Dějiny Bystřice a světa v zápiscích dospěly k bouřlivému roku 1848. Každý z našich kronikářů se tomuto datu věnuje poměrně obsáhle. Protože se jednalo o rok skutečně přelomový pro velkou část Evropy, rozhodli jsme se dát revolučním událostem více prostoru. V tomto díle Dějin Bystřice a světa proto najdete zápisky pouze k jedinému roku. Jan Sova i Jan Galuška jej osobně prožili (i když J. Galuškovi bylo v té době teprve šest let), jejich zápisky jsou proto mnohem obsáhlejší a také emotivnější (v případě Jana Sovy zabírají plných pět stran). Josef Krumpholc se narodil o mnoho let později, čerpal proto z pamětnických vyprávění a písemných pramenů. My jsme se  rozhodli pro přesnost doplnit tyto více či méně subjektivní zápisky o data, která jsou nám známa z oficiálních pramenů a bádání současných historiků.

Sova
   Vzpoury poddaných proti vrchnosti za příčinou odstranění roboty. Dne 30. dubna rokováno na radnici na podnět vrchního Otáhala o zřízení národní stráže v Bystřici. Zároveň ohlásil vrchní poddanému lidu svobodu. Na znamení cti a svobody připjal každému účastníku tohoto shromáždění bílou stuhu na prsa. Po skončeném rokování zazněla před radnicí hudba. Lid ze všech ulic kvapně se sbíhal, ponejvíce ženy a babičky. Všichni, kdož bílé stužky obdrželi, vyšli z radnice a na povel postavili se v řad jako vojáci, čekajíce dalších rozkazů. Okolo sochy sv. Jana Nepomuckého stálo mnoho žen a babiček. Babičky tvrdily, že se plní proroctví, že bude každý vojákem, že nepřítel přijde ze čtyř stran a hrozné krveprolití nastane, že prý země Morava na koňských podkovách roznešena bude. „A uvidíte, že se k tomu chýlí. Rač Pánbůh s námi býti, abychom se toho nedočkali!“
   Mnohé ženy, které manžely své v řadách státi viděly, vrazily – proroctvím babiček poděšeny – násilně mezi řady a své manžely z řad táhly. Zahanbení mužové ustoupiti nechtěli, za to pak doma při návratu válka držána byla. Když řady gardistů byly uspořádány, hudba se postavila dopředu a dáno znamení ku pochodu. Takto udatně jsme sobě vykračovali a okolo rynku přetáhli. Pak dáno znamení a zabočili jsme do hostince Jana Šejdy, do nového sálu, kdež jsme se roztábořili… (V tomto místě J. Sova bohatě popisuje lidovou veselici, která v hostinci nastala. Pozn. red.) Gardisti byli sestaveni, nedostávalo se však dosud žádných poručíků, přikročeno tedy k volbě důstojnictva… Gardistů bylo 120 a byli na dvě kompanie rozděleni. Pan vrchní dal snésti zámeckou zbroj. Byly to pušky většinou pytlákům odebrané a na radnici uložené (…), bylo to milé podívání. Leckterý občan si někdy zapytlačil a zbroj jemu odebrána byla. Tady s ní stejní lidé execírovali. (A následuje opět dlouhý popis cvičení a vzniku kapely. Pozn. red.) Do roku 1848 nevěděl náš lid robotní ničeho o národnosti, jak o Němcích, tak ani o Slovanech, nyní počali našinci poznávati, že jsou pány svého rodiště a Němci že jsou jen vetřelci…

