Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Foto z expozice 2 – Keramické nádobí z Holíče

Císařskou manufakturu na výrobu keramiky v Holíči založil František Štěpán Lotrinský někdy kolem roku 1743. Výroba keramiky byla v jeho rodném Lotrinsku (na severovýchodě Francie) velmi úspěšná, proto se František Štěpán rozhodl založit manufakturu, která měla pokrýt potřebu nádobí na císařském dvoře. Ostatní zboží bylo určeno pro šlechtická sídla, zisky z prodeje měly posílit státní pokladnu.

Manufaktura byla od začátku vybavena nejmodernější technikou a zaměstnávala velmi dobré modeléry i malíře. Nacházíme mezi nimi jména umělců z Francie i Německa. O vypálení keramiky se starali habánští mistři. Zboží získalo zakrátko takovou popularitu, že manufaktura nebyla schopna pokrýt poptávku a musela rozšířit provoz.
   Základ nádobí tvoří velké stolní soupravy, které na císařském dvoře potřebovali pro velké slavnosti. Důležité byly i polévkové mísy – teriny, jejichž rukojeť byla často vypracována do tvaru ovocného plodu nebo květu. Kromě velkých stolních servisů se v Holíči vyráběly také drobnější nádobky – cukřenky, solničky, kalamáře apod.


   Dekor i tvary se často napodobovaly. Kopírování výrobků jiných továren, o kterém jsme psali v souvislosti s manufakturou v Bystřici pod Hostýnem, bylo v tehdejší době obvyklé. Holíčští na žádost odběratelů převzali vzory z Francie i jiných módních továren. Toufárna začínala s klasickými barvami (tzv. barvy velkého ohně, tj. ty, které snesou vysoký žár, jsou v základě čtyři – kobaltová modř, měděná zeleň, antimonová žluť a manganová fialová, později se k nim přidala pátá, olovnatá běloba). Postupně však docela přešla na tzv. barvy muflové, které umožnily rozmanitost a jemnější a detailnější práci (barvy jsou sice pestré, ale nesnesou vysoký žár. Nanášejí se proto až na vypálené výrobky a znovu se, už při nižších teplotách, vypalují). Typická pro Holíč byla tehdy purpurová červeň, kromě květinových vzorů najdeme na holíčském nádobí také romantické krajiny, antické motivy a výjevy z mytologie.


   V době rozkvětu továrny převládala v malovaném dekoru plně rozvinutá růže v purpurových barvách, velmi známými se staly např. talíře s purpurovým okrajem doplněným žlutými a modrými květy. Uprostřed talíře nebo mísy je plně rozvinutá růže, která na bílém podkladě doslova září. Drobné kazy v glazuře se často překrývaly malými kvítky.
   Kromě drahého dekorovaného nádobí se vyrábělo i nádobí levné, jednoduché, hladké bílé nebo zdobené prostým lineárním motivem či tečkami. Oblíbené byly také nádobky ve tvaru lidských postav, zvířat a rostlin, např. nádoba na uložení masa ve tvaru kachny, stolní nádoby ve tvaru růže nebo oblíbené kalamáře v podobě mnicha. Populární byla i kropenka v podobě postavy sv. Veroniky, která se vyráběla v mnoha provedeních, od velmi jemně malovaných až po hrubší a umělecky méně hodnotné.


      Manufaktura zaměstnávala dělníky ze Slovenska i z Moravy. Ti si po vyučení často zakládali vlastní keramické dílny, v nichž uplatňovali receptury, jimž se v toufárně naučili. Recept na holíčskou purpurovou červeň se tak dostal do mnoha keramických dílen na Slovensku i na Moravě. Tvorbu lidových džbánkařů neovlivňovala holíčská fajáns jen po barevné stránce, ale i ve změně tvarů. A nepůsobila jen na dílny lidové. Díky řemeslníkům vyučeným v císařské manufaktuře mohl vlastní dílnu založit např. hrabě Leopold ve slezském Proskově, holíčští malíři a modeléři pracovali i pro hraběte Monte l´Abbate v Bystřici pod Hostýnem.


   Na konci 18. století už na území dnešního Slovenska a Moravy pracovalo tak velké množství keramických manufaktur, že si vzájemně konkurovaly. Navíc se díky objevu tajemství výroby porcelánu začíná na naše území dostávat i tento druh zboží. Dalším konkurentem byla keramika z Anglie. Německé, slovenské a moravské toufárny proto přecházejí na výrobu nádobí z kameniny. Ta je lehčí a pevnější, lépe snáší výkyvy teploty (servírování studených i horkých pokrmů), její výroba je jednodušší, a proto levnější, díky svému složení nepotřebuje tolik glazury jako fajáns.
   Holíčská toufárna přešla také na výrobu kameninového zboží, v jeho produkci už se jí ale tolik nedařilo ani po stránce umělecké, ani co do rozmanitosti tvarů. Rokokové fajánsové nádobí nahrazují přísně jednoduché formy klasicistní. Klasicismus navazuje na tzv. klasické umění, tedy na dobu starého Řecka a Říma. S tím souvisí i změna v dekorování – namísto květinové malby se na talířích, terinách a konvicích objevují motivy z antiky. A právě tehdy přichází holíčská manufaktura s novinkou, kterou v Rakousku-Uhersku zatím žádná manufaktura neměla – nádobí s tištěným dekorem (druhou toufárnou, která takové nádobí začala vyrábět, byla manufaktura v Bystřici). Antické medailónky na talířích a polévkových terinách se dělaly formou mědirytin, které se často ještě kombinovaly s malbou. Tištěný dekor byl dalším krokem ke zlevnění výroby a urychlení práce řemeslníků. Navíc, aby překazili konkurenci anglického nádobí, začali kopírovat výrobky z anglického Wedgewoodu, pravděpodobně nejslavnější anglické továrny.


   Na začátku 19. století už byla ale konkurence toufáren v monarchii tak velká, že holíčská výroba začíná pomalu upadat. Poklesla také kvalita výrobků, množily se reklamace zboží a snížila se i rentabilita továrny. Podle císařského nařízení měla být toufárna zrušena a přeměněna na textilku. Nařízení bylo sice na krátký čas odvoláno, ale konec se nedal odvrátit. Pohnutá doba napoleonských válek nepřála křehkosti a kráse, války přinášely finanční těžkosti. Podobně jako v bystřické manufaktuře byli i v Holíči načas ubytováni vojáci, manufaktura navíc několikrát vyhořela. V roce 1818 skončila toufárna s produkcí malovaného nádobí a v roce 1827 byla výroba zastavena docela. Výrobky z továrny, která kdysi proslavila toto malé slovenské město (dnes tady žije asi 11 tisíc obyvatel) po celé Evropě, najdete dnes ve sbírkách mnoha muzeí. Kromě muzea v samotném Holíči jsou to především sbírky Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Brně, Slovenského národního muzea v Bratislavě, Slezského zemského muzea v Opavě a také Městského muzea v Bystřici pod Hostýnem.


   A jak holíčské nádobí poznáte? Fajánsové výrobky jsou značeny malovaným H, k němuž se často ještě přidávají iniciály malíře, který výrobek zdobil. Novější kameninové výrobky už nemají značku malovanou, ale do surové kameniny je vyražen nápis Hollitsch.
                                  -eda-



Design By Macik