"Paní Braunová?" "Ahoj. Co se stalo?" Dívám se na okatého vytáhlého kluka, který po jedné z mých besed postává u dveří. Je jasné, že schválně počkal, až odejdou spolužáci. V rukou třímá červené desky. "Já jsem se přišel zeptat... něco jsem vám přinesl." Kluk mi podává desky a neví, kam s očima. "Víte, vy píšete knížky a já jsem... si říkal, že by vás tohle mohlo zajímat." Aha. Už to chápu. Další dorostenec, který touží být spisovatelem. Beru kluka kolem ramen, zahledím se do textu. Před očima se mi míhají čísla, data, počty ujetých kilometrů, rychlost... a náramné barevné fotky. "To je cestovní deník?" "Ujel jsem na kole Svatojakubskou cestu," mumlá kluk...