Také páni z Kunštátu, podobně jako Šternberkové, patřili ke „staroslavným“ moravským rodům a zastávali vysoké posty v markrabství moravském i na českém královském dvoře. Tento rod je výjimečný také tím, že se jeho příslušník jako jediný český šlechtic, s výjimkou Přemyslovců, dostal až na královský trůn. Tím šlechticem byl Jiří z Poděbrad.
   K dalším slavným členům rodu patřil kromě jeho zakladatele Gerharda ze Zbraslavi také kanovník vyšehradské a později děkan olomoucké kapituly Bedřich Líšnický z Kunštátu, zemský hejtman a olomoucký komorník Ješek Puška, nebo moravský zemský hejtman a komorník brněnský Jan Kuna z Kunštátu. Pět členů rodu zastávalo funkci moravského podkomořího, dva další byli moravskými maršálky.

   Páni z Kunštátu pocházeli z jižní Moravy. Patřily jim brněnské Obřany (podle nich se také část rodu píše jako páni z Obřan), moravská Zbraslav ležící mezi Rosicemi a Velkou Bíteší, Střílky i rakouský Pernegg. Rod se v průběhu staletí dělil na několik linií, první z nich byli páni ze Zbraslavi a Obřan, dále vladykové ze Zbraslavi a Račic, páni z Kunštátu, z nichž se část oddělila a psala ještě po Jevišovicích, páni z Poděbrad a také Lysičtí a Boleradičtí z Kunštátu.
   Boček z Kunštátu, jemuž patřilo městečko Bystřice, byl vnukem Kuny z Kunštátu a synem Gerharda z Kunštátu a sám byl zakladatelem poděbradské větve.

   Kdy se Boček z Kunštátu narodil, není známo. Známá není ani jeho podoba. V písemných listinách se poprvé zmiňuje v roce 1350, o tři roky později už se objevuje ve funkci královského číšníka. To znamená, že musel být tou dobou už dospělý a narodil se tedy někdy kolem roku 1330. V roce 1351 se oženil s Eliškou z Lichtenburka. Boček byl ve své době nejvlivnějším členem rodu a předpokládá se, že byl nejstarším z Gerhardových synů.

   Byl prvním členem rodu, který získal statky i v Čechách. Do Poděbrad se dostal výhodným sňatkem s už zmiňovanou Eliškou z Lichtenburka. Vzhledem k tomu, že Eliška byla jediným potomkem majitele Poděbrad, Hynka z Lichtenburka, měly Poděbrady původně po smrti Eliščina otce připadnout zpět do majetku Karla IV. Boček z Kunštátu se ale těšil panovníkově přízni a Poděbrady získal do svého vlastnictví. Kromě Kunštátu, několika dalších moravských panství a Poděbrad potřeboval Boček jako královský číšník také dům v Praze, aby byl v případě potřeby panovníkovi nablízku. Spolu s Janem z Kosové Hory zakoupil dům v dnešní Řetězové ulici, který Karel IV. v roce 1362 osvobodil od veškerých poplatků a dávek.

   Když Boček v šedesátých letech 14. století koupil území kolem Hostýna, stálo tady sice několik drobných tvrzí, ani v jednom případě ale nebylo možné mluvit o hradu jako reprezentativním panském sídle. Boček si ke stavbě vybral velmi úzký vrchol kopce s nadmořskou výškou 704 metry a ihned po vybudování základů nazval místo podle někdejšího sídla rodu u Brna, Obřany. Vzhledem k poměrně úzkému prostoru, na němž bylo možné stavět, hodnotí dnešní historici stavbu jako poměrně nevýhodnou. Okrouhlá věž, která byla postavena na západním konci hradu, a která měla hrad nejvíce chránit, byla naopak na místě nejvíce chráněném a měla proto minimální obrannou hodnotu. Na druhou stranu vzhledem k poměrně malému průměru mohla těžko sloužit jako věž obytná. Z pohledu dnešních stavebních historiků je na zdejších Obřanech zajímavé především použití kvádrového zdiva, které tehdy používali spíše řemeslníci v tzv. dvorské huti (tzn. řemeslníci pracujících na královských zakázkách).

   Historka o tom, jak to bylo s Obřany dál, je jistě historie milovným čtenářům známá, proto jen v krátkosti: O podhostýnské území měl zájem také moravský markrabě a bratr Karla IV., Jan Jindřich Lucemburský. Jako záminka k získání území mu posloužila nepovolená stavba obřanského hradu. Když se s Bočkem nedohodl, postoupil svou stížnost svému mocnému bratrovi. A tady už Bočkovi nepomohlo panovníkovo přátelství. Karel IV. v roce 1366 nařídil stavbu zastavit a hrad zbořit.

   Boček postoupil podhostýnské zboží markraběti a přesídlil k Prostějovu. Kromě toho se mu ještě krátce před smrtí podařilo získat východočeské Litice. Předpokládá se, že zemřel v roce 1373.
   Současní historikové zjistili, že kromě toho, že se Boček z Kunštátu vypracoval z nemajetného syna slavného otce ve šlechtice s majetky napříč Moravou a východními Čechami a na počátku své kariéry byl i královským úředníkem, patřil zároveň k uvědomělým českým šlechticům, kteří jako první začínají psát česky. Dokladem toho je i první česky psaná listina vydaná v roce 1370 v Poděbradech.

   Po Bočkovi převzal majetky jeho stejnojmenný syn Boček, který ale v době otcovy smrti ještě nebyl plnoletý, a o statky se za něj starala jeho matka Eliška z Lichtenburka. Kromě Bočka mladšího měl Boček z Kunštátu s Eliškou z Lichtenburka ještě další dva syny, Hynka a Ješka a také dceru Alžbětu, později abatyši jiřského kláštera v Praze.
   Boček mladší měl se svými dvěma manželkami celkem čtyři syny, synem třetího z nich Viktorina byl pozdější český král Jiří z Poděbrad.

   Podhostýnské zboží patřilo po Bočkově smrti ještě nějakou chvíli Bočkovu bratru Vilémovi a jeho potomkům. Ale i ti jej nakonec kolem roku 1412 prodali Ctiboru Tovačovskému z Cimburka. Páni z Kunštátu, ať už pocházeli z kterékoliv rodové linie, se naposledy připomínají  v 16. století. V té době jeden z nejpočetnějších moravských panských rodů vymírá.

                        -eda-