Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Vědět přesně, kolik je tak akorát…

Letos je to už 40 let, co v Zahájeném 1. července 1976 vzniklo minigolfové hřiště s eternitovými drahami. O dvacet let později už se zde hrál pohár mistrů evropských zemí. A po dalších dvaceti letech je na hřišti stále živo. Tým 1. DGC Bystřice pod Hostýnem patří k nejúspěšnějším celkům minigolfové extraligy. Loňské výsledky juniorů Aleny Doleželové a Matěje Nováka připomínají vysvědčení třídních premiantů se samými jedničkami a nějakou tou chvalitebnou. Alena si z celostátních turnajů jednotlivců, několika utkání Moravia tour, mezinárodního turnaje juniorů, celostátního turnaje mládeže, mistrovství ČR a mistrovství Evropy juniorů přivezla jednu stříbrnou a deset zlatých medailí, k tomu titul mistryně ČR a nakonec i mistryně Evropy. Matěj nasbíral v roce 2015 dvě bronzové, čtyři stříbrné a čtyři zlaté medaile i s titulem juniorského mistra republiky. Oba přitom bodovali také společně jako členové sehraného družstva, které je od loňského roku nositelem titulu mistra Evropy. Musela jsem je zkrátka zas jednou vidět zblízka. Nechala jsem je pozdravovat a poslala vzkaz, že už se jim v redakci vaří voda na kávu… A díky zázrakům moderní techniky nakonec přišel na návštěvu i trenér Daniel Dvořák, přestože my seděli v Bystřici a on v Brně.     

Alenko, loni samé zlaté, ale co to druhé místo na Poháru národů v Ostravě? Co se stalo?
No, Švédi jsou silní soupeři. Už ani nevím, nebylo to tak, že by se mi v Ostravě vyloženě nevedlo. Myslím, že jsem tam hrála líp než na celém mistrovství. Na mistrovství Evropy jsem pak potkala stejné protihráče, a podruhé už to dopadlo docela dobře…

Máte doma nějakou konkrétní soupeřku, ze které byste měla obavy?
Mezi juniorkami je konkurence malá, proto se snažím prosadit v kategorii žen. V klubu jsou dvě hráčky v ženské kategorii, se kterými tvořím tým. 
Daniel Dvořák: Myslím, že Alenka už ve své kategorii dosáhla na všechno, na co mohla. V České republice jí chybí v juniorské kategorii konkurence, ale i mezi ženami patří k naprosté špičce, což dokazuje celostátní žebříček. Zvítězila na juniorském mistrovství Evropy (mezi evropským a světovým mistrovstvím není v minigolfu prakticky žádný rozdíl, jelikož špičkové týmy jsou jen v Evropě). Do dnešního dne nevyšel světový juniorský žebříček, ale podle předběžných propočtů by měla na 90 % být světovou juniorskou jedničkou. I proto si myslím, že prioritou pro ni už bude ženská kategorie. Kvality na to rozhodně má.
Alena: Žen je na minigolfu obecně málo, extraligových hráček je kolem patnácti až dvaceti v celé ČR. A od přestupu do ženské kategorie mě dělí ještě tři roky.

První písemná zmínka o minigolfovém hřišti se objevila 8. června 1912 v časopise The Illustrated London News. V roce 1916 se pak minigolf rozšířil do USA a na evropský kontinent se poprvé dostal v roce  1926, když bylo postaveno minigolfové hřiště v Hamburgu. Inspiraci v USA později našli i Švédové. Právě ve Švédsku v roce 1937 vznikla první národní sportovní minigolfová organizace na světě. V roce 1953 si Švýcar Paul von Bongni nechal patentovat název minigolf. V německém Hamburgu bylo pak v roce 1958 postaveno první miniaturgolfové hřiště s eternitovým povrchem. Tento nový typ hřiště se stal oblíbeným a rozšířil se po celém světě. Rok na to je založena první Evropská asociace minigolfu. V roce 1980 dochází ke sloučení evropských minigolfových organizací a vzniká Mezinárodní svaz dráhového golfu, který se v roce 1993 mění ve Světovou minigolfovou federaci (World Minigolf Federation). WMF v současné době sdružuje 44 národních federací a je součástí Asociace mezinárodních sportovních federací, jež zastřešuje všechny sporty. V České republice pořádá národní šampionáty Český minigolfový svaz.

