. Dva roky pracoval v přímořském lázeňském městě Lovranu, maloval akvarely, projektoval vily a malé hotely. Po italské zkušené musel do I. světové války, z pole se šťastně vrátil a od roku 1922 se trvale usadil v Brně, kde si založil vlastní ateliér. Ve druhé polovině dvacátých let projektoval například budovu okresního soudu a finančního úřadu v Přerově, krajinskou lékárnu a pozemkový ústav v Olomouci, mateřskou a hudební školu tamtéž. Zakázek měl velké množství. Svědčí o tom i jeho korespondence s malířem Františkem Ondrúškem, pro kterého navrhl drobné hospodářské stavby ve Včelíně a s nímž se spřátelil, což plyne i z dopisů, v nichž si postupně začali tykat. V květnu 1931 píše: „Velevážený příteli, předně se na mne nezlob, že nic nepíšu, ale zajímá mne už dlouho, jak se Ti daří a  jsi-li ještě v Kroměříži (v nemocnici, pozn. red.). Nestýkám se vůbec s žádným, ani u Blažků jsem nebyl, protože mám tolik práce jako ještě nikdy. Tu soutěž na zastavení území pro novou radnici, okresní úřad a theologickou fakultu v Olomouci jsem proti pěti Pražákům vyhrál, načež mi ihned ministerstvo zadalo vypracování náčrtků na okresní úřad, které jsem zase poslal do Prahy ku schválení. Teď mi zadal zemský úřad vypracování plánů na infekční pavilon při zemské nemocnici u sv. Anny v Brně… Práce veliká, prosadil jsem proti názoru zemského stavebního úřadu, že se nebude stavět z betonu (rámová konstrukce), nýbrž z cihel. Můj názor podporovali všichni lékaři z nemocnice. Tak se prosím nediv a nezazlívej mi, když se nehlásím častěji…“

Madlmayr pracoval v téže době také na množství sakrálních staveb – v letech 1930–1931 postavil hřbitovní kapli sv. Františka z Assisi v Kostelci na Hané, 1931–1935 se podle jeho projektu stavěl kostel sv. Cyrila a Metoděje v Brně Židenicích připomínající svým stylem trojlodní novorománskou baziliku. Dne 20. 12. 1931 Ondrúškovi: „(…) mám letos tolik práce za sebou a děkuju Pánu Bohu, že mi zachoval úplné zdraví. Bude Tě jistě zajímat, že jsem tento měsíc vyhrál v užší soutěži kostel do Brna a dělám už přípravné práce pro stavební plány. Druhý kostel projektuju do Vítkovic, s jeho stavbou se má začít na jaře. Mám radosť, že mám tolik zajímavé práce, ale dělá mi to moc starostí…“ V letech 1935–1938 rekonstruoval baziliku na Velehradě a upravoval Královskou kapli v jejím interiéru, projektoval kostel sv. Trojice v Rozvadovicích u Litovle či kostel sv. Bartoloměje v Želči u Prostějova. Roku 1937 prováděl rekonstrukci kostela sv. Martina v Měrotíně u Mladče. Ve čtyřicátých a 50. letech pak navrhoval ve spolupráci s uměleckým řezbářem Heřmanem Kotrbou oltáře pro kostely v Drahanovicích u Olomouce, Ivančicích, Čejkovicích u Hodonína, Moravských Budějovicích, Nové Říši u Jihlavy, v Letovicích u Blanska. Rekonstruoval zvonici kostela sv. Martina v Lulči u Vyškova, druhé patro kroměřížského zámku včetně věžní střechy či kapli sv. Antonína Paduánského na Světínské hoře v Krakovci u Prostějova. Obnovoval i radniční budovy – například ve Vyškově,  Moravské Třebové či Dřevohosticích. Obytné domy projektované Klaudiem Madlmayrem najdeme v Blansku, Olomouci či Brně a ovšem také v Bystřici pod Hostýnem.


