Dvanáctého července se ve Valašské Bystřici konaly už po páté Portášské hry. Proč právě tam? No protože po mnoho a mnoho let byla právě Valašská Bystřice centrem portášů. Tři generace Křenků, které vedly portášský sbor ke cti a chvále téměř 70 let, pocházely právě z tehdy Hrubé Bystřice. Portáši si tam spolu s kamarády z různých historických vojsk hrají a předvádějí, jak to asi vypadalo, když krajem táhli kuruci nebo když bylo po velké bitvě u Slavkova. Ono tam toho bývá k vidění o moc víc. Děcka soutěží při různých hrách, hrají různé skupiny, vystupují různé soubory, ale ponejvíc domácí soubor písní a tanců Troják. No taky se přijímají do stavu mladí či noví portáši, kteří prošli zkušební dobou. Letos se uděloval titul  nej-portáš a nej-desátnictvo.

Nej-portášem se stal Lukáš Kolarik z desátnictva Čeladenského a dostal putovní sošku portáša. Jako nej-desátníctvo bylo vyhlášené to naše Rusavské. Dostali jsme veeelikú valašku, takej putovní. Zásluhu na tom máme téměř všichni. Poděkování zaslouží Franta Sklenář, který přes svůj věk je platným členem desátnictva.

No a teda co dál a co víc. Bylo nám tam moc fajn, sešli jsme se s kamarády, které potkáme jednou do roka, výjimečně dvakrát, je o čem povídat dlouho do noci. V neděli vzdáme poctu mrtvým kamarádům, těm dávným i těm nedávným. Rozloučíme se s těmi živými zvoláním „Hore hoj“ a frčíme domů těšit se na příští hry či další setkání. Ve Vavryšově, Rožnově či kdekoli jinde. Dojděte takej sa podívať všecí, budete srdečně přivítaní pozdravením „Hore hoj, brachu“!
      
Jura Potočku,  kaprál