 

Oba jste loni hodně dokázali jako jednotlivci i v týmu. Proč si minigolfisté více cení týmových vítězství než těch individuálních?
Matěj: Hra v týmu je náročnější, musíme spolupracovat. V týmu nemůže být slabý článek, všichni musí být výkonem vyrovnaní a záleží na týmovém duchu. Při takové hře není člověk zodpovědný jen sám za sebe, a tak, když se to povede, máme velkou radost. Ani konflikt jsme mezi sebou nikdy neměli. Snažíme se navzájem podporovat a doplňovat.
Hráli jste spolu na mistrovství Evropy?
Alena: Tam nebyl smíšený tým. Hrála jsem jen za sebe a Matěj v týmu. Ale klukům jsem fandila, takže jsem byla moc ráda, když vyhráli.

Co je důležité pro dobrý výsledek v minigolfovém turnaji?
Matěj: Psychika – vyrovnanost, soustředění. Pohoda týmu a fyzická kondice. Když přijedete na mistrovství, tak jste tam třeba týden a jste každý den na hřišti od osmi do šesti do večera – je to náročné. Někdo říká, že minigolf není sport, ale kdyby si to zkusil, tak by změnil názor.
Daniel Dvořák: Jednoznačně psychické rozpoložení. Zahrát rovný úder v tréninku dokáže, řečeno s jistou mírou nadsázky, každý druhý. Ale když přijde na věc, turnaj je vyrovnaný a vy víte, že musíte dát a že na vás spoléhá několik dalších lidí, tak právě v těchto okamžicích se pozná naprostá špička. Troufnu si tvrdit, že kdyby minigolf byl profesionálním sportem, sportovní psychologové by byli součástí každého týmu, který má ty nejvyšší ambice. Podle mého názoru je poměr mezi psychikou a umem na nejvyšší úrovni zhruba 75 % hlava a 25 % ruce.

Co je na minigolfu fyzicky nejnáročnější?
Alena: Někoho třeba bolí záda, ale mně se to nikdy nestalo.
Daniel Dvořák: Na minigolfu určitě nejvíce trpí záda. Během čtyřdenního turnaje se nad dráhu do postoje, který není tak úplně přirozený, nakloníte více než tisíckrát. A někteří minigolfisté míří třeba i 30 až 60 sekund. Každopádně v tom pomůže trénink, čím více trénujete, tím více si na polohu tělo zvyká a tím méně vás to potom bolí a pohyb je přirozenější.
Matěj: A z minigolfu taky bolí nohy. Náš kolega Martin Ječný si jednou vzal na soutěž krokoměr a zjistil, že za den nachodí po hřišti 12 kilometrů. Tak si to u týdenního turnaje vynásobte sedmi…

Miniaturgolf se hraje na osmnácti drahách s překážkami (=jeden okruh). Do drah je zakázáno vstupovat nebo na ně našlapovat. Cílem hry je dosažení jamky co nejmenším počtem úderů (bodů). Pokud se nepodaří zahrát dráhu na šest úderů, zapisuje se na dané dráze výsledek 7. Vítězí hráč s nejmenším součtem úderů za celý okruh. Nejlepší možný výsledek na jedno kolo je tedy 18 a nejhorší 126 ran. Na každé dráze se hraje první úder ze startovního šedého pole orámovaného černou čarou. Pokud míč po tomto úderu nepřekoná překážku (červenou čáru), musí se hrát další úder opět ze startovního pole.  Po překonání překážky (červené čáry), se hraje další úder z toho místa, kde se míček zastavil. Pokud se míč zastaví u okraje dráhy nebo překážky nebo v jejich blízkosti, může se míč přeložit kolmo na černou překládací čáru. Pokud míč překoná překážku (červenou čáru) a opět se před ni vrátí, staví se míč na nejbližší černou čáru od překážky. Pokud míč vyskočí z dráhy ještě před překonáním červené čáry, hraje se znovu ze startovního pole. Pokud ovšem míč překoná červenou čáru a poté vyskočí z dráhy, pak se staví míč kolmo na nejbližší černou překládací čáru.

 

Museli jste někdy při dohrávce zaujmout zdraví ohrožující krkolomnou pozici?
Matěj: V tomhle je nejhorší asi poslední bystřická dráha Blesk. Tam se k míči špatně staví, jsou tam takové úhly, že nemáte kam dát nohy... Ale jinak to není tak strašné, dráha u miniaturgolfu je dlouhá necelých sedm metrů, všechny dohrávky se dají dokončit z normálního postoje.
Alena: Třeba u filcových drah, které jsou o hodně delší, myslím až 18 metrů, je někde dohrávka složitá, musíte si nahrát na lepší místo – ale tady už se zas můžete na dráhu postavit, což na eternitu nejde. Pak jsou ještě 12metrové betonové dráhy, tam platí stejná pravidla jako na filcu.

