Na přelomu července a srpna uskutečnil soubor Malá Rusava další ze svých mnoha zahraničních zájezdů, aby opět prezentoval náš region, naše město a především náš folklor a lidovou kulturu.
Vedoucím souboru paní Magdě Müllerové a Jiřímu Hrdličkovi se tentokrát podařilo zajistit, v rámci prázdninové aktivity mládeže, opravdu atraktivní desetidenní turné do Německa a Belgie. Více jak půl roční příprava výjezdu dala vedoucím souboru a jejich týmu opravdu zabrat. Jejich práce však byla korunována tou pověstnou „třešinkou na dortu“ a důkladná příprava opět slavila svůj úspěch.

Vše začalo telefonátem vedoucího souboru s předsedou Folklorního sdružení ČR panem Zdeňkem Pšenicou a žádostí o pomoc při organizování výjezdu souboru do Francie. V rámci rozhovoru se však zájem stočil na Belgii a vedoucí zahraničního oddělení FoSu paní Mrnuštíková ochotně podala ruku, a tak naše žádost o spolupráci s belgickým souborem putovala, spolu s ní, rovnou na mezinárodní zasedání folklorní unie a přímo k rukám jejího předsedy, kterým je, shodou okolností, Belgičan! Přiznáváme, že v kladnou odpověď jsme příliš nevěřili. O to radostnější však bylo zjištění, že si belgický partner z několika nabídek vybral právě náš soubor.

Kolotoč příprav se tak mohl roztočit na plné obrátky. Finanční zajištění, program, nácviky, noclehy v zahraničí, pojištění, strava, doprava, pitný režim, korespondence, trasa, krojová výbava, rekvizity, dárky. To je jen základní přehled toho, co se musí pro takový zájezd zajistit a bez čeho se nedá podniknout.
Je 27. července 2010, vše připraveno a přesně v 9.00 hod. zastavuje na „Vsetínské“ naše „vlajková loď“ z Minitransu Olomouc s „kapitánem“ Laďou Ječmenem, kterého všichni dobře známe, u „kormidla“. Autobus úctyhodných rozměrů se začíná plnit. Ještě kontrola dokladů, rozloučení, poslední výzvy k slušnému chování, sem tam ukápnutá slzička a vyrážíme k našemu prvnímu zastavení směr Krásná Lípa.

Přes malé technické zdržení a zastávku u Mac´Donalda, který ochotně spolykal první korunky z kapesného, přijíždíme na smluvenou hodinu do Krásné Lípy. Vedoucí kulturního domu paní Naďa nás provází nově opraveným náměstím a navštěvujeme i chloubu města, muzeum Českého Švýcarska, které je uspořádáno formou naučné stezky. Průzory do imaginární přírody, sbírky a expozice končí v promítacím sále a dvacetiminutová, velmi zdařilá, diaráma okolí je ukončena nevyžádaným potleskem. Paní Naďa září spokojeností, vedoucí se podivují – asi to s tou naší mládeží přece jen není tak špatné. Společná večeře, první vystoupení a posezení s přáteli u cimbálu se protahuje v dobré náladě až do dvou do rána…
Snídaně s rohlíčky přímo z pekárny a první problém ve formě bolestivě poškozeného nehtu na noze jedné z tanečnic. Návštěva nemocnice v Rumburku a výrok velmi neochotného lékaře – Máš po hopsání, jeď domů! – je trochu šokující. Zdravý rozum a ochotná lékárnice však velí úplný opak a vyplácí se, za dva dny je po problému…
S několikahodinovým zpožděním vyjíždíme směr Německo – Salzkotten. Příjezd opět na čas, (Laďa je opravdu jednička!). Srdečné přivítání se starými přáteli. V Salzkottenu jsme opravdu jako doma. Společný večer, tentokrát jen u cimbálu a trochu závistivé pohledy našich přátel na naše nová souborová trička. (Hanča a Monča odvedly skvělou práci při jejich pořizování!) Snídaně v rodinách, letmé rozloučení (vždyť se za dva měsíce opět setkáme v Bystřici) a vyjíždíme k hlavnímu cíli naší cesty, tedy směr Holandsko, Belgie.

