„Osmnáctý Filmový Tesák se změnil v první Filmovou Bystřici,“ konstatoval v úvodu sobotního večera v bystřickém kinosále starosta města Zdeněk Pánek, když poděkoval filmovému sběrateli a znalci Vítězslavu Tichému za skvělou dramaturgii pořadu a za spolupráci a podporu Podhostýnskému mikroregionu, Asociaci českých filmových klubů a všem, kdo se na přípravě akce podíleli. „Přehlídku Náš kraj a film vnímám jako jedinečnou kulturní událost v záběhu. Doufám, že dobrá tradice zůstane zachována, že akce neztratí atmosféru komorního přátelského setkání a zároveň nabere dech, aby v nových podmínkách zažila povzbuzující renesanci.“

Když filmový víkend uplynul, pořadatelé si zhluboka oddechli a shodli se na tom, že se to s tím znovuzrozením snad nakonec přece jen povedlo. Publikum bystřické přehlídky, která byla věnována filmům vzniklým v našem kraji nebo Podhostýnskem inspirovaným, tvořila z větší části asi padesátičlenná skupina věrných příznivců sběratele a znalce filmové historie Vítězslava Tichého. Střechu nad hlavou jim místo chaty na Tesáku tentokrát poskytla Střední škola nábytkářská a obchodní a zbytek zázemí zajistil  kinosál s přívětivou restaurací na Sušile, předsálí kina a malý bar. Přijeli hosté z Jilemnice, Ostravy i Bratislavy. Zastavil se dr. Jan Tydlitát z Rychnova nad Kněžnou, kde 33 let pořádali přehlídku Filmový smích věnovanou osobnostem české komedie. (Škoda, že loni skončila.) V Bystřici se objevilo i osm pražských werichovců v čele s Evou Gutovou a dr. Dušan Krivský ze Skalice, předseda slovenské části sdružení Werichovci, „sdružení pana Jana pro srandu a kulturně společenský život mladých věkem či duchem“. Právě oni před lety spoluzakládali tradici Filmových Tesáků. Přehlídku pochválil dr. Petr Slinták, dramaturg a lektor oblíbeného cyklu Slovácko ve filmu, připravovaného už dva roky pro kino Máj v Uherském Brodě.

Ještě zajímavější pak byla plejáda vystupujících hostů. Čestným vzácným hostem světového renomé byl filmový režisér Vojtěch Jasný, který už před několika lety, když se stal hlavní hvězdou programu Filmového Tesáku, vyzýval ke znovuoživení bystřického kina. V úvodu navštívil přehlídku také spisovatel a bývalý starosta Bystřice pod Hostýnem Pavel Hejcman. Loňský minifestival Filmy podle Hejcmana se stal prvním pokusem o komponovaný filmový pořad v Bystřici. Filmový historik a publicista dr. Pavel Taussig zahájil bystřický filmový víkend vlastně už ve čtvrtek speciálním pořadem pro školy o historii českých Večerníčků. Ke každému přehlídkovému filmu pak přidal zasvěcený komentář a v sobotu zavzpomínal v besedě společně s Bystřičanem Františkem Dohodilem na střihače, režiséra a dokumentaristu Pavla Vantucha. Scénárista a dramaturg Jiří Blažek, v devadesátých letech umělecký ředitel Filmového studia Zlín a poslední ředitel Filmového studia Barrandov, byl zpočátku trochu rozmrzelý málo vytopeným pokojem a unavený po dlouhé cestě z Prahy. Brzy ale přišel celé akci na chuť v restauraci na Sušile a roztál v kruhu svých obdivovatelek a obdivovatelů při zajímavé besedě o vzniku televizního seriálu Legenda o živých mrtvých. Blažkův výborný scénář vytvořený na základě skutečných událostí, ale s velkou dávkou autorské fantazie, pak doplnil zasvěceným slovem regionálního historika Mgr. Ondřej Machálek, správce a kurátor holešovského muzea. Básnický obraz a umělecká výpověď se zajímavě střetly s realitou, svět filmu se skutečností všedního dne – a bylo u toho i veselo. Oslovo se totiž z auditoria přihlásili čtyři někdejší studenti gymnázia, kteří si v Živých mrtvých svého času zahráli vojáky wehrmachtu.

