Děti ze školky se jednoho červnového dne na školní zahradě proměnily v cirkusové umělce a objevil se tu opravdový cirkus Rámus se spoustou menších i větších veselých klaunů, mrštných artistů, půvabných tanečnic, cvičených rozpustilých opic, rozvážných medvědů, slonů s kapitálníma ušima i ušlechtilých bílých koní. Program byl svižný, barevný a překvapivý, jako když se velká krabice korálků sype, početné rodinné publikum ani nemohlo oči odtrhnout. Méně vlasatí tatínci si na letním sluníčku malinko připálili hlavy, zatímco maminky dostaly od dětí darem krásná červená srdce.
Děti toho po roce ve školce umějí, díky bezbřehé trpělivosti a tvořivému umění svých učitelek, zase trochu víc – pár tanečních kroků v rytmu, pár nových not na flétničku, další vtipný rým uložit do paměti, dosáhnout o polici výš, vázat tkaničku o něco rychleji, nekřičet, když druhý zpívá, učesat kamarádce culík a neshody mezi koníky a mažoretkami v manéži vyřešit čestným tanečním soubojem. Velký cirkus Rámus prozradil, že už vědí, jak to udělat, aby z nich ze všech, malých i velkých, byla, když na to přijde, jedna kapela, co hraje zvesela a dokonale jí to ladí. Až jednou půjdou ze školky, vezmou si to jistě s sebou.
            

msch