str. 16–19

Tak jsme zas opsali další kruh. Rok se jako mýtický had Uroboros, symbol věčného koloběhu, už už chystá zakousnout do vlastního ocasu. Jak jsme se to letos vlastně měli? Brodili jsme se sněhem, v únoru se schovávali v loutkovém divadle před nepohodou, v březnu si četli knížky, duben nás spojil se stromy, v květnu jsme se cítili jako na výstavě a červen nás vylákal na cesty. Prázdniny nám odměřil zámecký hodinový stroj, ospalé září připomnělo staré časy a kladlo na talíře broskvové dortíčky. Zatímco v říjnu jsme si směle představovali budoucnost a nechali krásnět své město penězům navzdory, listopad  nás na chvíli  vrátil o 20 let zpátky, do doby docela jiných změn. Prožili jsme toho nepočítaně. 

Někdo měří svá léta na nově spatřené země, jiný na vypěstovaná jablka, další na pokořené kopce, ujeté kilometry,  jiný na  upletené svetry; ten na malé objevy, onen na získané přátele. Pan Antonín Mužný, předseda bystřického klubu filatelistů, měří svá léta na poštovní známky, zoubkovaná okénka do světa. Ono je totiž ve známkách schováno všechno: domov, dálky, staré časy, budoucnost, krásné obrazy, miniaturní tajemství, systém i vzácná nedopatření, přátelé, poznání, radost po něčem se pídit, a ostatně i peníze…

Jejda, podívejte, tady máte z prvorepublikových tmavě modrou dvoukorunovou s velkým státním znakem a přetiskem POŠTA ČESKOSLOVENSKÁ 1919! V katalogu píšou, že má hodnotu 220.000 Kč!

To má, jenže ta moje je falzum.

Jak to, vždyť vypadá úplně stejně jako ty ostatní…
Kdybyste si vzala lupu a známku prosvítila, určitě už by vám nepřišlo všechno stejné. Vidíte to písmo? Je tučnější a výraznější a také o něco větší než originál, jsou také dány přesné rozměry zoubkování. Tuhle známku někdo vyrobil později, dodatečně, už nevyšla z aktuálních potřeb tehdejší pošty. No aspoň mi dotvoří komplet. Sehnat originál by bylo nad moje finanční možnosti.

A čím jsou tak vzácné tyhle dvě známky? Ty tak vlastnit, to by byl člověk multimilionář!
Nejvíc známce dodává na ceně její výjimečnost. Tyhle dvě mají sice stejné přetisky jako ta předešlá, ale mají jiné barvy a nominální hodnoty. Světle zelená čtyřkorunová a světle fialová desetikorunová. A hlavně jsou tištěny na žilkovaném papíře, to je ta specialita. Takové se objeví jen výjimečně. Ty si prohlížím jen v katalogu.

Mám tu ještě nějaká alba svého tatínka, které v dětství získal darem a chvíli doplňoval, než ho začalo bavit něco jiného. Můžeme se podívat do katalogu, jestli zbohatne?
Tak co to tu máme?… Taky přetisky 1919, státní znak, červená, černý přetisk, kdyby tak  modrozelený, to by byla jiná. Vidím, že tady jsou všechny známky razítkované, škoda…

Razítkované mají menší cenu než čisté? Vždycky jsem myslela, že je to naopak.
Ne, ne. I když v některých případech razítko větší hodnotu opravdu má – to u známek, které byly původně v aršíku a nepočítalo se s jejich využitím v poštovním styku. Ale to není náš případ. Podívejte, tady je tabulka s cenami. Dvě hvězdičky označují nejvyšší cenu – známku v perfektním stavu, to znamená nerazítkovanou, neznečištěnou, nepřelomenou, s perfektním zoubkováním a na zadní straně nesmí být poškozena lepicí vrstva. Proto se známky berou pinzetou, kvůli otiskům vlhkých prstů a znečištění. Jedna hvězdička, to už je známka s menším poškozením, no a tady to kolečko na třetím místě označuje známky razítkované.
Takže to sečteme, tady máte červenou, razítkovanou, vzadu odtržený kousek lepidla, jak se sundávala z obálky – třetí sloupec – za tu dostanete všehovšudy 2 Kč. A zřejmě to tak bude i u dalších, opravdu to moc slavně nevypadá. Já tomu říkám halířový kšeft.

Naštěstí má tahle sbírka ještě jinou hodnotu než filatelistickou – takzvanou klukovskou…
Jistě se známky dají hodnotit i jinak. A vůbec žádné by se neměly vyhazovat. Ty zajímavé, které člověk objeví a sám o ně nemá zájem, sloupnuté z obálek a pohlednic, může poslat pro radost jiným filatelistům nebo třeba do sběrných center, kde se zpeněží a z výnosu se pak nakupují potřebné věci do rozvojových zemí. Známky mohou pomoct lidem v nouzi po celém světě.

