„Letadel tu bylo vždycky plno, i když menších. Letečtí modeláři tady měli svoje útočiště vlastně pořád,“ vyvádí mě z omylu druhý z mých hostitelů pod střechou hangáru – letecký modelář, pilot a konstruktér vlastního ultralehkého letadla David Huňa z Bystřice pod Hostýnem. „Letecký modelářský klub Brusné oficiálně vznikl v roce 2009, v lednu. My už ale existujeme desítky let, bez požehnání úřadů. Modelářů je tady  22, převážně z Bystřice ale taky z Brusného, Hlinska, Tučap, Prusinovic a Holešova, věkem tak od 18 do  70 let.  Někteří jsou aktivnější, někteří míň.“

Jak říká David Huňa, ještě před šesti lety měly letecké modely spalovací motory. Technika jde ale dopředu a dnes už jejich řev nahradilo tiché předení elektromotorů poháněných lithio-polymerovými nabíjecími články. Elektromodely tak nabízejí stávajícím i novým modelářům daleko větší možnosti než před lety. „Když je dobré počasí, téměř každý den se najde pár aktivnějších jedinců, kteří si přijdou zalítat. O víkendech odpoledne je nás tu většina. Létáme tady s modely vlastní tvorby i modely vyrobenými ze stavebnice. Mají rozpětí křídel od 30 cm až po tři metry. Létáme, povídáme si a vyměňujem zkušenosti. K modelařině se dneska vracejí spíš lidi ve středním a důchodovém věku, ty mladé to moc nebere. Každý pilot asi začíná jako modelář. Dřív byla tradice: modelář – plachtař – motorář.“

Nový hangár s dřevěnou konstrukcí, který představuje zázemí i pro modelářský klub, postavili pánové Vašík a Huňa během letošních prázdnin a 2. září pozvali své aeropřátele, aby  otevření hangáru náležitě oslavili. „Já pocházím z Chomýže a jako modelář jsem to tady znal,“ říká Libor Vašík, letecký mechanik, který opravuje akrobatická letadla,  pro nějž je nejkrásnějším letadlem na světe Spitfire a který se  v současné době zabývá restaurováním Zlinů. „Letadlo jsem míval jako člen místního aeroklubu v Holešově a pak v Kroměříži – to byla strašná dálka. Pak zrušili holešovské letiště. Když jsem tu na pěkné ploše viděl pokračovat modeláře, napadlo mě zkusit pro ultralight postavit hangár tady a založit malé letišťátko. Začali jsme kolem toho chodit s bývalým starostou Brusného panem Bílkem a stavitelem panem Sehnalem. Tohle dřív bývala práškařská plocha, ale pořád patřila do půdního fondu. I starosta Bílek  měl zájem na tom, aby tady něco vzniklo a konaly se tu akce. Šli jsme do toho spolu s modeláři a podařilo se. Dnes je tahle plocha oficiálně označena jako „plocha pro sport a zábavu“. Dva roky jsem kolem toho chodil a začalo se to skládat letos na jaře. Pomohli mi v Bystřici na MěÚ paní Raabová, Šindelková a pan Rolinc. A věci dostaly spád, když se stala starostkou Brusného Jana Sedláková. Na začátku prázdnin jsme s Davidem mohli začít stavět. Trochu se nám to i s počasím protáhlo, ale do dvou měsíců byl hangár hotový. A 2. září na oslavu přišli modeláři a přiletěli i kamarádi z Kroměříže. I stíhačky tu byly.“

Dozvídám se i celou historii travnaté plochy mezi poli, která se rozprostírá za hangárem směrem k Hlinsku. V roce 1952 se místní letiště muselo zrušit a letadla a celý aeroklub se přesunuly do Holešova. Později, asi o kilometr dál, zde vznikla práškařská plocha, která se  běžně používala  ke startům práškovacích letadel, čmeláků. V 90. letech 20. století  začali zemědělci plochu pronajímat a objevili se různí majitelé. Schválen byl dokonce i  projekt zaměřené sestupové roviny, v němž se počítalo se zřízením soukromého letiště pro jistého  Čechošvýcara. Ten však měl větší letadlo a  potřeboval delší rozjezdovou plochu. Prodloužit ji směrem k Hlinsku ale nebylo možné vzhledem k nesouhlasu majitelky jednoho z pozemků. 

Dnešní miniletiště není přímo v místech, kde bývalo před válkou. Ze starých fotografií, jichž pánové Huňa a Vašík nasbírali od pamětníků už celé album, je znát, že bylo dříve hned u silnice pod Chlumem. „Nejvíce fotografií nám věnovala paní Vybíralová z Bystřice pod Hostýnem, jejíž manžel patřil k plachtařům,“ říká Libor Vašík. „Naše vzletová plocha je oproti historické víc vpravo směrem k Brusnému. Před válkou tam byly dvě dráhy – jedna vedla k Hlinsku a druhá ještě napříč. Odtamtud mohlo startovat téměř všechno. Šlo o lehká letadla, na fotkách z tehdejších leteckých dnů je vidět, kolik se jich sem vešlo. Hodně letadel tu bylo po válce, i třeba německá kořistná letadla. První hangár stával u bývalé Impregny, v místě nynějšího autobazaru, blízko sídla firmy stavitele Metoděje Matušky, který byl nějaký čas předsedou Masarykovy letecké ligy v Bystřici a létání sponzoroval a podporoval.“ „Chtěli bychom nasbírat co nejvíce historického materiálu a dokladů o tom, jak se tu kdysi létalo,“ dodává David Huňa, „třeba se nám ještě ozvou někteří z pamětníků.“