Správný minigolfový postoj je základem hry. Střední stoj rozkročný s mírně pokrčenými koleny. Horní část těla mírně předkloněná dopředu, záda zůstávají rovná. Ruce svírají hůl v pětiúhelníku tvořeném předloktím, paží a klíční kostí, ruce by měly jít rovnoběžně se stehny. Ramena netlačit dopředu

 

To, co máme v Bystřici, je miniaturgolfové hřiště?
Matěj: Ano, hřišť s eternitovým povrchem je v Česku nejvíc. Naše bystřické hřiště má už svoji tradici. Vzniklo v roce 1976 a minigolf se v Česku začal hrát někdy na konci 60. let. Vím, že první eternitové hřiště bylo postaveno v Olomouci na Floře, to bylo někdy v roce 1969. A první betonové zas v Praze u hotelu International, ale teď už je zrušené.

Má péče o bystřické hřiště nějaká úskalí? 
Matěj: Ani ne, my se o něj dobře staráme. Občas se musí vyměnit deska na dráze, to bylo zatím potřeba jen několikrát. Nejtěžší je po zimě dávat celý areál do provozu, to vždycky přijdou jarní brigády. Vyčistit dráhy, vyhrabat listí, vyspravit chodník a nachystat boudu. Pak už se jen před otevřením zametá. Během roku je hřiště skoro bezúdržbové.
Alena: Jednou nám, hned po mistrovství v roce 2010, přes noc ulomili trubku z dráhy 12, našli jsme ji tehdy v Bystřičce. Areál není moc dobře chráněný, plot se dá lehko překonat… 
Daniel Dvořák:  V Bystřici je jedno z nejrozlehlejších hřišť v ČR (dost pravděpodobně je úplně nejrozlehlejší) a podle mého názoru je na něm hodně práce. Troufnu si říct, že oproti jiným areálům mnohokrát krát více, protože v Bystřici je přes zimu dost sněhu a stromy – to všechno se na drahách podepisuje.

Má miniaturgolf typ drah přesně předepsaný, nebo bychom mohli mít i jiné?
Alena: Miniaturgolf má kolem 30 překážek, a vy, když stavíte hřiště, si tam můžete dát kteroukoliv dráhu podle vlastního výběru. Vždycky jich ale musí být 18.
Matěj: Neexistují snad dvě úplně stejná hřiště s eternitem. Na různých hřištích se může lišit druh i pořadí drah. A i když jsou překážky třeba stejné, můžou se lišit polohou v terénu, sklonem, a bude se vám tam hrát zas jinak. Naopak u betonu jsou dráhy předepsané striktně, přesně rozměry i překážky – takže beton se hraje po celém světě stejně.

Názvy některých drah miniaturgolfu (délka dráhy 6,25 m, šířka dráhy 0,90 m, průměr cílového kruhu 1,40 m): pyramidy, looping, ledvina, vlny, šnek, most, koš, okénko, střílna, přímá dráha s překážkami, labyrint, položené kužely, klíny, proudy, středový kruh, sopka, překážka tvaru V, úhel, blesk, přímá dráha bez překážek, šikmý kruh bez překážek, kruhová plošina, klín s okénkem, nakloněná rovina bez překážky tvaru V, šikmý kruh s překážkou tvaru V, kosočtverec, příčky, diablo…

 

Který typ dráhy je váš nejoblíbenější?
Alena: Asi nemám vyloženě oblíbenou dráhu. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Spíše mám oblíbená a neoblíbená hřiště…
Matěj: Mezi moje oblíbená hřiště patří, mimo naše, to v Chebu, jedno z mála betonových hřišť v České republice, a také hřiště v Kopřivnici, které je zase jedno z nejjednodušších u nás.

