Tisíce poutníků

Hned první den, čtvrtek 15. srpna, byl dnem hlavním a nejvýznamnějším. V tento korunovační den bylo podle úsudku tehdejších vojenských znalců přítomno na Hostýně přes 100.000 lidí. (Josef Kumpholc ve své kronice „Soudní okres bystřický“ a František Vídenský ve své knize „Svatý Hostýn ve svém původu a svých osudech“ uvádějí údaj 90.000 návštěvníků, časopis „Hlasy svatohostýnské č. 9 ze září 1937 uvádí dokonce jen 80.000 poutníků.) Byla to třetí stotisícová návštěva zaznamenaná na Hostýně. První návštěvu 100.000 lidí uvádějí písemné materiály při manifestační pouti 4. 9. 1881, druhou při konsekraci chrámu 15. 8. 1891. Hostýn ve dnech korunovace navštívili v tak obrovském počtu mariánští ctitelé z Moravy, Slezska, Čech, z Uherského Slovácka (tj. ze Slovenska), z Vídně a dalších míst Rakouska, ale i ze vzdálené Ameriky. Za celou dobu korunovačních slavností zavítalo na Svatý Hostýn asi 200.000 lidí. Poutních průvodů bylo během jedenácti slavnostních dnů několik set – při tak velkém množství lidí nebylo možné je přesně spočítat. Nejvíce poutníků přijelo z Uherského Ostrohu a okolí (1 500), z Uherského Hradiště a okolí (1 400), z Olomouce připutovalo 1 100 lidí, z Břeclavi 950, z Vídně 800, z Prosenice a Rajhradu po 765 (!), z Brna 700, z Tovačova a Soběchleb po 500, z Loučky 450, z Kelče, Vizovic a Všechovic po 400. Na bystřické nádraží přijelo ve dnech 14. a 15. srpna 1912 čtyřiašedesát zvláštních vlaků.

Korunky

Pro korunovaci byly pořízeny korunky ze zlata, perel a drahokamů. Jejich autorem byl architekt Josef Fanta, profesor české techniky v Praze, proslulý ve svém oboru. Návrh vypracoval bez nároku na honorář. Korunky jsou vysoce hodnotným uměleckým dílem, výsledkem práce českých řemeslníků, kteří tak znovu dokázali svou dovednost a zdatnost. Zlatnické, rytecké, emailové a klenotnické práce byly provedeny v Praze, broušení kamenů v Turnově. Peníze na pořízení korunek zajistili šlechetní dárci a obětaví věřící svými dary a příspěvky (náušnice, prsteny, řetízky, zlaté šperky a další cenné klenoty). Korunky byly 21. července 1912 posvěceny v Římě papežem Piem X.
Korunka mariánská je větší a bohatěji zdobená. Bylo do ní vsazeno celkem 27 démantů, 546 perel, 148 rubínů, 138 smaragdů, 113 safírů, 21 topasů a 47 opálů. V čele korunky je nápis ZUSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU, nad nápisem jsou umístěny znaky Moravy, Čech a Slezska. Korunka Ježíškova je menší, jednodušší a skromnější. Je do ní vsazeno 30 rubínů, 20 velkých adulárů (polodrahokamů) a 5 topasů.

