(Knihu Marty Pořízkové Otto Zeman vydal v roce 2005 Bystřický kulturní nadační fond, je už rozebrána, ale stále k zapůjčení v městské knihovně). 

V úvodu si účastníci připomněli nejdůležitější informace o Zemanově životě a díle. Stavitel, který po stránce architektonické i urbanistické výrazně ovlivnil podobu Bystřice pod Hostýnem a také Sv. Hostýna pocházel z Dřevohostic. V roce 1880 se stal v Bystřici úředně autorizovaným civilním geometrem a stavitelem. Byl silně inspirován renesanční a barokní architekturou a stavěl ve stylu novorenesance těžící z klasické krásy antických staveb. Okázalá novorenesance byla jedním z historizujících slohů, které se ve druhé polovině 19. století rozšířily a ujaly. Je typická klasickým fázováním s podporou břemene, výrazným prvkem staveb jsou sloupy, dole mohutnější a méně zdobné, výše užší a zdobnější, bosáže, římsy, sdružená okna, šambrány, okenní frontony, střešní atiky, balustrády, zdobné kartuše či mušle, z ornamentů festony, meandry a další. 

Zeman měl obrovský záběr, pokud jde o dosah i rozsah stavební činnosti. Jeho stavby jsou kromě Bystřice k nalezení po celé Moravě. Stavěl školy, hotely, církevní objekty, reprezentativní vily i malé domy, prováděl přestavby. V Bystřici pod Hostýnem podnikal zpočátku velmi úspěšně. V prostoru mezi dnešními ulicemi Mlýnská, Dvořákova a Nádražní vybudoval nejen rodinnou vilu pro svou manželku Rakušanku Claru Steinkopf, ale i zázemí stavebního podniku s projekční kanceláří.
Jak podotkl vedoucí výpravy Tomáš Jalůvka, autorství jednotlivých projektů označených razítkem Zemanovy stavební firmy není vždy zcela jednoznačné. Často dokončoval rozpracované studie a svou zkušeností projekty dotvářel a přizpůsoboval prostoru, přírodním podmínkám či přáním stavebníků. Zaměstnával řadu lidí, a proto je už dnes těžké rozeznat, co bylo autorsky pouze jeho a co bylo také dílem jeho podřízených.

Škola

Vycházka začala na okraji Nádražní ulice, u nejreprezentativnější budovy č. p. 56, jejíhož slavnostního otevření se 3. září 1897 zúčastnil sám císař František Josef I. Chlapecká měšťanská škola byla tehdy pojmenována po něm, později se stala Obecnou a měšťanskou školou T. G. Masaryka a po menší leninské pauze už si jméno prvního prezidenta Československé republiky ponechala.

Na stavbě školy spolupracoval Zeman se stavitelem Františkem Bednaříkem a šlo bezesporu o jeho nejrozsáhlejší a nejreprezentativnější stavbu v Bystřici. Díky ní prý později získal zakázku na hotel Občanské záložny.

Jak vypozorovali účastníci výpravy, vnější podoba školní budovy je do dnešních dnů téměř zachována, jen původní dřevěné okenní rámy byly nahrazeny plastovými a zmizelo několik detailů na fasádě. Zrušen byl nápis OBECNÁ ŠKOLA pod nárožní korunní římsou. Socha Nejsvětějšího srdce Ježíšova, která stávala ve druhém patře v nice ozdobené mušlí, se v 70. letech 20. století z donucení přestěhovala do péče obětavých zachránců a od nich časem na bystřický hřbitov. Dodnes stojí po levé straně od hlavní brány při vstupu z Hostýnské ulice. K budově školy umístil stavitel Zeman původně předzahrádku obehnanou zdobným kovovým plotem s masivními sloupky. Dnes už škola oplocena není. Předzahrádka v době svého vzniku neměla jen funkci estetickou a bezpečnostní, pomohla také dodržet uliční čáru. Nádražní ulice vedoucí k železniční stanici a nové trati Kojetín – Valašské Meziříčí se totiž měla stát nejvýstavnější bystřickou třídou s honosnými domy movitější klientely, a musela tedy být dokonalá. 