Golfista má jeden míček a plnou tašku holí, minigolfista jednu hůl a plnou tašku míčků… Čím se od sebe ty míčky liší a jak z nich vybíráte?
Alena: Třeba povrchem – můžou být lakované, surové (bez laku), nebo s vodním lakem, mají různou tvrdost, hmotnost, odskok a je povolená určitá velikost míčku. Některé dráhy jsou už jakoby spojené s daným typem míčku. Na koš se vybírá tvrdý míček, když vyberete měkký, tak na úder vynaložíte zbytečně moc síly. Nebo když hrajete looping, to je ta smyčka, tak tam se většinou používá měkký neskákavý míček.
Matěj: Máte třeba deset míčků s podobnými vlastnostmi a ty postupně na dané dráze vyzkoušíte a zvolíte ten nejlepší. Hráč se taky při výběru snaží o to, aby měl míček co největší toleranci, to znamená, aby se i s menší chybou při úderu stejně dostal do jamky.
Daniel Dvořák: Výběr míčků – v tom je bezesporu největší rozdíl oproti velkému golfu. Golfista vůbec neřeší teplotu míče, jaký má odraz, měkkost, povrch, velikost nebo váhu. Je to obrovská alchymie někdy přirovnávaná k mazání lyží. Jakmile špatně namažete, konkurence vás předjede a můžete být připraven na závod, jak chcete. Stejné je to u minigolfu, bez kvalitní míčové přípravy nemůžete na turnajích nejvyšší kategorie uspět.

Kolik míčků s sebou hráč nosí?
Matěj: Každý má k dispozici tak 50 až 100 míčků. Když se sejdeme na turnaji, tak vybíráme společně všechny míčky, vybírá se ode všech. Takže je k dispozici třeba 300 balónků a my z nich volíme pro konkrétní dráhy ten nejlepší. A tím typem míčku pak celý tým hraje.
Alena: Každý tým to dělá, jak chce. Kdyby někdo chtěl hrát jiným míčkem, určitě může. Ale my vybíráme společně.
Matěj: Pořizovat si míčky taky není nic levného, jeden stojí kolem 400 korun a nějaký lepší může klidně vyjít i na tisícovku. Takže pokud se míček zatoulá, hledáme ho.

Vyrábí se několik stovek typů minigolfových míčků, postupem času stále lepší. Pravidlem bývá, že na každé dráze se hraje jiným míčem. Při výběru optimálního míče je třeba zvážit vlastnosti dráhy, počasí (zima, horko, déšť), tempo, zda úder protáhnout, narazit, či liftovat. Až když se vezmou v úvahu všechna tato kritéria – můžete začít hledat nejvhodnější míč…

 

Museli jste někdy o míček mimo dráhu vyloženě bojovat? Golfisté mají v pravidlech i případy, že se jim odpálený míč po dopadu pohne „vnějším vlivem“, třeba jim ho odnese pes…
Alena: Tak o tom jsem neslyšela... Ale jsou jiné problémy, třeba když fouká vítr. Na dráhu můžou padat větve nebo listí, silný poryv může ovlivnit i dráhu míčku. Pořadatelé to řeší přinesením větrných zábran z plexiskla a vy si před úderem můžete požádat, ať vám spoluhráči ve skupině zábranu podrží. Když prší, tak se na vyšších turnajích celé dráhy přikrývají pod stany.

Zkoušeli jste někdy hrát tradiční golf?
Alena: Já ano. Je to něco úplně jiného. Hůl se drží přesně naopak, všechno je jiné, i způsoby úderů. Jenom putting, dohrávka na greenu, je podobný minigolfu.

Tempo neboli rychlost míčku po úderu je hned po klasickém rovném úderu nejpodstatnější částí techniky hry. Tempo ovlivňujeme nápřahem hole a intenzitou úderu do míče a mělo by být takové, jaké obtížnost dráhy a zvolený systém vyžaduje. Míč by přitom měl v poklidu dosáhnout cíle.

 

Kdy jste přišli na to, že vám minigolf jde, že vás baví?
Alena: Mě k minigolfu dovedli naši. Měla jsem i období, kdy mě to nebavilo, moc mi to nešlo, ale mamka jezdila hrát a brávala mě často s sebou. A časem mě to nějak chytlo. Přibližně posledních pět let mě to baví hodně, mám možnost jezdit na zahraniční turnaje, vždycky se na to těším. Člověk tam najde i kamarády, trénuje angličtinu…
Matěj: Já jsem se k minigolfu dostal v roce 2005, všiml jsem si na plakátech informací o náboru, a tak jsem to šel zkusit. Ze začátku jsme trénovali tři, ještě s Jirkou Solařem. Bavilo mě to od začátku a baví mě to myslím čím dál víc. Potěšení ze hry samozřejmě zesílí, když přijdou první úspěchy. Myslím, že by člověk měl vydržet, i když se mu zrovna nedaří. To je nejdůležitější, spousta hráčů minigolfu skončí po roce dvou, protože jsou netrpěliví.