Přípravy na korunovaci

Přípravy na korunovaci byly rozsáhlé a řídili je iniciativní a obětaví hodnostáři – dr. Antonín Cyril Stojan, probošt z Kroměříže, poslanec a jednatel Matice svatohostýnské, Antonín Ostrčilík, superior hostýnský, rodák z nedalekého Fryštáku u Holešova, a lékárník Jan Harna z Kroměříže, hospodář Matice svatohostýnské. Svatý Hostýn by slavnostně vyzdoben. Na dolní části schodiště nad Vodní kaplí a na cestě od Slavkova byly zřízeny dvě slavnostní brány, obě strany schodiště a vozovou cestu lemovala řada ověnčených stožárů, chrám i ostatní hostýnské budovy byly okrášleny množstvím praporů.
Chrám byl očištěn a v něm postaveno zvláštní schodiště pro korunovaci. Bystřický malíř Jan Ježek, otec akademického malíře Stanislava Ježka, dovedně opravil chrámové malby. Na venkovním průčelí chrámu vyhotovil pražský malíř Viktor Förster nádherný mozaikový obraz Panny Marie. Obraz má plochu 26 m² a je složen z dvou set šedesáti tisíc barevných kaménků.
Byla také provedena opatření pro zajištění bezpečnosti a zdraví hostýnských hostů. Pohotovost měla desetičlenná hasičská hlídka (sbor) z Bystřice pod Hostýnem se stříkačkou a stejně početná bezpečnostní stráž. V provizorně zařízené nemocnici byli stále připraveni MUDr. Aleš Vahala z Bystřice pod Hostýnem a okresní lékař dr. Kozák z Holešova. Nechyběli ani kominický mistr Emanuel Skočilas z Bystřice, cestář a deset zametačů. K zajištění bezpečnosti patřila i technická opatření. Pro okamžitou potřebu byl zřízen místní telefon, který spojoval poutní kancelář, sakristii, věž, klášter, nemocnici a útulnu. Bylo zabezpečeno osvětlení chrámu a celého poutního místa (elektřina přišla na Svatý Hostýn až v letech 1923–1924). Firma Wichterl z Prostějova zapůjčila k tomu účelu parní stroj, kroměřížský cukrovar poskytl dynamo, ostatní zařízení a osvětlování obstarala firma bratří Pivodů z Kroměříže. Parní stroj, lokomobila, sloužící k pohonu dynama vážil 4,5 tuny a byl na Hostýn dopraven pěti páry volů, kteří patřili Františku Ševčíkovi ze Všechovic.
Velké problémy nastaly s ubytováním. Vojáci z Kroměříže (c. k. 25. pluk zeměbrany) postavili 35 nocležních vojenských stanů, každý pro 100 lidí. Dále bylo možno se ubytovat v hotelu (dnešní dvoupodlažní budova po vstupu do objektu poutního domu č. 1) a v nové útulně, později restaurace Ovčárna, která vznikla v roce 1912 rekonstrukcí ovčírny. Poutní dům č. 3 ještě k dispozici nebyl, vznikl až v roce 1928. Střechu nad hlavou poskytl i klášter s ambity (objekty kolem chrámového nádvoří), kostel, veranda za hotelem a všechny tři kaple. Mnoho hostů bylo ubytováno v Bystřici zásluhou barona Arnošta Gideona Loudona, továrníků Thoneta a Zbořila, faráře Vorla a ředitele školy Papežíka. Všechna tato opatření dohromady však zajistila ubytování jen malé části návštěvníků – většina poutníků musela strávit noc pod širým nebem. Vojáci z Kroměříže postavili také dva slavnostní stany: dvorní stan v prostoru mezi kaplí Jana Sarkandra a Románskou kaplí a pohostinský maršálský stan po pravé straně kláštera, tedy v prostoru nynější hlavní budovy poutního domu č. 3.

Korunovační obřad

Korunovace se samozřejmě nemohla obejít bez hudby. Hrála Thonetova hudba ze Vsetína, krojovaná slovácká kapela z Vlčnova, valašská kapela z Loučky, hudba ze Štítné nad Vlárou, hanácká kapela z Beňova, slovácká kapela z Vnorov a fanfáristé ze Žerotína u Litovle.
Vlastní obsáhlý korunovační obřad započal průvodem od kláštera přes schodiště ke chrámu. v čele šel hlavní pořadatel dr. Antonín Cyril Stojan, pak fanfáristé, jednotlivé spolky a prapory, družičky, orli, duchovenstvo a za ním pod baldachýnem byly na nosítkách neseny korunky. Za nebesy kráčela ústřední postava korunovace, metropolita moravský a kardinál dr. František Saleský Bauer, arcibiskup olomoucký, za ním pak řada významných světských osobností. V prostoru před chráme pak zástupci jednotlivých stavů a spolků předstupovali před arcibiskupa s prosbou o provedení korunovace Panny Marie s Dítětem. Následovalo dlouhé kázání arcibiskupa Bauera z kazatelny připravené nad schodištěm. Po kázání vešel průvod do chrámu a arcibiskup spolu se třemi asistenty vystoupil pro připraveném bohatě vyzdobeném schodišti za hlavním oltářem k soše Panny Marie s Ježíškem a vložil zlaté korunky na jejich hlavy . Ze schodiště sestoupil a korunovanou sochu třikrát okouřil kadidlem. Hlaholem zvonů, hudbou, zpěvem a modlitbami byl ceremoniál ukončen.
Rušno však bylo na Svatém Hostýně ještě dalších deset dní. hned druhý den, v pátek 16. srpna, byla uspořádána pouť a valná hromada Matice svatohostýnské, která měla lví podíl na zdárném průběhu korunovace. V dalších dnech se konaly poutě: matek a dětí, mužů, duchovenstva, mariánských družin, terciářů, omladiny, studentstva, akademiků, učitelů, profesorů a konečně pouť Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje. Také tyto dny měly bohatý program – průvody, mše, kázání, proslovy, pozdravy, přijímání, hudba, zpěv. Korunovace byla navíc příležitostí k setkání nejvyšších církevních hodnostářů. Mezi nejvzácnější hosty patřili oba kardinálové arcibiskupové – vedle korunovatele dr. Bauera to byl i kardinál Lev Skrbenský, arcibiskup pražský. (Svobodný pán Lev Skrbenský se narodil 12. června 1863, dětství prožil v Dřevohosticích na zámku, který vlastnili jeho rodiče. Arcibiskupem pražským byl jmenován v roce 1899, v roce 1901 pak kardinálem. V roce 1916 se stal arcibiskupem olomouckým. Zemřel v roce 1938 v Dlouhé Loučce u Olomouce.) Při korunovačních oslavách bylo přítomno bylo i pět biskupů: dr. Karel Wisnar z Olomouce, starosta Matice svatohostýnské, hrabě Pavel Huyn z Brna, dr. Josef Doubrava z Hradce Králové, Josef Antonín Hůlka z Českých Budějovic a Josef Koudelka, český biskup z Milwaukee v USA, dříve generální vikář a biskup v Clevelandu. V čele nejvýznamnějších světských osobností byl moravský zemský hejtman Otto Serényi.