Galuška
   R. 1848 vypukla ve Francii revoluce (25. 2. 1848 byla ve Francii vyhlášena republika, pozn red.) a rozšířila se nejen po více evropských zemích, nýbrž počínaje 13. 3. 1848 ve Vídni po zemích Rakouských.
   Císařským patentem od 15. 3. 1848 udělena byla národům rakouským konstituce, vycházely noviny vládní: Lloyd, Reichszeitung, Wiener Tagblatt, Konstitutionelles Blatt aj. samostatné, hlavně Karla Havlíčka Národní noviny a po nich v Kutné Hoře Slovan. Epištole Kutnohorské po vyjití 4.000 výtisků byly konfiskovány, moc lidu přestupovalo od katolické k evangelické víře, povoleno národům zřízení národní obrany (gardy). (Dne 13. března 1848 došlo v ulicích Vídně ke studentským protestům, které požadovaly odstoupení kancléře Metternicha. Metternich byl v poměrně krátké době odvolán a byla vyhlášena svoboda tisku. Vojáci se stáhli z vnitřní části Vídně a na jejich místo nastoupily měšťanské národní gardy. Ppozn. red.)
Dne 17. 3. zrušeny urbariální dávky, desátky a daně Židů, 8. a 15. 4. prohlášena byla ústava, uděleno národům právo sněmování, ve Vídni dosáhla vzpoura vrcholu. Dne 12. 6. přerušen sjezd národních Slovanů v Praze vypuklými nepokoji. (Toho dne potlačil velící generál Windischgrätz v Praze spontánně zahájené povstání, které předcházelo jednání slovanského sjezdu. Česká zemská vláda se kvůli tomuto zásahu nikdy nesešla. Pozn. red.) České a italské vojsko bylo v Uhřích, Uhři v Itálii a Košut (Lajos Kossuth, pozn. red.), finanční ministr uherský a hlava vzpoury, dal si tisknouti hojnost bankovek k utvoření uherské legie.
   Moravský zemský sněm se sešel 30. 6. 1848 a byl 24. 1. 1849 odročen. Radecký porazil Italiány a Sardince u Custozzy 25. 7., císař patentem od 11. 9. zrušil všechny roboty, poměry poddanství a ochrany vrchnostenské, 11. 9. vtrhl bán Jelačic do Uher, 13. 10. vypověděl sněm uherský císaři poslušnost, 5. 10. vypověděly ji i italské a německé pluky ve Vídni, nastal boj, císař odjel 6. 10. do Olomouce, ve Vídni prohlášen stav obležení, kníže Windischgrätz s Jelačicem po útoku dne 28. 10. dobyl 29. až 31. 10. Vídně, vůdce povstání Messenhauser s dalšími 145 byli ihned zastřeleni (Wenzel Messenhauser, velitel vídeňské národní gardy, pozn. red.), mnoho uvězněno, avšak vůdce Böhm prchl do Uher. Dne 22. 11. sešel se říšský sněm v Kroměříži a dne 1. 12. 1848 zřekl se Ferdinand Dobrotivý v arcibiskupské rezidenci v Olomouci trůnu ve prospěch Františka Josefa I., syna Ferdinandova bratra Františka Karla (†1878) a jeho manželky Žofie (†1872). (Revolučně naladěné obyvatelstvo Vídně obsadilo v říjnu Hofburg a oběsilo ministra vály Latoura. Císař Ferdinand I. před těmito útoky uprchl do pevnostmi chráněné Olomouce, kníže Alfred Windischgrätz a chorvatský bán Josip Jelačic byli pověřeni potlačit ozbrojence. Dne 2. prosince v Olomouci císař Ferdinand I. zvaný Dobrotivý abdikoval a na rakouský trůn nastoupil teprve osmnáctiletý František Josef I. Pozn. red.)
   V Bystřici se organisovala národní stráž (garda), konstituce byla i s nastoupením Františka Josefa I. oslavena všeobecnými radovánky, osvětlením a plesy, garda mnoho parádila. Při slavnosti Božího těla vystřelil gruntovní Fiala do povětří nabiják, řezník Vainhara stále nabíjel a nevystřelil, dicsipliny velké nebylo, velel-li setník přes vodu pochodem, přešel sám, garda přešla mostem. Na stráži mnohý postavil ručnici do řadu, šel na pivo, gardu doprovázely děti na cvičení a na radovánky ženy. Garda všude bedlivě světila každé svátky a svěcení praporu, peněz papírových a Košutových byla hojnost a při nedostatku drobných trhaly se zlatky na čtvrtky, desítky a půlky, co chybilo, zalepilo se čím…
   Garda bystřická čítala 120 mužů, 40 hudebníků s plechovými nástroji (všechna jména hudebníků uvádí ve svém zápisu k roku 1848 Jan Sova, pozn red.), velitel byl sládek Branšovský, správce Gottfried Prenner a kominář Ličnan, kapelníkem úřední písař Šibl.

 Krumpholc
R. 1848 zanikly vrchnostenské úřady a s nimi zanikl i úřad rychtářský. Zbyly jen rychty a fojtství.
Revoluční rok republik ve Francii a v Římě. Všeslovanský sjezd v Praze. Spojení Němců v parlamentě frankfurtském. (Do Frankfurtu nad Mohanem svolali němečtí liberálové 31. 3. 1848 tzv. Prozatímní parlament, který měl rozhodnout o vypsání jednotné ústavy a celoněmeckých volbách. Usilovali o sjednocení všech zemí dosavadního Německého spolku, vč. rakouských zaalpských zemí, Čech, Moravy a Slezska. Pozn, red.) Německá jednota zmařena králem franským. Konec českých nadějí. Zrušení poddanosti. Sněm kroměřížský 22. 11. zahájen.
18. 3. 1848 vyšly Palackého dějiny.
R. 1848 2. 12. vzdal se v Olomouci císař Ferdinand V. trůnu ve prospěch Františka Josefa I. (J. Krumpholc zde tituluje císaře Ferdinanda I. zvaného Dobrotivý jako českého krále Ferdinanda V. – Ferdinand byl v roce 1835 korunován na rakouského císaře Ferdinanda I., v roce 1836 se nechal korunovat také na českého krále, tentokrát s  titulem Ferdinand V. Stal se posledním rakouským panovníkem, který byl zároveň korunován na českého krále. Pozn. red.)
Zrušena a vykoupena robota – bída přestala. Všechna robota, jetá i pěší, desátky i platy nebo dávky jak jednotlivcům, tak obcím, všechno zrušeno za mírnou náhradu. Bylo již o mnoho lépe, byl rok na všechno pohodlný, hned v dubnu stromy odkvetly, trnek se urodilo i obilí, zvláště prosa,  i zelí. Rok krásný, jasní dnové trvali až do Všech svatých.
Tento rok celý byl bouřlivý a každý potřeštěnec chtěl být pánem nechtěje nad sebou žádného uznávati. Požadavek ozbrojení národa uskutečňován občanskými gardami. V neděli 30. 4. svoláni na radnici měšťané a řemeslníci a rokováno o navrhované gardě. (…)
   Ve Vídni i v Uhrách postavila se v čelo revolučního hnutí židovská inteligence, která od emancipace josefinské rychle se domohla vynikajícího vlivu na burse a v žurnalistice.
                   
                   Připravila -eda-