V letech 2011–2012 přistavělo město ke škole budovu se samostatnými šatnami a novými učebnami. Přístavba výborně slouží svému účelu, jak ale uvedl průvodce Tomáš Jalůvka, snaží se přiblížit stylu budovy, a je proto nevýrazná. Účastníci výpravy se víceméně shodli na tom, že stavby, které se tvoří dnes, by měly mít tvář dneška, styl doby.

Čtvero nárožních domů

Při zastavení na křižovatce ulic Nádražní a Palackého si mohla výprava prohlédnout hned čtyři Zemanovy nárožní domy. Domu čp. 432 s pamětní plaketou, v němž jsou umístěny lékařské ordinace, se dodnes říká Zemanova vila. Zeman začal rodinnou vilu stavět v roce 1889. Nejzajímavějším prvkem na této stavbě je výrazný nárožní arkýř, který ani po přestavbě neztratil svůj půvab a výlučnost. Původní čtyřboký arkýř, jak uvádí ve své studii Marta Pořízková, měl úzká vysoká okna s výraznými nadokenními římsami, zasahoval do střešní části a byl zakončen prolamovanou kupolí s věžičkou. 

Naproti jsou dva obytné domy čp. 415 a 416 stavěné také v roce 1889 pro Josefa Kučeru a Kateřinu Čačalovou. Později zde žil vyhlášený bystřický dýmkař Jindřich Plesník a stavba pro něj byla upravována. Na původních plánech je znát snaha o umocnění nároží bosážemi, které se pak opakovaly i kolem vstupních dveří. Dnes je už fasáda domů kromě vlysů pod římsami bez ozdob.

V dalším nárožním dvojdomě čp. 454 a 455 je dnes obchod s potravinami zvaný Jednička, řeznictví a prodejna zdravé výživy. Prodej potravin zde má svou historii. Domy postavené v roce 1895 pro M. Španerovou a J. Zbořilovou získal později do vlastnictví Dělnický potravní spolek. Nejvýraznějším prvkem, který původní fasádu zdobil a ozvláštňoval, byla přízemní nika se soškou Panny Marie stojící na masivním sloupku. Tu se podařilo rekonstruovat díky péči manželů Barboříkových v roce 2009. Objednali a zakoupili sošku Panny Marie u bystřického kamenosochaře Jana Kozla, v soukromí ji pak posvětil bystřický farář P. Stanislav Jordán a po dohodě s majitelem objektu byla provedena také oprava celého výklenku. Autorem nové kované mříže je Dušan Zábranský. Jinak už dnes dům není architektonicky jednotný a čitelný. Nebyla dodržena původní řada oken ani zachován ráz fasády.

Když se otočíme k trafice na rohu Mlýnské a Nádražní, uvidíme Zemanův dům čp. 385 postavený pro fotografa Ignatze Felszykiewicze. Existují pro něj dvě verze plánů z let 1885–1886, české i německé. V jeho případě se dlouho jednalo o uliční čáře a nakonec se při stavbě nepostupovalo podle projektů. Jak poznamenal vedoucí výpravy, hmota domu vychází ze Zemanova návrhu, ale členění a okna zůstala jednodušší, než bývalo u Zemana zvykem.

Vily

Výprava pokračovala dále po pravé straně ulice ve směru k nádraží kolem reprezentativního domu čp. 433 postaveného v roce 1889 pro Františka Preisingera. Změněno bylo měřítko oken, odstraněno zdobení a přidána univerzální brizolitová omítka, stále je však vidět, že šlo o monumentální vilu. Brizolit podle slov provázejícího architekta snížil hodnotu domu, původní vápenné a vápenocementové hladké omítky nahradit nedokáže.  

Výprava diskutovala o rekonstrukcích domů prováděných v 60.– 80. letech 20. století. Byly motivovány touhou lidí po moderním bydlení a snížení nákladů na ně – potřebou velkých oken, většího množství světla, jednodušších bezúdržbových materiálů. Stavebníci dělali, co bylo v jejich možnostech a co považovali za potřebné a prospěšné. Dnes však, pokud jde o rekonstrukce historických domů, spíše vládne tendence zachovat co nejvíce původních prvků, případně je vracet zpět. 

