Tak jaká byla cesta do Portugalska?
Pavel Neradil: Dlouhá a náročná. Dva roky trvalo, než jsme tenhle tým dali dohromady. Nejdříve jsme hráli náročnou republikovou kvalifikaci. Ve finále jsme se utkali s výběrem jižních Čech, které jsme v Třebíči porazili 3:0, a dostali se tak do kvalifikace na mistrovství Evropy. Získali jsme od Českomoravského fotbalového svazu veškeré vybavení jako reprezentační áčkový tým. Byla to čest, že můžeme Českou republiku, Zlínský kraj reprezentovat v kvalifikační skupině, která se hrála letos v dubnu u nás v České republice – v Morkovicích, Spytihněvi, Starém Městě a Kroměříži. Hrálo se proti Chorvatsku, Maďarsku a Litvě. Tuto kvalifikační skupinu se nám podařilo vyhrát a postoupili jsme na mistrovství Evropy amatérských reprezentačních týmů do Portugalska, kde jsme se z 38 týmů Evropy probojovali mezi nejlepších osm.

A složení našeho týmu?

Pavel Neradil: V týmu byli zástupci z devíti mužstev Zlínského kraje. Šlo o výběr hráčů z divizních a krajských soutěží, kteří nikdy nesměli mít podepsanou žádnou profesionální nebo neamatérskou smlouvu. To bylo ověřováno na Českomoravském fotbalovém svazu podle rodných čísel a následně u evropské asociace UEFA.
Marek Dostál: Z té cesty bylo snad nejhorší čekání na letištích. Ale prostředí bylo nakonec skvělé a tým výborný.
Co zvláštního, nového a překvapivého vás v Portugalsku čekalo?
Pavel Neradil: Akce probíhala jako oficiální mistrovství Evropy v kopané, stejně jako v roce 2004. Bydleli jsme v malém městečku nedaleko Porta, v krásném hotelu s úžasným výhledem na Atlantický oceán a na pláže. Byly tu nádherné tréninkové plochy. Myslím, že pro kluky byly zážitkem i tréninky na pláži. Když jsme měli po utkání, dělali jsme volné výklusy a protahovací cvičení právě na pláži, kde nám příjemné chvilky umocňoval šum moře a vlnobití.

Nebylo tam vedro?
Zdeněk Matějka: Vedro u moře zaháněl vítr, ale třeba v centru Porta nebo v Braze bylo hodně horko. Při zápasech šlo poznat, že slunce je jiné, agresivnější než tady u nás.
Pavel Neradil: A také jejich portské je v tom horku hodně těžké… Přivezli jsme si ho raději domů.

Kde jste všude byli?
Pavel Neradil: Samozřejmě, že jsme neabsolvovali pouze utkání a tréninky a nezůstávali jenom v hotelu – chtěli jsme, aby se z této akce stala také společenská událost, a to jak pro hráče, tak pro realizační tým. Byli jsme např. v obrovském vinném sklípku v Portu, viděli jsme také město Guimarães se starým hradem, kde prý údajně vzniklo Portugalsko. Náš průvodce Francesco, kterého nám hned na začátku přidělili, studoval před léty ČVUT v Praze a uměl česky, takže se o nás výborně staral. Každý tým měl k dispozici luxusní autobus a my se snažili toho co nejvíce ve volných chvílích vidět. Chtěli jsme ten náš pobyt prožít nejen jako sportovní událost, ale také hodně poznávat krásná místa v Portugalsku, v okolí Porta.
Marek Dostál: Mně se líbil stadion ve skále v Braze. Voda, která při dešti stékala po skalách, se sbírala do zásobníků a pak se jí zavlažoval trávník na stadionu… Když se to tak vezme, v Portugalsku  to vlastně byla taková jedinečná sportovní dovolená.

Nenarazili jste na jazykovou bariéru?
Pavel Neradil: Se spoluhráči z jiných týmů se dalo domluvit anglicky i německy. Také ruština patřila k důležitým jazykům. Byly tam totiž reprezentace Ukrajiny a Ruska. Myslím, že Portugalci sami jazykově moc zdatní nejsou. A my to portugalsky moc nezkoušeli, portugalština je těžký jazyk. Ale naučili jsme se alespoň jedno slovíčko – obrigado – děkuji.

Jak jste prožívali zápasy?

