Proč se nebojím syrských rodin, které by mohly bydlet v areálu Sola Gratia

Již několik týdnů čeří bystřické veřejné dění zpráva o úmyslu Diakonie Českobratrské církve evangelické ubytovat v areálu Sola Gratia čtyři až osm rodin z válkou zmítané Sýrie. Já osobně toto rozhodnutí vítám a chtěla bych tímto článkem vyjádřit diakonii podporu.

Svým způsobem však chápu i ty, kteří mají z příchodu uprchlíků obavy. Každý, kdo vnímá situaci kolem běženců jen skrze zprávy v hlavních médiích a Facebook, totiž zákonitě musí propadnout zničující hysterii odtržené od reality. Věřím, že kdyby tito lidé měli dostatek jiných informací – z médií nebo od svých politiků, jejich obavy by se zmírnily.

Ale teď již k samotným důvodům, pro které se já osobně neobávám případného příchodu Syřanů do našeho města. V prvé řadě je třeba říci, že by se jednalo o osoby, které v ČR získaly azyl neboli mezinárodní ochranu. Takzvané azylové řízení je poměrně dlouhý proces, při kterém úředníci Ministerstva vnitra přezkoumávají okolnosti, za kterých tito lidé uprchli ze své země a zda nebudou bezpečnostním rizikem pro Českou republiku. V rámci tohoto řízení jsou žadatelům o azyl odebrány otisky prstů a jsou vyfotografováni, aby bylo možné prověřit jejich identitu. Úředníci odboru azylové a migrační politiky ministerstva vnitra dále vedou s žadateli pohovory, ve kterých jsou podrobně zkoumány důvody, pro které žádají o mezinárodní ochranu, a je testována pravdivost takovýchto tvrzení.

Osoba, které ministerstvo vnitra udělí azyl, je proto člověk, jehož důvěryhodnost a bezpečnost byla přezkoumána v několik měsíců dlouhém řízení, a především je to člověk, či celá rodina s dětmi, který prchá před reálnou hrozbou pronásledování, mučení či smrti. Český právní řád (zákon č. 325/1999 Sb., o azylu) totiž zná tři hlavní důvody udělení mezinárodní ochrany: tzv. politický azyl (§ 12 zákona) se uděluje cizinci, který je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své rasy nebo náboženství. Tzv. azyl za účelem sloučení rodiny (§ 13 zákona) je možné udělit manželovi/manželce a dětem člověka, kterému byl udělen politický azyl. Humanitární azyl (§ 14 zákona) se pak uděluje, pokud v zemi, odkud daný člověk prchá, existuje humanitární krize, která je hodná zvláštního zřetele.

Ministerstvo neudělí mezinárodní ochranu nikomu, kdo například uvádí pouze ekonomické důvody, kdo uvádí nesprávné údaje o své totožnosti nebo tyto údaje odmítá uvést, nebo uvádí skutečnosti zjevně nevěrohodné. Nikdo takový by ale u nás v Bystřici bydlet nemohl.

Nově příchozích rodin bych se nebála i proto, že by šlo právě o Syřany. Od doby, kdy v jejich zemi vypukla válka, jich k nám přišlo již několik stovek. Z diplomové práce, kterou o syrských uprchlících v ČR napsala jedna studentka Masarykovy univerzity, totiž vyplývá, že většinu Syřanů v českých zemích by bylo možné socioekonomicky zařadit mezi střední třídu. Do České republiky se dostávají spíše zástupci vzdělanější vrstvy s jistějším finančním zázemím. Pro nejchudší vrstvy jsou změna bydliště i cesta do Evropy finančně náročnou záležitostí. Chudší míří do uprchlických táborů, volí nebezpečnou cestu přes Turecko či Středozemní moře anebo se z nich stávají vnitřně vysídlené osoby uvnitř Sýrie. Syřané, kteří nově imigrují do České republiky, usilují o to, aby se co nejdříve po svém příchodu osamostatnili a mohli se zapojit do pracovního či studijního procesu: nově příchozí Syřané ověřují své diplomy, případně se rekvalifikují.

V českých zemích působí několik syrských lékařů, a to jak v nemocnicích, tak v samostatné praxi. MUDr. Hassan Mezian je od roku 2012 senátorem za ČSSD pro region Litoměřicka, Roudnicka a Slánska. Většina Syřanů žijících na českém území se domluví česky. Ti z nich, kteří přišli do České republiky až během současného konfliktu, se v jazykových kurzech rychle zlepšují. Při mapování Syřanů žijících v Brně bylo zjištěno, že nejrozšířenějším jazykem po arabštině, kterou Syřané vesměs ovládají, je angličtina, kterou mluví 78 % z nich. Češtinu ovládá 71 % respondentů.

Závěrem bych chtěla znovu poděkovat diakonii, že nám ukazuje, v čem spočívají ony křesťanské hodnoty, po jejichž dodržování teď mnozí tak hlasitě volají. Případným nově příchozím rodinám pak přeji město, jehož občané se hned tak nezaleknou černých transparentů a neradi podléhají hysterii.  
Jana Zapletalová Koláčková