Apríl aneb Zámek píše

Je s podivem, kolik starých textů se dá při důkladném zkoumání najít v prostorách nevybaveného a před desítkami let vystěhovaného bystřického zámku. Když opomineme dvojjazyčný německý nápis s rázným pokynem Zumachen/Zavírat na rzivých plechových dveřích dělících úzkou chodbu ve druhém patře a když přehlédneme kus titulní strany švabachem tištěných novin z pondělka 19. února 1894 s obrázkem staré Vídně, jímž byly podlepeny tapety v jedné kdysi obytné místnosti, vyznívají dva nejzajímavější texty objevené nedávno na zámku ještě ke všemu dost aprílově.
Ten první pochází z nedatovaných česky tištěných novin, také kdysi použitých jako podklad pro zámecké tapety. Části textu jsou sice poničené přischlou omítkou, ale i tak se dá zprávička podepsaná jménem Baron Prášil, pocházející pravděpodobně z počátku 20. století a tak trochu připomínající známou scénu z Hrabalových Slavností sněženek docela dobře přečíst:

Divoký kanec skolen u Holešova
Přinesli jsme již zprávu o tom, že z lesa zámečku u Kroměříže vyběhl do polí kolem obce Bílany a Skaštice divoký kanec, který se později octl také v ulicích města Hulína, odkud se dal směrem k záhlinickému lesu, kde zmizel. Nikdo z diváků se neodváži po „černé zvěři“ vystřeliti, a teprve u obce Přílep na Holešovsku podařilo se jednomu tamnímu (nečitelné) divokého kance skoliti. Odborníci praví, že toto statné zvíře mohlo patrně uprchnouti z obory někde u Lukova, kde se stádo divokých kanců dosud ještě zdržuje.

Podstatně větší záhadu představuje druhý text. Napsán obyčejnou tužkou na vnitřní straně skládací dřevěné okenice v bývalém červeném pokoji hraběnky Alice von Voss v 1. zámeckém patře přečkal bez větší úhony 72 let. Pochází z 1. dubna 1944, z doby, kdy na bystřickém zámku sídlila skupina Hitlerovy mládeže – Hitlerjugend. Písmo je drobné, kulaté, tvořené vypsanou rukou. V němčině, jíž promlouvá, se objevují znaky nářečí. Řádky textu uspořádaného jakoby do dvou slok stoupají vpravo a na téže straně textového bloku lze najít nejméně tři nečitelné podpisy. Některá slova jsme už kvůli škrábancům a prasklinám na dřevě nedokázali přečíst, ale i tak celek vyznívá dost tajemně.
První část se podobá tradičním zápisům, jež lidé odnepaměti zanechávají na zdech hradů, zámků a jiných památných staveb, aby se také nějak vepsali do historie. Zde je aspoň pokus o vtípek, o zrcadélko:

Ich bin hier gewesen, / Byl jsem tady,
Det kann jeder kenen. / to každý ví.
Denn wer det hat gelesen, / Protože kdo to četl,
Der ist soch hier gewesen. / tady byl taky.

Druhá část, trochu děsivá, už ale vyvolává jen otázky:
Ein Rach... / Pomsta... (dál nečitelné)
O wie wohl ist oben… / Ó, jak dobře je nahoře…
Zu mut der die... / Příliš odvážný ten, který...
Nacht hier nicht. / Tady nenocuj.
Bistritz am Hostein 1. IV. 1944

Kdo a komu se měl na bystřickém zámku mstít? Když bylo nahoře dobře, skrývalo se tedy něco nebezpečného dole, třeba v zámeckých sklepeních? Nebo bylo počátkem dubna nahoře v patře prostě jen pěkně teplo, zatímco dole mrzli? Ale proč se potom jedinec nocující ve vytopených pokojích, které kdysi patřily přísné hraběnce, neměl raději holedbat svou odvahou? Hrozilo mu snad u kamen něco? Pomsta, či vyvedení aprílem? Možná by všechno vysvětlila jediná noc strávená pod starou okenicí...