Marek Dostál: Utkání se hrála ve dvou skupinách – v první jsme byli my, Portugalci, Němci, Ukrajina. Ve druhé bylo Irsko, Srbsko, Rusko a Turecko. Ve skupině jsme jako prvního soupeře dostali domácí Portugalce, s těma jsme hráli první utkání. Prohráli jsme. Ale všechna ostatní utkání už dopadla dobře. Měli jsme ještě Němce a poslední utkání bylo dost dramatické, to jsme hráli s Ukrajinou. O poločase jsme prohrávali 1:0 a potřebovali jsme vyhrát, abychom získali medaili. Druhý poločas jsme pak dotlačili do vítězného konce a dali ještě dvě branky.
Pavel Neradil: Proti Portugalsku to bylo velice zajímavé utkání. I Portugalci byli hratelným soupeřem, jinak by to dopadlo, kdybychom je dostali ve druhém nebo třetím utkání. Ale v práci s míčem na jeden dotek byli Portugalci opravdu excelentní a myslím, že si celkové vítězství zasloužili. Mě trochu při utkání zklamal výkon rakouského rozhodčího. Jako by přehlédl dost tvrdé fauly na naše kluky a tím nás podle mě znevýhodnil. V závěru jsem mu to i řekl, ale on nám jen popřál – Alles Gute! – a pokrčil rameny... Pak jsme museli vyhrát nad Němci. Podařilo se nám zvítězit 1:0. To nás posunulo. Ale protože jsme s Portugalci prohráli 3:1, zůstala nám pak šance bojovat už jen o třetí místo.
Utkání s Ukrajinou bylo velice náročné. Když jsme viděli, že prohráváme 1:0, změnili jsme po poločase herní systém ze 4-4-2 na 3-4-3, hráli jsme tedy na tři útočníky, a ti měli za úkol neustále napadat soupeřovy obránce. Oni pak byli pod tlakem a neměli čas na nějakou rozehrávku, a tak jsme ve druhém poločase dali dvě branky. Zpětně jsme zase posílili obranu a vrátili se k hernímu systému 4-4-2. Ukrajina už do konce utkání nic nevymyslela. Skončili jsme na třetím místě a získali bronzové medaile. Celý turnaj se odehrál ve velice přátelské atmosféře, hráči, trenéři a vůbec všichni, kdo se podíleli na organizaci tohoto turnaje, se navzájem respektovali.
Marek Dostál: Líbilo se mi, že na večírku na oslavu ukončení turnaje za námi přišli třeba Rusové a přáli nám úspěchy, říkali, že se jim líbí, jaký jsme tým.
Pavel Neradil: Medaile nám pak na závěrečné a v báječné atmosféře probíhající garden party předával člověk, který je v hierarchii UEFA třetím nejvýše postaveným představitelem a má na starosti záležitosti amatérského fotbalu. Kluci tam pak na té zahradě zůstali trošku dýl…

Kdo se stal vítězem mistrovství?
Pavel Neradil: Portugalci ve finále vyhráli 2:1 nad Irskem – to my už jsme seděli v letadle a kluci to zjistili z internetu. Hrály dvě skupiny. Ty týmy, které skončily ve své skupině na druhém místě, získaly automaticky, jak to bývá, bronzové medaile. S námi tedy získali bronz i Srbové.

Zahráli jste si už někdy předtím v zahraničí?
Zdeněk Matějka: Já jsem hrál v zahraničí poprvé. Dneska mladší kluci třeba jezdí na soustředění do Polska. Pro mě to byl velký zážitek hrát s cizími týmy.
Marek Dostál: Já jsem hrál v Rakousku a na Slovensku.
Pavel Neradil: Byla to taková sbírka zahraničních zkušeností. Kluci snad budou mít ještě šanci podívat se s fotbalem do světa a změřit síly se zahraničními soupeři. Zlínský krajský fotbalový svaz jistě bude chtít pokračovat v těchto kvalifikacích. Takže uvidíme, jestli po výkonu, který kluci letos podali, bude o ně zájem i ve vyšších soutěžích, nebo jestli zůstanou v mateřských klubech. Já tvrdím, že mnozí z nich na profesionální fotbal mají, což se potvrdilo po turnaji, kdy dva hráči z tohoto týmu naskočili do přípravy s druholigovým Zlínem a jeden trénuje v třetiligovém Slovácku. Pokud se nic nestane, pevně věřím, že zaklepe na dveře kabiny prvoligového týmu Slovácka. A tady Marek se Zdenou mají namířeno do třetiligového Hulína. Myslím, že mnozí hráči by se ve výběrech mohli ještě objevovat, neboť zůstali ve svých mateřských klubech, popřípadě udělali přestup v rámci divizních či krajských soutěží. Ti, co přestoupí do vyšších soutěží, nebo podepíší profesionální smlouvy, bohužel k naší i jejich škodě už nemohou být do výběru nominováni. Tak to vyžadují regule Region‘s Cupu.
Turnaj se hraje každé dva roky. Příští rok se doufám kvalifikace rozjede znovu, a kdyby se nám ji podařilo dobře odehrát v rámci republiky, v rámci krajů, tak by se zas naskytla naděje, že bychom mohli reprezentovat Českou republiku, Zlínský kraj a Bystřici pod Hostýnem v kvalifikační skupině, tentokrát někde ve fotbalové Evropě. Ale postoupit mezi nejlepších osm týmů Evropy není jednoduché a je nám jasné, že ten náš letošní úspěch se už nemusí třeba dlouhá léta opakovat. Konkurence ve fotbale je opravdu velká a překvapit může kterýkoli tým…

Závěrem bych chtěl jménem svým a jménem Krajského fotbalového svazu ve Zlíně poděkovat sportovní komisi a městské radě za podporu, které se nám od města Bystřice pod Hostýnem dostalo při účasti na mistrovství Evropy. Dále pak starostovi Zdeňku Pánkovi za jeho vřelé přijetí na radnici. Snad jsme nezklamali a také naše město dobře reprezentovali v zahraničí.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně sportovních úspěchů.                             msch