Nelze opomenout ani další akce, které oživovaly a zpestřovaly korunovační dny. Kromě fotografování, poslechu zvonů, hudby a krásných melodických zpěvů to byly úchvatné večerní světelné průvody – lampiony, ohňostroje, rakety, prskavky, hřmění hmoždířů.

Korunovační slavnosti na Hostýně jsou vlastně připomínány celých sto let – na dvou pamětních deskách z bílého mramoru, které jsou umístěny v chrámu po stranách hlavního oltáře. byly zhotoveny v dílně akademického sochaře Ferdinanda Neumanna v Kroměříži. text vyrytý do desky zasazené po levé, severní straně oltáře připomíná povolení korunovace papežem, text desky po pravé straně upomíná na vlastní korunovaci.
Korunovační slavnosti v roce 1912 byly nesporně největší událostí 20. století na Hostýně, ba zařadily se k nejvýznamnějším událostem v dějinách Hostýna vůbec.                                                                              Vlastimil Doležel
   

Korunovace milostných obrazů a soch – první před 1 280 lety

V 9. století věnoval papež Řehoř IV. stříbrné koruny obrazu P. Marie uctívanému v kostele sv. Kalista a Kornelia v Římě. Korunovace je historicky doložena například také v roce 1500 v Itálii. Po odeznění morové epidemie byla tehdy jako výraz díků za její zažehnání věnována obyvateli nedalekého města zlatá koruna soše Panny Marie Loretánské. V roce 1630 hrabě Alexander Sforza Pallavicini založil nadaci, z níž se měly pořizovat zlaté koruny vyvoleným milostným obrazům nebo sochám P. Marie. (Milostný obraz – obraz konající dílo milosti, zázračný, obraz jehož prostřednictvím jsou vyslyšeny prosby věřících.) Nadaci potvrdil tehdejší papež Urban VIII. a dal zároveň kanovníkům vatikánské kapituly při chrámu sv. Petra moc a právo, aby rozhodovali o záležitostech týkajících se korunovací svatých obrazů a aby zlaté koruny přiznávali a udíleli. První korunovační obřad podle nových pravidel se konal 25. srpna 1630 za papeže Urbana VIII. Hrabě Sforza Pallavicini (zemřel roku 1639) byl za svého života svědkem korunovace třinácti milostných obrazů v různých římských kostelech.

Snad nejvíce korunovací milostných obrazů a soch Panny Marie se uskutečnilo v Polsku – jako první byl 8. září roku 1717 korunován ten nejstarší a nejpamátnější – obraz Panny Marie Čenstochovské v Jasné Hoře.
Korunovace se slavily vždy s náležitou okázalostí a za obrovské účasti věřících. Koruny        z ryzího zlata se obyčejně posílaly z Říma, ale v mnoha případech byly financovány z darů věřících či soukromým nákladem. Slavně korunovaných mariánských obrazů bylo do roku 1912 ve světě 238, z toho 31 v Polsku.

Podle textu: I. Čežovský, P. J. Vraštil – „O Korunovaci milostných obrazů a soch Bl. Panny Marie“ ze sborníku Papežská korunovace Matky Boží Svatohostýnské (1913).
                                                                                                                                                                                     msch