Vila čp. 473 z roku 1894 stojící po levé straně Nádražní ulice se dochovala téměř v původním stavu. Postavena byla v tyrolském stylu pro ředitele Thonetovy továrny Wőllersdorfa. Pozornost upoutá zejména její masivní věž s hrázděným zdivem. Tento typ staveb není na Moravě příliš rozšířen, jistě však odpovídal představám a přáním stavebníka. Hrázděné zdivo bylo původně použito i na Zemanově vile a drobnou hrázděnou stavbu najdeme v Bystřici také na konci Dvořákovy ulice u domu čp. 402. Jde o kancelář někdejšího bystřického stavitele Metoděje Matušky. Jako problém vily čp. 473 vnímali účastníci výpravy fakt, že její základový práh je skryt za omítnutým zděným plotem, jenž sice poskytuje soukromí obyvatelům, ale připravuje kolemjdoucí o pohled na celek krásné a dobře udržované stavby.

Na protější straně ulice stojí v zahradě dům čp. 508, stavěný v roce 1904 pro faráře Jana Krystýnka. Další z reprezentativních domů, jejichž zdobnost už byla částečně setřena. Při rekonstrukci byla použita nedobová okna. Přesto dům i s obnoveným oplocením vypadá velmi dobře.

Dům čp. 463 vznikl v roce 1896. Je citlivě rekonstruován, oplocení koresponduje s duší domu. Stavebníkem byl J. Scheyda. Dům býval bohatě zdobený. Zdobné prvky se v době největšího rozkvětu novorenesance vybíraly z katalogů. Bohatě zdobená fasáda poukazovala na bohatství majitele domu.

Dům čp. 510 byl roku 1904 postaven pro dvorního radu Kleibera. Vilu doplnila dřevěná vstupní veranda, které často Zeman k projektům přidával. Jak uvedl průvodce výpravy, vstupní verandy byly Zemanovou specialitou.  

Jako malý zámek se zahradou dosud působí dům čp. 532 z roku 1908 stavěný pro F. V. Goldschmidta. Jak píše Marta Pořízková, archivní složka obsahující doklady o této stavbě je nejsilnější, svědčí totiž o vleklém pozemkovém sporu. Zeman se pokoušel vykoupit část pozemku, aby v prostoru budoucí vily získal dvě stavební místa. Majitel však stále zvyšoval cenu. Stavba vily byla nejprve zamítnuta a kolaudace se konala až po roce od dokončení projektu.

Činžovní dům

 Zajímavý stále zůstává činžovní dům na rohu Nádražní a Sokolské čp. 200. Válcovitý arkýř s kulatými okénky pod střechou a menší měděnou kupolí je originální a tiše ladí s nedalekou funkcionalisticky pojatou budovou sokolovny architekta Fuchse. Dům pochází z roku 1923,  z období útlumu Zemanova podnikání a konce jeho stavební činnosti. Pozemky v této lokalitě stavitel původně vlastnil a věnoval je městu. Pak musel město žádat o zapůjčení pozemku pro stavbu činžáku, který chtěl vybudovat na vlastní náklady. Po zdlouhavých jednáních nakonec Zeman přece jen dům postavil a byty se rozprodaly.

Konec Zemanovy podnikatelské cesty byl smutný. Kvůli dluhům mu byla postupně zabavena rodinná vila i menší vilka čp. 404 v Holešovské ulici, kam se chtěli se ženou uchýlit na stáří.  Po jeho smrti zůstala paní Clara sama, téměř bez prostředků a bydlela právě v činžovním domě čp. 200.

Procházka po Nádražní v rámci Dne architektury 2015 připomněla jen malou část díla stavitele, jehož ruce a mysl vtiskly Bystřici pod Hostýnem na přelomu 19. a 20. století podobu města. I příště bude co objevovat.

msch