Pro Bystřici začala celá akce už v pondělí 22. července, kdy se celá skupinka přepravila do německého Salzkotten. Po příjemném přivítání se rozjela do svých hostitelských rodin a večer se všichni  sešli v městské hale, kde se právě konal Schützenfest – slavnost střelecké kompanie města Salzkotten, oblíbená lidová zábava.

 V úterý ráno následovala procházka městem s oficiálním přivítáním na radnici. Ukázali nám místní zajímavosti, jako je solný pramen a salina k získávání soli, ale i různá neznámá zákoutí. Prohlédli jsme si také park, ve kterém v budoucnu vznikne Bystřické náměstí. Poté cyklisté nasedli na svá kola a projeli se zhruba dvacet kilometrů po okolí. Večer strávili opět všichni spolu a jezdci se rozdělili do čtyř týmů podle zdatnosti. V každém týmu byli jak němečtí, tak čeští zástupci. Christian Vöcks, hlavní organizátor, vysvětlil, jaký bude průběh cesty. Vše měl znázorněno animací s postavičkami z lega, nad čímž jsme všichni žasli. Později ovšem praxe ukázala, že teorii lega není vždy možné praktikovat na lidská těla.

 Ve středu jsme po požehnání otce Karla a s povzbuzením pana starosty Dreiera v 8.00 hodin  odstartovali z náměstí. Prvních zhruba deset kilometrů jeli všichni společně, potom už se střídaly jednotlivé týmy na úsecích po přibližně 60 km. Hned po první etapě jsme nabrali více než dvouhodinové zpoždění a to se stále zvyšovalo. V odpoledních hodinách navíc začalo silně a neústupně pršet, tudíž kličkování mezi žábami nebylo nic neobvyklého a zábavou se stalo ždímání rukavic. Navíc, aby toho nebylo málo, navigace „občas“ neukazovala tu nejlepší cestu. Jeden z týmů například navedla po silném stoupání na krásnou lesní cestu, kterou bohužel většina jezdců, majitelů silničních kol, neocenila. Poté se celých asi deset kilometrů museli vrátit a zvolit lepší trasu. Jiný tým se nejdříve projel nekončící polní cestou, kde se neúspěšně snažil vyhýbat všudypřítomným hlubokým kalužím. Potom jel místo po převážně klesavých cyklostezkách po víceméně stoupavé hlavní cestě, díky čemuž tachometr ukázal o nějakých patnáct kilometrů víc, než bylo na původní mapě. Další tým musel dokonce z důvodu nepříznivých podmínek svou trať zhruba o třicet kilometrů zkrátit a dokončit na druhý den. V nočních hodinách se postupně všichni jezdci zmrzlí a hladoví sešli na hotelu ve městě Merseburg, dohodli se na nové organizaci a po několika málo hodinách spánku a společné snídani opět nasedli na kola.

 Nový den naopak přivítalo zářivé sluníčko a nejeden cyklista přijel do denního cíle jako rudoch. Ani tentokrát jsme se nevyhnuli zajížďkám, přestože trasa vedla celou dobu podél Labe. Někteří totiž opět dali přednost technice, a místo toho, aby jeli po cyklostezce na rovinatém levém břehu, při první příležitosti přejeli most na druhou stranu, kde je čekaly kočičí hlavy, hlavní silnice a nějaký ten kopeček. Během cesty si prohlédli krásu historických Drážďan, míjeli ceduli Česká republika nebo se pouze kochali okolní krajinou.

 Větší strach ale měla výprava z jízdy autem. Pokaždé  řidiči týmu usedali do jiných, neznámých automobilů. Nejednou se tedy jelo na červenou, přes chodník nebo přes pěší zónu, samozřejmě s důvodem následování předchozího auta se zabudovanou navigací. Jeden německý šofér se dokonce ani nenamáhal při řízení používat „nepodstatná“ zařízení,  jako je například řadicí páka nebo blinkr. Raději než na cestu se díval na obrazovku navigace, kterou nerespektoval, ani když zrovna ukazovala správně.

 Postupně se začalo s vyřazováním GPS navigací a používáním vlastního orientačního smyslu a ukazatelů u cest. Lidé by se zkrátka měli zaměřit více na sebe a kolektiv než na techniku. Kromě všech již zmíněných problémů se neobešli ani bez těch běžných – pádů, spadlých řetízků a prasklých duší.

 A jaká byla domluva s německými kamarády? Používat ruce a nohy při jízdě zrovna nejlepší nápad nebyl, ale při dohadování se o tom, která cesta bude nejlepší, každý své jazykové bariéry překonal. Nejednou měl někdo chuť své kolo hodit do Labe, vykašlat se na svou hrdost a vzdát to...To všechno se ale velice rychle změnilo na přátelství a nezapomenutelně skvělé zážitky. Přidalo se k tomu i ohromné páteční přivítání v Bystřici a sobotní program, jakým byla vyjížďka, výběh nebo vycházka na Hostýn a večer strávený na taneční show Setkání v červenci. Po příjezdu se někteří cítili, jako by právě dorazili do cíle Tour de France, i když jako vítězný  oblouk  posloužila jen bystřická Duha.

Bystřici na cyklotour reprezentovali: Stanislav Malant s dcerami Viktorií a Veronikou, Gabriela Nováková, Stanislava Poulová, Zdeněk Štokman, Jitka a Vít Vašalovští, Kristýna Štípková, Antonín Pařízek, Zbyněk Vraštiak a nejedoucí kouč Vladislava Bělíková.
Teď už jen zbývá zamyslet se nad otázkou: „Kdo pojede příští rok opačným směrem?“ Téměř tisíc kilometrů z Bystřice do Salzkottenu…

Gabriela Nováková