Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Editorial

Milí čtenáři,

dlužno podotknout – něco už zase přichází. V trávě se povalují barevné vaječné skořápky, stařičké lípy na náměstí mají po odjezdu arboristů lehkou hlavu, kolem zahradních plotů fouká fialkový vítr. Gurmáni házejí medvědí česnek do bešamelu a včelaři po nocích míchají medový elixír se skořicí na jarní únavu a proti všem protivnostem světa. Taky jedenatřicet indiánů na obraze Zdeňka Buriana, kolem kterého vede má každodenní cesta radniční chodbou do redakce, zřejmě něco chystá. Někteří si dokonce propíchli levé ušní boltce červenými pery. Polobotky tlačí a někde jsem zapomněla sluneční brýle, jen si za nic nevzpomenu, kde.


Mohly by docela dobře ležet pod převislou břízou v Palackého ulici, kam jsem šla fotit, protože tam v dubnu začne velká rekonstrukce chodníků a silnice. Mohly spadnout do jehličí v Zahájeném, když jsem se natahovala přes plot, abych líp viděla, jak se staví nový dětský bazén. Nebo se válí na zámku v červeném pokoji hraběnky Alice von Voss, kde jsme na skládací dřevěné okenici objevili tužkou psaný text starý dvaasedmdesát let a četli si noviny, jimiž kdosi hodně dávno podlepil tapety? Určitě nezůstaly pohozené na střeše včelího úlu. S apiterapeutem Stanislavem Doleželem jsme vedli velezajímavý rozhovor o lécích a jedech jen u redakčního stolu, ačkoliv pravou medovou masáž bych si opravdu ráda někdy vyzkoušela na vlastní kůži a místo rozhovoru o tom pak napsala reportáž. Nebo o dýchání blahodárného vzduchu z včelího úlu. Bylo toho tolik – posvítit si na nové sportovce roku, pozvat na přehlídku filmů, benefiční koncert a výroční výstavu, zjistit, co se chystá pro právě nadešlou turistickou sezonu, a spočítat, kolik lidí se vejde na špičku rozhledny Kelčský Javorník o Velikonoční neděli. Kdo by při tom ještě pamatoval na brýle.


Tak se mi někdy zdá, že s přibývajícími jary dochází u člověka k podivnému jevu – že totiž hlava v nitru děraví a paměťové stopy se ztrácejí, zatímco obličej začíná mít paměť jako slon. Pečlivě a nesmazatelně zaznamenává každé mrknutí oka a každé hnutí koutkem. Na čele jsou vodorovně vyryty všechny potíže a zmatky, nad očima v obloucích spiklenecká mrknutí, spravedlivá pohoršení a marná zoufání, po stranách zapsány stopy mhouření ve světle a ve tmě, pohledy do klíčových dírek, do mikroskopů, dalekohledů a hledáčků fotoaparátů. Mezi očima tlustou tužkou dvojmo obtaženy vzteky, zlosti, hněvy a nelady, a aby to bylo vyvážené, všechna pousmání, úsměvy, smíchy a chechoty stékají stejně hlubokými rýhami kolem úst až pod bradu. Obličej si pamatuje všechno, co se nám stává dostatečně často – spaní s nosem zabořeným do polštáře, dlouhá zívání a čekání, hlavu v dlaních… Propánajána, a od čeho je zas tohle? Že by otisk zlomyslného nápadu přicházejícího každou chvíli, malé závisti, zakuklené ironie, následek jízdy přeplněným autobusem či dlouhého skákání na trampolíně?  A proč mám pocit, jako by mi od denního chození po radniční chodbě kolem obrazu tak trochu červenalo levé ucho? Možná mě čeká indiánské jaro.


Vy se mějte krásně, a hlavně si za žádných okolností z letošního dubna nedělejte vrásky. Každý totiž vždycky máme poblíž nejméně jednoho člověka, který nám dá na celý ten zapeklitý problém s pamětí zapomenout.

Ilona Musichina



Design By Macik