Co po sobě zanechal význačný architekt ve svém rodném městě? Byl členem místního Okrašlovacího spolku a zvolili si ho, aby vytvořil interiér včetně výstavních skříní pro budoucí městské muzeum. Z roku 1920 pochází jím navržený náhrobek rodiny Madlmayrovy na bystřickém hřbitově, v roce 1932 pak zhotovil plán na náhrobek svého přítele Františka Ondrúška. Základy stavěl Metoděj Matuška, náhrobek kameník Josef Kyselo. V kostele sv. Jiljí se dodnes nachází valašský betlém, který podle Madlmayrova návrhu zhotovili roku 1938 bratři Kotrbové z Brna. Betlém financovala Barbora Ondrúšková na přání svého zesnulého manžela. Ježíšek je tu uložen do jeslí ve valašské chalupě a orodovat přicházejí pastýři v kožiších.

Pro rodinu přestavěl architekt ve spolupráci s Metodějem Matuškou dům svých rodičů v ulici Nádražní 419. Do tohoto domu se v roce 1943 se svojí ženou Margaretou nastěhoval Madlmayrův starší bratr Gustav, inženýr pracující v oboru vodních staveb a vládní rada ve výslužbě, který se do Bystřice natrvalo vrátil z Brna a prožil zde dva poslední roky svého života. Také štíhlý strohý dům stavěný pro paní Barboru Ondrúškovou na dnešní třídě Legií 902 je dílem Klaudia Madlmayra. Dnes tu sídlí farní úřad.

Nejvíce na očích je Madlmayrův dům na rohu ulic 6. května a Palackého, č.p. 556 – od roku 1911 poštovní a telegrafní úřad, po roce 1948 občanská záložna, později státní spořitelna a v současnosti lékárna Salvia. Dům byl zadán v roce 1910 tehdejším c. a k. poštmistrem Aloisem Klabačkou. Bylo to bezprostředně po prolomení řady domů na náměstí, když vznikl prostor pro stavbu Zbořilovy továrny na svíčky a také nová ulice označovaná v projektu jako ulice „K Náměstí“, později Zbořilova. Původní Madlmayrův projekt nebyl realizován úplně. Byla změněna dispozice místností, suterénu, jinak provedeno oplocení a vedlejší hospodářská budova. Chyběl nadstřešek nad hlavními vstupními dveřmi i slepé okno. Jako občanskou záložnu dům upravil stavitel Metoděj Matuška – v průčelí byly probourány dvě výkladní skříně a přestavěny příčky. A nejvíce by asi srdce architektovo zaplakalo nad podobou domu z 80. let 20. století, kdy provedl stavební úpravy v duchu doby Okresní podnik služeb Kroměříž. Technická zpráva: „Navrhovanou úpravou bude zrušen stávající vchod z ulice… Zrušený vstup bude do výše 95 cm zazděn, zbývající otvor uzavřen ocelovým výkladcem s hliníkovámi lištami… Nový vstup do budovy je navržen v místě dnešního dvoukřídlového kastlového okna v pravé části čelní zdi… Vchodové dveře ocelové s hliníkovými lištami budou osazeny v nově postavené zdi… Fasáda bude do výše 378 cm obložena kabřincem v celkové ploše 84,35 m²…“

Stavba prošla během své historie mnoha úpravami a podobu věrnou představám a plánům tehdy mladého architekta získal dům až téměř po devadesáti letech od svého vzniku péčí nových majitelů a zásluhou Ing. arch. Petra Stibory z Brusného.
Dům č. p. 556 v ulici 6. května dnes konečně vypadá jako vystřižený z architektova kolorovaného plánu podepsaného zlehka tenkou linkou černé tuše – Klauda Madlmayr – architekt. Muž, který došel daleko od staříčkovy kovárny na rozcestí.
                                                                                                                                                                   msch, eda, PaM



Design By Macik