Letadélkem Vilík dnes berou oba piloti na foto-lety své přátele a známé. „Komerčně nelétáme, kvůli předpisům,“ říká Libor Vašík. „Malá letadla tohle nemohla nikdy. Teď, co je Evropská unie,  už komerční lety zakázali i v aeroklubech na větších letadlech, kde se to dřív oficiálně smělo.“

O slunečných sobotách, v zimě se prý dá létat do –10 stupňů, se ale zájemci mohou proletět nad vesničkami a kopci, nad Bystřicí a Hostýnem. Vilík, parkující před svým novým hangárem, je vyhlídkový ultralight. Stavěli ho otec a syn  Rakušanové v Kroměříži. Oba jsou známi jako konstruktéři 22 ultralehkých letadel, podle původních dochovaných plánů vytvořili i vzácnou repliku Baťova letadla Zlin XII. Přestože je letadlo „živé“, jak podotýká Libor Vašík, nebude dále létat, ale stane se zřejmě exponátem nově zakládaného Baťova muzea ve Zlíně.

Letadel podobných Vilíkovi bylo podle slov Libora Vašíka vyrobeno asi 12. Jen tři z tohoto počtu mají zadní ostruhu, ta ostatní s příďovým podvozkem se jmenují Mája. Trup tvoří laminátová skořepina. Do něj jsou vlepeny přepážky, kormidla, křídla jsou konstruována z překližky potažené plátnem. Motor má 80 koní. Jak vysvětluje Libor Vašík, jde o automobilový motor 1,8 Subaru, upravený lehký čtyřválec. Letadélko i s posádkou a palivem váží 450 kg. Jak podotýká Libor Vašík, zatím jde o nejvyšší povolený váhový limit. Rozpětí křídel je dostatečné na to, aby letadélko dokázalo plachtit bez motoru. Zvlášť v létě, když svítí slunce a jsou termické proudy, toho oba piloti využívají. Motor chlazený vodou je tichý, v jistých ohledech až příliš – takže pro bezpečné soužití s modeláři na ploše bylo nutné v letadélku nainstalovat zvukové signální zařízení, které vždy ohlašuje přistání.

„Nad terén můžeme do výšky 300 m, pokud bychom letěli výše, už musíme, pokud budeme tady v okruhu,  požádat letiště Přerov, že jdeme do jejich TMA (Terminal Manoeuvring Area – kontrolovaný letecký prostor v okolí letišť), a pokud jdeme ještě výše, tak to už je TMA Ostrava Mošnov – nahlášení je nutné kvůli letovému provozu. Technicky je samozřejmě možné s Vilíkem vystoupat i výš. Já to nezkoušel, protože když si chci nastoupat do výšky, vezmu si plachťák a vytočím si to. Je to rychlejší a levnější, než pachtit tenhle motor, kde mám nastavenou vrtuli spíše na pohyb vpřed. I když tahle vrtule je na zemi nastavitelná i na plánované rychlejší stoupání,“ říká Libor Vašík. A dodává: „Vilík je dobrý na vyhlídkové lety – krásně z něj vidíte, je ale pomalejší. Nemáme problém s přetížením, ještě se mi v něm nikdo nepozvracel, což zase u rychlejších letadel vůbec není problém…. Když letím proti větru, má stroj dost velký odpor a větší spotřebu. Například do Pardubic na aviatickou pouť jsem letos letěl za bezvětří hodinu a půl, zpět v zesíleném protivětru dvě a půl hodiny. Rychloměr vám ukazuje cestovní rychlost 110, ale grandspeed, rychlost vůči zemi, je třeba 50 km nebo na opak po větru i 150 km v hodině.“

Další ultralight typu Mája s leteckým motorem Rotax staví pod technickým dozorem David Huňa. Jako stavební materiál používá skelný laminát, leteckou překližku a hustoletý smrk z loukovské pily. Jak říká, dřevo z Hostýnských vrchů má létat nad Hostýnem.

Další rozšiřování letiště už  v plánu není. „Tady nebude plocha SLZ, tedy plocha pro vzlety a přistání, na níž se dělá výcvik,“ vysvětluje Libor Vašík. „Omezilo by to modeláře. Tato plocha zůstane plochou obce Brusné, na niž máme nájemní smlouvu. Nechceme z ní dělat aeroklubové letiště. „Chtěli bychom naopak rozšířit počet akcí pro veřejnost.  Letos jsme tu s klubem žen z Brusného pořádali historicky první drakiádu, “ připomíná David Huňa.

„Historik Aleš Karban, který vydal knížku o létání v Kroměříži a okolí, nás motivoval, abychom se začali zajímat o pamětníky létání pod Chlumem, kontaktovali je a snažili se zjistit o minulosti tohoto místa co nejvíce,“ uzavírá Libor Vašík. „Získali jsme kontakt na paní Vybíralovou, jejíž manžel tu léta působil a pak přešel do Holešova, mluvili s panem Sehnalem. Paměti o létání pod Chlumem píše také pan Šindelek. Máme kopie zakládací listiny Masarykovy letecké ligy a dalších  historických dokumentů.  Snažíme se je shromáždit, aby se nic neztratilo. Dřív jsme se tomu nijak zvlášť nevěnovali, ale uvědomili jsme si, že jsme vlastně pokračovateli tradice, že navazujeme na historii.“

„Poletíme?“ ptá se Libor Vašík a podává mi sluchátka. Téměř tiše se odlepíme od země a stádo srn dole na poli ani nezvedne hlavy. Na bronzově zbarvenou krajinu se za okamžik díváme z míst, odkud byl pohled na ni neodolatelný pro všechny naše předchůdce utkvělé v dlouhé a bohaté historii létání pod Chlumem.
            

msch