Jak jste se známkami začínal vy?
Já začal známky sbírat, no spíše shromažďovat, v obecné škole. Napřed jsem vyměňoval se spolužáky a kamarády kus za kus. Když se poštěstilo mít Ameriku či Kanadu, to byla vyšší měna, tak byly dvě za jednu. Otec si všiml, že mě známky zajímají, a začal je pro mě pravidelně odebírat v bystřickém klubu filatelistů u pana Hilského. Toho nepamatujete, byl vedoucím konsumu u TONu a členem filatelistického klubu. Moje začátky ale nebyly moc slavné. Neměl jsem zkušenosti a rodiče mi neuměli poradit, a tak jsem napáchal spoustu škody. Napřed jsem známky zařazoval do alba, ale když mi později otec donesl z klubu filatelistů známkové listy, kde je pro každou známku z emise popsané okénko, bez rozmýšlení jsem tam podle předtisku známky nalepil. Jako na poštovní obálku. A tím jsem je znehodnotil. Později, když jsem zjistil svůj omyl, jsem je odlepil a použil na frankování. A musel jsem si pořídit nové, aby mi do souboru nechyběly.

Jak jste je odlepoval, v páře nad hrncem?
Ne, myslím, že ve vodě. Ve filatelii si člověk vždycky musí každý krok předem rozmyslet, jinak mu to může přijít draho.

Kolik vlastně stojí pořídit si kompletní roční emisi známek?
Do roku 1993, rozdělení Československa, to nebylo tak drahé. Dnes už za roční komplet vydám 600–700 Kč. A když si chci doplnit aršíky, známky s kupony, FDC-obálky nebo soutisky či čtyřbloky, cena jde do tisíců. Ale co, do hospody nechodím, nekouřím, člověk se musí něčím bavit.

Sbíráte všechno, nebo se na něco zaměřujete?
Sbírat všechno snad ani není možné, i když děti tak většinou začínají. Když člověk sbírá všechny známky, nikdy nedocílí pořádné hodnotné sbírky. U mě to vyhrály neupotřebené čisté známky. Ačkoliv je možné sbírat i známky razítkované. Ty jsou finančně méně náročné, ale zase se těžko dosahuje kompletních vydání známek jednotlivých ročníků. Některé výplatní hodnoty totiž pošty běžně nedostávají. Hlavně ty vyšší, na známkách s uměním a známkách vydaných formou aršíků nebo tiskových listů. I proto jsem si vybral nerazítkované.

A tematicky?
Sbírám první republiku, známky po roce 1945 až po dnešek. Od roku 1993 taky Slovensko. Pak mám rád známky ze série Umění na známkách, k těm jsou také vydávány krásné obálky prvního vydání, tzv. FDC-obálky. Mám jich celé album. Obálka je kromě známky zdobená ještě volně umístěnou rytinou. Vypadají jako grafické listy.

Ale tohle album je plné letadel a vláčků?
Ty sbírám společně s vnuky, pomáhám jim a snažím se je známkami zaujmout. A ještě tady vlastně mám další – kolekci polských známek s madonami – těch Poláci vydávají hodně. Poslal mi je můj známý. A ještě známky vánoční ze světa, co se mi kde přes dopisy podařilo získat.

Přinesla vám filatelie hodně známých po světě?
Docela dost. Jen lituju, že neumím cizí řeči. Polákům rozumím, ale třeba dopisy z angličtiny mi musí vždy někdo ochotný přeložit. Bylo by těch kontaktů víc. Já jim posílám české známky, které shánějí, a oni mi pak na požádání pošlou zase známky ze své země. Tady mám třeba vánoční obálku z Argentiny, tady je Nový Zéland, Litva, Lotyšsko, Německo a další.

Korespondujete po internetu?
Kdepak, klasickou poštou. Lepím známky.

Klasické dopisy už píše málokdo. Nemyslíte, že hodnota filatelistických sbírek, i těch klukovských, v budoucnu hodně stoupne, protože známky už prostě nebudou?
Je pravda, že známek se lepí na zásilky stále méně, kdeco se odbude frankovacím strojem, pošta chodí elektronicky. Ale myslím, že sběratelské emise známek budou vycházet dál. Uvidíme. Konec známek snad nenastane.

Co se vám na sbírání známek líbí? Máte rád obrázky?
Obrázky, jak vy říkáte, se mi určitě líbí. Ale taky mě baví to shánění, hledání, něco sledovat, třídit, kompletovat, přemýšlet a o známkách diskutovat. Pomáhá mi i moje manželka. A často na známkách objevím něco, co mě vyžene do knihovny a donutí si něco přečíst, dozvědět se. Dostaly se ke mně známky s obřími hvězdami. Byl tam také Betelgeuse – rudý obr, jedna z nejjasnějších hvězd oblohy. A v souvislosti s ní jsem se dostal ke čtení o tom, jak vypadá hvězdný ohňostroj ve vesmíru, záblesky světla prý mají sílu 100.000 Sluncí. Tohle si opravdu přečtěte, jestli máte ještě chviličku, to se mi na známkách opravdu líbí…

Až sem jsme nakonec dospěli z obývacího pokoje plného alb. Děkuji za rozhovor i příjemné posezení nad známkami a přemýšlím o tom, že poštovní známky jsou opravdu taková speciální okýnka –  vždycky v nich něco je. I kdyby šlo třeba jen o halířový kšeft. I kdyby jen přispěly k přenosu ručně psaného dopisu, který nezmizí s vypnutím elektřiny, od člověka k člověku.
Tak ať se máme dobře  i v tom příštím roce a ať nám ten další rok zase rozmnoží naše sbírky. Aby nám nebylo líto, že léta přibývají. 

Ilona Musichina