Myslím, že cílem minigolfu je umění poznat pravou míru. Vědět přesně, kolik je tak akorát. Co vám tenhle sport přinesl do života? 
Alena: Možná máme opravdu větší trpělivost, dokážeme se líp soustředit.
Matěj: Brzy jsme se naučili být samostatní. Když jsme začínali, bylo nám osm devět let. Začali jsme jezdit na turnaje a museli jsme se všude vyznat. Jezdili jsme taky s Alčinými rodiči – myslím, že nám to hodně dalo. Oproti ostatním jsme už věděli, jak to kde chodí.

Trénujete i v zimě? Kde a jak?
Alena: Každý měsíc od října do března bývají neoficiální turnaje v Olomouci. Podobné se konají i v Brně v nové hale Futurum. Přes zimu tak šest turnajů. Moc hal není, v Bystřici si v zimě nezahrajete.
Matěj: Teď brzo budeme hrát ve dvojicích 24hodinový turnaj. Hrajete a střídáte se třeba po čtyřech kolech, takže ten druhý se pak může i čtyři hodiny vyspat. Záleží, jak si to naplánujete. Je to pro nás zajímavé, to si přes rok neužijeme.

Jak se vám spolupracuje s trenérem Danielem Dvořákem a ostatními?
Alena: U nás nebylo nikdy moc dané, kdo je trenér. Ale vždycky chystal balónky hlavně Dan Dvořák.
Matěj:  A staral se i o to, jaká třeba bude sestava, kdo bude náhradník, kdo bude hrát na jaké pozici. Působení trenéra je taky organizační, pokud jde o hru, tak se myslím korigujeme navzájem a pomáháme si.
Alena: Dan poslední tři roky koučoval na mistrovství dospělých a tam určitě nasbíral hodně zkušeností. I Martin Ječný, který je jedním z nejlepších českých hráčů a vedoucím reprezentace dospělých, ho označil za jednoho z nejlepších koučů v Česku. Tak jsme rádi, že takového kouče v týmu máme.
Daniel Dvořák: Tady by se rozhodně nemělo mluvit jen o mně. Myslím, že hlavně v posledních letech spolupracujeme všichni na jedničku. V týmu jsme služebně nejdéle tři  –Martin Mlčoch, Zdeněk Macháček a já. Myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že s mladšími kolegy nemáme nejmenší problém, a i když nás už dohánějí a předhánějí ve výkonnosti, všichni táhneme za jeden provaz. Lucka Pavelková vyhrála mistrovství republiky, Alenka, Matěj a Michael Čižmár jsou dokonce mistry Evropy, Miro Čibik patří mezi nejlepší v kádru slovenské reprezentace, takže se dá říct, že mladší generace se pomalu stává v našem týmu tahounem a musí na sebe začít brát zodpovědnost. Jako posila k nám přichází na hostování i Kuba Fantal z Olomouce, který by nám měl pomoci v našich smělých plánech pro tuto sezonu. A abych nezapomněl, v této sezoně se nám do kádru vrací odchovankyně Bystřice Silvie Švehlíková, několikanásobná juniorská reprezentantka a členka ženského týmu, který se zúčastnil i několika poháru mistrů evropských zemí. Měla by Alence a Lucce pomoci v ženské extralize.

Je v oddílu nějaká všemi vážená starší osobnost, vzor pro ostatní, zakladatel?
Matěj: Myslím, že někým takovým byl pan Tesař, díky němu klub vznikl a existoval a postavilo se hřiště. On taky hrával. A pak jsou tady Doleželovi. Za to, co jsem v minigolfu dokázal, vděčím hlavně Lence a Ivanovi.
Alena: Já jsem jim taky moc vděčná. Teď už hrají jen občas.