Zajímavou hostující dvojicí byli bratři Novotní, synové zlínského režiséra dokumentárních filmů Jaroslava Novotného, který se mimo jiné podílel na celovečerním širokoúhlém dokumentu cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda Je-li kde na světě ráj (1961) vyprávějícím o indickém Kašmíru. „Tím filmem jsme se protrpěli,“ řekl Miroslav Zikmund ze záznamu. Cestovatelé totiž tenkrát dostali za úkol natočit film o Kašmíru jinak, než byli zvyklí, a s použitím jiné techniky. Naštěstí tu byl Jaroslav Novotný. Československá akademie věd ho tehdy vypravila na cestu a jmenovala technickým komisařem pro filmový materiál a filmovou i fotografickou techniku. Nádherný snímek natočený s neobyčejným citem pro barvy a tvary, zachycující tichá rozpoložení exotické krajiny i dynamické proudění života, měli diváci bystřické přehlídky možnost zhlédnout v pátek večer. Jak řekl Petr Novotný, tatínek rozuměl matematice i výtvarnému umění, a bylo to na jeho filmařině znát. Oba hosté pak vzpomněli na okolnosti natáčení filmu a lidi i příběhy s ním spojené.

Vítán na pódiu bystřické přehlídky byl i pracovník Společenského centra – Kino 70 v Dobrušce a městský zastupitel Pavel Štěpán, který pozval všechny přítomné na minifestival Filmová Dobruška plánovaný na polovinu září letošního roku. Dobrušská přehlídka bude věnována filmovým podobám díla jubilujícího spisovatele Bohumila Hrabala.

A po hostech se sluší zmínit také domácích návštěvníky. Bylo jich nad očekávání. Už první den konání přehlídky se přišlo do kina zvědavě podívat třicet Bystřičanů, někteří zakoupili i souhrnné vstupenky na celou akci, a následující den počet místních v kinosále ještě vzrostl.

Celková potěšující bilance letošní filmové přehlídky Náš kraj a film je tedy tato: 123 platících diváků, dvacítka hostů a dva filmumilovní psi. Na programu třináct filmových titulů, z toho jeden čtyřdílný, tři besedy se zajímavými hosty, několik hudebních vystoupení. Počet zásadních stížností nula, nepřekonatelný problém žádný. Bystřice se nestala Karlovými Vary, ale sál byl příjemně zaplněn. Hosty uvítali místní členové Valašského sboru portášského, ve foyeru před začátkem krásně hráli (Z)pátečníci a chvíle mezi filmy všem zpříjemnil svým elvisovským hlasem zpěvák Marek Brada. Na kytaru přijel pro své přátele zahrát i Jaroslav Braunstein z Přerova.

Jistá komornost a rodinnost tesáckých filmových setkání tedy uprostřed dubna 2016 přežila i v Bystřici a někteří Bystřičtí se k oné rodině rádi přidali. Z malého kinosálu v malém městě se totiž dá prostřednictvím filmů dostat hezky daleko, třeba až k plovoucím zahradám Kašmíru. A navíc – všichni se rádi setkáváme s Vítězslavem Tichým, jehož lásky k filmu, zaníceného sběratelství, encyklopedických znalostí a dobrého srdce si vážíme.  

„Chtěl bych poděkovat za pozvání na přehlídku Náš film a kraj 2016,“ napsal do Bystřice Ondřej Machálek. „Ačkoliv jsem byl přítomen vlastně jenom chvíli, velmi pozitivně jsem vnímal příjemnou atmosféru, která vládla. Přehlídka měla skvělou dramaturgii a překvapila mě přítomnost vzácných hostů, kteří do Bystřice přijeli. Ať se podaří i další ročník!“
Nejvyšší čas uvažovat o tom, jaký nový oficiální název tomu inspirujícímu hemžení kolem stříbrného plátna dát. Že by Bystřické filmové jaro?
msch