Do Mechelenu, spíš do jeho předměstské části Sait Wewer, přijíždíme, jak jinak, než ve smluvenou hodinu. Zeleninová základna Belgie (je to tu samý skleník) nás vítá trochu rozpačitě. Pravé Belgické pralinky a pivo (asi obdoba našeho chleba se solí) však brzo lámou ledy“. Jelikož vlámštinu nikdo neovládá, přichází na řadu Simona a její skvělá angličtina. Chytá se ale i němčina, a tak s dorozumíváním nejsou žádné problémy. A je tu další vystoupení.
Propagační akce probíhá v rušné atmosféře. Vítá nás obrovské náměstí z velké části oplocené a zasypané pískem, protože tu na dvanácti kurtech probíhá třídenní klání v plážové odbíjené. Zbytek náměstí zabírají prodejci s oblečením, sýry, botami, uzeninou, jsou vidět také ryby, oblečení, pralinky a všudypřítomné pivo (taková obdoba bystřických trhů, leč kvalita zboží a služeb o mnoho vyšší). Je tu hlava na hlavě a ti, kdo nemohou stát, sedí pohodlně asi ve dvaceti „zahrádkách“ a svižní pikolíci nenechají nikoho dlouho bez obsluhy. No a zde „někde“ si má najít místo čtyřicet členů souboru na své vystoupení. Zvládlo se ale vše. Vystoupení se líbí a za odměnu si můžeme prohlédnou město z ptačí perspektivy, tedy z vrcholu kostelní věže, poté co si každý poctivě „udělal“ svých 550 schodů!
I naši hostitelé jsou spokojeni a je tu první výlet. Belgická čokoláda, krajky a pivo jen doplňují historicky unikátní Bruggy. Radost z návštěvy památek a posledního 300 let fungujícího pivovaru kalí jen nedobrovolné posezení vedoucího souboru na policejní stanici, kde řeší problém odcizených osobních dokladů. Ochotní policisté však záležitost vyřídí velmi rychle a zanedlouho se již celý soubor koupe v rozvlněných vodách kanálu La Manche.
Následují další společná vystoupení v rámci městské slavnosti a v historickém Leuwenu. Oni obdivují naší cimbálovku a my zase jejich žonglování s třímetrovými vlajkami. Nálada je výborná a všichni nabýváme dojmu, že se známe odnepaměti.
Návštěva Waterloo, Bruselu, zhlédnutí sošky čůrajícího chlapečka a holčičky (čůrajícího pejska, který skutečně existuje, jsme bohužel nenašli), Velkého náměstí, královského paláce, Atomia. Ochutnávka tekoucí čokolády přímo z fontány však nemilosrdně signalizuje blížící se konec našeho pobytu.

Loučíme se na večírku se společnou výukou tanců a ti odvážnější mají možnost si vyzkoušet základní prvky vlajkové akrobacie. Že jsou v této kategorii Belgičané mistry, nám dokazují i ti dříve narození. Věříme, že nám vlajkovou akrobacii předvedou i jako hosté festivalu Na ryku v Bystřici v roce 2011.

A je tu odjezd. Nikomu se nechce nastoupit do autobusu jako prvnímu. Rozloučení se ale nedá protahovat donekonečna, a navíc jdou mnozí naší noví přátelé ještě do práce. Máváme a věříme, že se za rok opět shledáme.
Zpívá li se v jedné písni „Po práci legraci“, je toho názoru i vedoucí souboru, a tak nabíráme kurz Bobbejaanland, kde v zábavném parku mezi adrenalinovými atrakcemi strávíme skoro celý den.

Turné však ještě nekončí a noční sedmisetkilometrový přesun má cíl v německém Zusmarshausenu. Místní Katolický svaz nadchla naše muzika již před dvěma lety, když doprovázela partnerskou organizaci z Chvalčova při společných oslavách 20letého přátelství. Vystoupení pro seniory se opravdu líbí a poslední noc si každý prodlužuje vzpomínkami na prožité i plány do budoucna, jak to jen jde.

Návrat domů je už skoro rutinní záležitost a kapitán Laďa nás bezpečně přiváží zpět do mateřského přístavu. Přivítání, vyklízení autobusu a rozjezd domů je už jen otázkou chvilky a vedoucí souboru si mohou s úsměvem utřít zpocené čelo. Vše dopadlo dobře a s našimi svěřenci nemůžeme být jinak než nadmíru spokojeni. Děkujeme si za vzájemnou pomoc a tak trochu podvědomě už zahajujeme další sezonu souboru, tu padesátou třetí…
Vedení souboru děkuje touto cestou městské radě za podporu a pomoc při naší práci s mládeží. Finanční podpora formou grantů z rozpočtu města, která nám usnadňuje zajištění nácvikových prostor a zkvalitnění prázdninové aktivity, má pro nás i naše členy velký význam. Ještě jednou za ni co nejupřímněji děkujeme.
                                                                                                                                                                      Jiří Hrdlička
                                                                                                                                                             Magda Müllerová
                                                                                                                                                             vedoucí souboru