Bystřický minigolfový klub má v názvu zkratku DGC – co znamená?
Alena: Dráhový golfklub. Tenhle název je ale zastaralý a snad všechny kluby v Česku už mají zkratku MGC – minigolfový klub. My jsme určitě jedni z posledních, ale název se vžil a asi nám už zůstane. Na druhou stranu – před zkratkou máme ještě jedničku, ta je dobrá, ve výsledkových listinách a tabulkách jsme vždycky nahoře…
Jak hodnotí trenér uplynulou minigolfovou sezonu?
Daniel Dvořák: V poslední sezoně jsme skončili čtvrtí a dalo by se říct, že šlo o sezonu průlomovou. Do týmu nakouklo poprvé hned několik hráčů – Matěj, Alenka, Michael Čižmár. Nabrali hodně zkušeností, zjistili, jaké to je hrát minigolf na vyšší úrovni a troufnu si tvrdit, že jim to pomohlo i na mistrovství Evropy v Ostravě. Bohužel nás kvůli pracovním povinnostem opustil Lubo Zontág. Chceme ho v nadcházející sezoně nahradit Kubou Fantalem. Co se týče výsledku, čtvrté místo je takový průměr. K nejvyšším příčkám bylo poměrně daleko, a od sestupových vod jsme se drželi v naprosto bezpečné vzdálenosti. Ale vzhledem k tomu, že se nám do týmu podařilo zapracovat tolik mladých tváří, očekáváme, že letošní sezona bude lepší. Jako taková předzvěst mohou působit výsledky z mistrovství republiky, které jsme v individuálních kategoriích ovládli. Snad se tyto výkony přenesou i do sezony 2016.
Samozřejmě musím zmínit vítězství v juniorské soutěži, což už je taková tradice, protože bystřický klub si vždy na juniorech zakládal. A také vítězství ženského týmu a jeho účast na poháru mistrů evropských zemí, které se konalo v Appelsche v Holandsku. Konečné čtvrté místo bylo trošku smolné, bronz, a dokonce ani stříbro nebylo daleko a měli jsme na ně. Každopádně to byla další cenná zkušenost, protože mezinárodní turnaje toho do života minigolfisty dávají nejvíce.

Co vás čeká v nadcházející sezoně?
Matěj: Sezona letos začíná v dubnu prvním extraligovým turnajem v brněnské hale Futurum. A my tam hrajeme v kategorii smíšená družstva, ženy a junioři. Myslím, že hlavně ve smíšených družstvech bychom se mohli umístit na medailových pozicích.
Alena: V ženách je to teď složité, protože jedna hráčka odešla. Ale měly bychom to nějak zvládnout. Doufám, že ženské družstvo vyhraje a zase pojedeme na pohár mistrů evropských zemí. 
Daniel Dvořák: Jsme rádi, že se vrací Sisi a že holky budou zase bojovat o mistrovský titul a o vstupenku na pohár mistrů v německém Neutraublingu, kde se konalo v roce 2014 mistrovství Evropy. To je primární cíl. Uvidíme, jak na tom bude konkurence, především, jak se poskládají holky z Brna. Ale já od našich očekávám další herní progres. Nižší cíl než mistrovský titul si nemůžeme dát.
Jsme nejmladší a podle mého nejperspektivnější tým v české extralize a vzhledem k tomu, že i věkově jsme v rozmezí necelých 15 let, tak si rozumíme i mimo hřiště a nepotkáváme se jen na turnajích. Máme v týmu několik mistrů republiky i Evropy z loňského roku, doplnili a stabilizovali jsme kádr a chceme určitě na medailové pozice. Pro tuto sezonu bude ještě mistr z Olomouce asi daleko, ale chceme útočit na druhou pozici pražského Tempa, kterému odešel nejlepší hráč do Německa, a na třetí Rakovník. Myslím, že tohle jsou reálné cíle, a pokud bychom i letos skončili čtvrtí, považoval bych to za neúspěch.

Matěji, slyšela jsem, že už taky minigolf učíte. Jak to vašim minisvěřencům jde?
Ve spolupráci se Střediskem volného času Včelín jsme loni v září otevřeli kroužek minigolfu. Teď tam chodí sedm dětí. Při vedení kroužku se střídáme. Ze začátku jim to šlo ztěžka, to nikdy jinak nebývá, ale postupně se zlepšují. Když hrajete déle, tak už ty změny k lepšímu nejsou tak nápadné, ale na začátku je pokrok hodně vidět. Za rok se třeba dostanete o dvacet úderů níž. Třeba v září na začátku hráli kolečko kolem 70 úderů a teď už se dostali pod padesát. Nejmladšímu je šest a nejstaršímu čtrnáct. Pokud to vydrží do května, požádáme je, aby zvážili vstup do našeho klubu. Ale začít s minigolfem se dá v kterémkoliv věku, právě to je jeho výhoda – dá se hrát celý život. 

msch 

Vložené texty vytvořeny s využitím informací z oficiálního webu Českého minigolfového svazu http://www.minigolf-sport.cz/ a z webu 1. DGC Bystřice pod Hostýnem http://www.minigolf-bystrice.cz/



Design By Macik