str. 30

„Nenarodila jsem se v Bystřici pod Hostýnem. Moje první seznámení s ní se uskutečnilo před druhou světovou válkou. S ostatními poutníky, nejdříve na žebřiňáku taženém koňmi a posléze na zádech své babičky, jsem tehdy absolvovala cestu na Hostýn, pro mne nejkrásnější vrch na celé Moravě. Od té doby jsem ve zdejším kraji, jak se říká, pečená vařená.
Váš Zpravodaj se mi líbí, a tak mne napadlo, že bych příběhem z dávné minulosti mohla potěšit pravé rodáky…Ptáte se mě na zdroje mého vyprávění? Jsou to staré sborníky, ještě starší učebnice, knihy, zážitky již nežijících předků, muzea, hrady, zámky. Všechno zajímavé si ukládám do mysli a sešitu…“  
         

Pokud je vaším koníčkem zkoumání starých a ještě starších pramenů, pak můžete narazit na věci neznámé, nepochopitelné, ale vždy zajímavé.

Ve starých listinách se o roce 1866 dočtete mnohé. Ba i to, že tohoroční  červencová pouť v Podhradní Lhotě byla nemilosrdně ukončena duněním kanónů, mraky dýmu nad Přerovem a kotouči prachu pádícími ke Kroměříži. Byla totiž prusko-rakouská válka a nepřítel co by kamenem dohodil. Poutníkům nezbylo nic jiného než utíkat domů. Bystřičtí se brzy přesvědčili, že je situace vážná. Kolem 16. hodiny odpolední to začalo. Nejdříve přes obec, dále do hor, utíkali před Prušáky mladíci. Za nimi pěšky i na další lidé z okolí. Zmatek znásobovaly prchající stáda splašeného dobytka. V srdcích všech se usadil strach. Podle pramenů si zachoval chladnější hlavu náměstek starosty Jan Sova. Spolu s radními Floriánem Pajtlem, Karlem Kalúskem a zedníkem Vincencem Kryškem odnesli z radnice důležité knihy, listiny a pečeti, aby je zazdili ve sklepě domu č. 143 v dolní ulici. A udělali dobře.

V sobotu 21. července v 11 hodin dopoledne se Bystřičtí dočkali. Šestnáct hulánů na koních vjelo do ulic a předneslo svoje požadavky: 50 liber kávy (1 libra = 56 dkg), 25 liber rýže, cent soli (1 starý cent = 56 kg), 20 centů sena, 20 měřic ovsa (1 měřice = 50 kg), 16 věder piva (1 vědro = 56 l),  1.000 liber chleba, 67 liber prosné kaše a jednu krávu váhou 5 centů. Dne 22. července v 16 hodin huláni odtáhli. V 17 hodin přispěchalo další překvapení v podobě osmnácti pruských husarů v čepicích s umrlčí hlavou. Ubytovali se v zámku. Jednotlivcům a následně celé obci vyhrožovali nejtvrdšími tresty za  neposlušnost nebo opuštění města. Dne 23. července naložili na vozy poslední jídlo, které ještě Bystřickým zbylo, a odjeli směrem ke Kelči. Na oddych nebyl v obci čas. Přesně v tu samou dobu dojížděla od Přerova další nadílka 44 dělostřelců a granátníků. A znovu požadavky. Dne 24. července bylo ještě hůře. Bystřici ovládl 44. regiment žádající ubytování a stravování v soukromých domech.

A pak 2. srpna přitáhl do kraje ještě regiment kyrysníků a ve vyhladovělé Bystřici se zabydlela švadrona 82letého polního maršála hraběte Wrangla.

A právě v těchto pohnutých dnech v obci skončila vláda Habsburků a zmizela i samotná Bystřice… Jak je to možné? Mezi Rychlovem a Bystřicí stál  dřevěný sloup s hrdým nápisem NOVÉ PRUSKO. Naštěstí tato pro pruský pluk blažená doba netrvala příliš dlouho. V Praze byl uzavřen mír. Zmizelo „Nové Prusko“ a na vrata zámku byly znovu upevněny tabule s nápisy c. k. OKRESNÍ SOUD a c. k. OKRESNÍ BERNÍ ÚŘAD. Poslední pruský voják prošel městem  8. září 1866. Do Bystřice se pomalu vracel klid a pořádek předchozích let. Dokonce se zdálo, že i dvěma plechovým dvouhlavým rakouským orlům umístěným nad tabulemi c. k. úřadů se načechralo peří.

Marta Doležalová