Milí čtenáři,

vítejte na prahu prosincového čísla Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem. Je stejné jako jindy a zároveň jiné. Tentokrát je tak trochu samo doma, neboť vzniklo bez fyzické přítomnosti šéfredaktorky, která na něj dohlížela z povzdálí domácího léčení,  a bez tradičního zásahu technického redaktora, jenž se nečekaně také musel dát do boje o své zdraví. Toto číslo navíc vznikalo netradičně dlouhou dobu, což mu nakonec neuškodilo. Během čekání na den ustavujícího zasedání městského zastupitelstva, o němž konečně přinášíme zprávy, utěšeně přibývalo dalších událostí a neplánovaných příspěvků, které by jinak nestihly uzávěrku. Zajímavé na tomhle čísle je i to, že práci na něm jsme zahájili v podmínkách mírného středně slunečného podzimu, kdy příroda zmateně pomýšlela na druhé jaro, a  poslední věty psali v třeskutém mrazu s ledovými prsty přilepenými na hrnek horkého meduňkového čaje.

A jaké novinky v tradičním balení na dalších stránkách najdete? Základní kámen Centra pro seniory byl šťastně položen a stavba rychle roste. Nejstarší bystřická boží muka jsou po restaurátorském zásahu zpět na svém místě. Nové městské středisko volného času Včelín založilo tradici světélkových průvodů nazvanou Uspávání broučků. Cimbálová muzika Bukovinka prožila rok s Danielem Slobodou a vydává po pečlivé a perné práci zpěvník sestavený z písní, které ve své době tento evangelický kněz působící na Rusavě nasbíral. Při rekonstrukci hostýnské baziliky se ukázalo, že reliéf  Panny Marie svatohostýnské skrývá dopis z roku 1877 a že stará chrámová podlaha je daleko vrstevnatější a zajímavější, než se předpokládalo. Hostýnskému schodišti je sto let a bystřickému minigolfovému klubu pětadvacet. A fotografií z depozitáře jsme pro vás ve snaze o vánoční ladění připravili rovnou deset – všechny jsou pečetěné starými časy a zobrazují madonu a narození Páně. Nu a poznámka ze zápisků Josefa Krumpholce o tom, jak v roce 1844 vydalo zemské gubernium vyhlášku vyžadující, aby „pijáci byli ponoukáni k slibu, že se zdrží pití lihovin“, a zdrženlivost slibovali na speciálních tištěných lístcích střídmosti, ta zní zas tak trochu předsilvestrovsky.

Ano, jsme už zase téměř na konci roku. Nezdá se vám také někdy, že rok se s rokem schází dennodenně? Že stojan od vánočního stromku nestojí za to uklízet do skříně, že ranní budík zvoní permanentně, že váš zubní kartáček neosychá? Stále totéž a ve stále rychlejším tempu. Ale právě to nás žene poznávat věci JINÉ. A když poznáme palmy a pláže Baleárských ostrovů, prcháme rádi z míst, která jsou tak jiná, až se tají dech, zase zpátky domů. Z dobrodružství jiného do bezpečí stejného. Vydávat  se do velkoměst je totiž nejlepší s vlastním malým městem někde uvnitř.
Proto Vám ze srdce přeji nový rok, který přinese věci stále stejné i ty v každém okamžiku jiné. Musí to ale být ve správném poměru, neboť právě v něm se zřejmě skrývá pocit štěstí.
A Vaše osobní malé město ať je útulné a klidné – třeba jako Bystřice pod Hostýnem.

Za všechny tvůrce Zpravodaje Ilona Musichina