Vánoce mají své nezapomenutelné kouzlo. Těší se na ně malí, ale i velcí. Rodiče se snaží opatřit dárky, které dítě potěší. Pravdou je, že vysoká cena vždy není zárukou velké radosti a neplatí, že  když je něčeho více, vyvolá to více potěšení. Jaké dárky a kolik jich vlastně nadělovat pod stromeček? Odpověď je jednoduchá. Proveďte u svého dítěte malý průzkum, nejlépe šest týdnů až měsíc před svátky. Sledujte, čeho si v obchodech všímá. O jaké hračce často mluví. Může jít o hračku, kterou vlastní vrstevníci. Může vám každý den večer, mezi dětskými pořady, ukazovat reklamu na věc, kterou by chtělo. Nemusí jít vždy nutně o hračku, ale třeba o výlet do aquaparku nebo jiné zážitkové činnosti. I ty se dají nadělit. Stačí dát poukaz do barevné obálky.

V zásadě u dárku platí „méně znamená více“. Rodiče mívají pocit, že dárky vyjadřují lásku. Čím více dárků, tím více lásky. Ale mnoha dárky dítě zbytečně zahltí a vyvolávají v něm konflikt. Kterému dárku se má dítě pak vlastně věnovat? A o kterém dárku říci, že je nejkrásnější, aby neurazilo rodiče! Při velkém množství dárků nastává dvojí situace. U starších dětí se setkáme s tím, že všechny dárky (někdy i hromady dárků) dlouhé hodiny rozbalují. Pozornost dítěte je přehlcena podněty. Dítě je unavené dárky. Nemá čas se z žádného radovat, protože chvátá, aby prohlédlo ostatní. Nakonec odnese dárky do pokoje, pár dnů si jich nevšimne. Vybere si jeden nebo dva, z těch se těší.

U malých dětí se setkáme s tím, že předškolák rozbalí jen některé dárky a ostatních si nevšímá. Není nezdvořilý, ale více věcem se prostě nedokáže věnovat. Kapacita jeho pozornosti má své hranice. Balíčky v barevných obalech jsou lákavé, když však rozbaluje pátý, nasytí se, věnuje pozornost již rozbaleným hračkám. Mnohdy se rodičům stane, že odnášejí zabalené dárky zpět do skříně a uschovají je na příští rok. Přiměřené množství je okolo pěti dárků pod stromečkem. Tohoto množství si děti váží, dárky si užijí, a zapamatují si jejich obsah.  Je dobré kontaktovat babičky, tety a příbuzné, kteří dítěti dávají dárky. Domluvit se s nimi na počtu a obsahu dárků. Pokud je rodina velká, mnoha věcem se neubráníme. Poté je přijatelné dát dítěti jeden dárek již v poledne, na Štědrý den. Večer pak další dárky, ráno na Narození Páně dát pod stromeček ještě jeden balíček. Zvýšíme tak dětskou radost a dítě nezahltíme věcmi.

Co dát?
Je umění dát člověku věc, ze které se bude radovat a léta na ni vzpomínat. Současný trh nabízí velké množství hraček, her, zábavných předmětů a dětských knih.
Dětské hračky by měly být kvalitní. Levné výrobky mohou být zdraví nebezpečné. Investujte to značky, o které máte dobré reference. Zaplatíte sice více, zato však hračka dlouho vydrží a dítěti neublíží. Některé věci děti za dárky vůbec nepovažují. Jedná se o oblečení či kosmetiku. Tyto dárky nemusíte ani balit. Dítě je pak spíše zklamané, protože očekává hračku či hru. Z pěti doporučovaných dárků je dobré darovat alespoň tři sloužící pro zábavu a dva účelové. Věci do školy dítě ocení, ale nijak jej nenadchnou. Zato věci, které dospělí považují za „zbytečnosti“, děti potěší.
Nejlepší je, koupíme-li  jednu drahou a pořádnou věc, ať už se jedná o elektronickou hračku nebo počítač. Zbylé drobné dárky zajistí příbuzní.

Dárky a sourozenci
Máme-li více dětí, musíme dát všem ratolestem stejný počet dárků. Domnívat se, že menším dětem můžeme dát více dárků a starším méně, je velkou chybou. Vždyť starší dítě nám s mladším sourozencem celý rok pomáhá, snaží se ve škole, nemáme na prvorozené mnohdy čas, přitom na ně pod stromečkem čeká svetr a pravítko do školy. Takové dítě si bude připadat nepotřebné a dotčené. Navíc si vytvoří představu zbytečného člena rodiny. Děti by měly mít stejný počet balíčků. Obsah bude jiný, ale počet musí být stejný. Pokud máte tři čtyři děti, nadělujte všem spravedlivě. Zamezíte rozbrojům mezi sourozenci. 
   
Existuje Ježíšek?
Děti si velmi často představují Ježíška jako mužíčka v červeném. Z médií na ně před Vánocemi útočí Santa Claus, oni si pak vytvářejí zkreslenou představu.
Domnívám se, že není potřeba dětem říkat, že Ježíšek či Santa neexistují. Děti tuto skutečnost zjistí brzy samy. Setkávám se s dětmi, které dělají, že Ježíšek existuje, aby potěšily rodiče.  Říkají, že vědí, že dárky nadělují dospělí. Vědí to už od nástupu do školy, kdy jim to některý ze spolužáků řekl.
Pokud za rodiči přijde dítě s otázkou, zda Ježíšek existuje, berte v potaz jeho věk. Pokud je to předškolák či dítě do deseti let, je dobré mu pravdu tajit. Povězte mu, že vy v Ježíška věříte a každý rok od něj dostáváte dárky. Neberte dětem iluzi pohádkové bytosti, která na ně celý rok myslí a má je ráda. Pokud se vás zeptá adolescent, nelžete mu. Dejte mu na výběr, zda chce v Ježíška i nadále věřit. Povězte mi však svůj názor na danou věc.

PhDr. Klára Janečková