Archiv Zpravodaje

Prezentace na adrese www.mubph.cz slouží jako archiv a není od 31.12. 2016 aktualizována.

Aktuální prezentace Městského úřadu v Bystřici pod Hostýnem najdete na adrese www.bystriceph.cz



Dějiny Bystřice a světa v zápiscích (léta 1845–1847)

1845
Sova:
Silně kázáno proti kořalečnému moru. Před oltáři skládány sliby střídmosti.

Krumpholc:
Za faráře Bernarda Regra zakázáno z kazatelny pití kořalky – ale marně. Na Bílou sobotu 1845 po slavnosti Vzkříšení zašla si celá obecní rada korporativně do palírny (poněvadž tehdy od Vzkříšení do Velikonočního pondělí bývaly hostince zavřeny), aby takto manifestovala svůj nesouhlas s agitací kněžstva – fary proti pití a pro zakládání spolků střídmosti. Stalo se to za faráře Bernarda Regra a kaplana Jana Horáka a za purkmistra Antonína Kotasa… Byla pak kázáním P. Horákovým obecní rada zahanbena veřejně…

Galuška:
R. 1845 zakázáno bylo z kazatelny pití kořalky, kdo o ní nevěděl, teď teprv píti začal, pilo se více a zákaz byl marný.

Sova
Dne 25. ledna téhož roku o jedenácté hodině v noci vyšlehl oheň v čís. 132 u Tomáše Bartoška. Shořel toliko tento dům. Faře hrozilo velké nebezpečí, bylo však odstraněno.

Krumpholc:
25. ledna vyšlehl oheň v č. 132 u Tomáše Bartoška z neznámé příčiny za silného mrazu. Fara v samostatnosti byla ohrožena, ale oheň omezen na jediné č. 132.
Rakouská průmyslová výstava ve Vídni, kde zboží Urbišovy keramické továrny v Rajnochovicích vzbudilo v odborných kruzích pozornost svým rázem, hmotou a zvláštností polevu. (S rozvíjející se průmyslovou výrobou začíná pomalu upadat vzhled výrobku. Na jeho podporu se začínají v Evropě konat mnohé průmyslové výstavy, které mají majitele továren inspirovat k výrobě zboží, které je nejen funkční, ale také dekorativní. V roce 1845 se ve Vídni konala 3. všeobecná průmyslová výstava, na níž bylo prezentováno mnoho keramických a porcelánových výrobků. Zlatou medaili tehdy za své výrobky získala západočeská firma Haas und Czjzek z Horního Slavkova. Pozn. red.)

Úplné zatmění slunce v létě o 11. dopoledne způsobilo takové šero, že bez světla nebylo lze čísti.

1.7. velký nával poutníků, v Bystřici nebylo dost přístřeší, přenocovalo jich mnoho venku. 2. 7. vedl opat benediktinský kláštera rajhradského M. Viktor Šlossar s 80 kněžími asi 50.000 poutníků z Bystřice na Hostýn. (Po zákazu poutí Josefem II. byl hostýnský chrám odsvěcen a po delším úsilí na začátku 40. let 19. století znovu opraven. Toto velké procesí se účastnilo znovuposvěcení opraveného kostela. Pozn. red.)

Galuška:
Dne 1. 7. 1845 velký nával poutnictva v Bystřici, nemělo dostatek přístřeší, přenocovalo venku a dne 2. 7. vedl opat benediktinského kláštera rajhradského a prelát Moravy Viktor Šlossar s 80 knězi a asi 50.000 poutníky procesí z Bystřice na Hostýn tak velké, že počátek byl již na Hostýně a konec ještě v Bystřici.

1846
Sova:
R. 1846 slabá sklizeň obilí. Všechny zemáky na polích shnily a se zkazily.

Krumpholc:
Pro nákazu zemáků potřebovali lidé o mnoho víc obilí, které se pak příštího roku nedostávalo na setbu.
Na 1. máje sníh. Lid se živil otrubami a kořínky. Jedly se i žaludy, pupeny, lebeda, kopřivy. Z hladu vznikl tyfus, jímž za dvě léta 600 osob pomřelo. Byli povoláni havíři, kteří mrtvé pochovávali do šachet.
Poprvé hnily zemáky, dosud neslýchaná věc. Nať žloutla a černala. Když nastala sklizeň, odporný zápach šířil se polem. Zemčata prý proto shnily, že kněží nové žalmy zpívali.

Galuška:
Velká neúroda r. 1846 a 47 měla za následek nesmírný hlad, lid když otruby poněkolikráte přesívané a topinambury (židovské zemáky) pojedl, („židovský brambor“ neboli topinambur je hlíznatá rostlina pocházející z Jižní Ameriky. K růstu stačí chudá půda s drsným klimatem, snáší i mráz. Rostliny dorůstají výšky až tří metrů, na stonku rozkvétají žluté květy, hlízy – brambory, mají nasládlou chuť a konzumují se celoročně, pozn. red.) živil se kořínky a kůrou ze stromů. Bylo nesmírně draho, 1 měřice pšenice za 30 zl., rži za 25 zl., libra masa za 40zl., avšak pivo máz po 8 zl.; ale z hladu se málo pilo.

Krumpholc:
Linie telegrafní, je počaly se stavěti od r. 1846 rozváděny byly pak všemi směry a spojení poštovní bylo zdokonaleno.

1847
Sova:
R. 1847 následkem slabé úrody a nákazy zemčat předešlého roku povstala velká drahota a bída. Ještě se obilí na polích zelenalo, již stála měřice rži 22 zl., měřice žita neb pšenice 26–28 zl., měřice ječmene 15 zl., měřice ovsa 8 zl., měřice kaše prosné 24 zl. Bída byla tím dovršena, že ani na trhu za peníze nebylo lze nakoupit.
Nejhůře se vedlo Valachům. Živili se bukovým olejem a posléze odebrala se většina jich na Hanou na ptaní. Po žních, které dosti obstojně se vydařily, počaly ceny obilí klesati, nastaly však velké nemoci po celém horském pásmu, jimž mnoho lidí podlehlo. Tohoto času ještě nebyly v Bystřici obilné trhy zavedeny, nýbrž celé okolí odkázáno bylo na Holešov. Místy byla taková bída, že lidé otruby kupovali, z březí kůru škrabali a z toho chléb pekli.

Krumpholc:
Nastal povážlivý nedostatek živobytí a hlad. Kdo měl nějakou zásobu, zatajoval ji a ani za drahé peníze ničeho nechtěl prodat. Protože v Bystřici obilních trhů nebylo, vozili sedláci obilí na trh do Holešova a tam o každý pytel bývala hotová vojna. Koupil jen ten, kdo měl silná ramena a hlubokou kapsu. Když pak začalo docházeti na trzích k pranicím, přijížděl na trh do Holešova z Hradiště pan Krapský, prohlédl si zásoby a nařídil, by se prodávalo jen po ¼ měřice, a procházeje se po celou dobu trhu mezi prodavači, dohlížel.

V Holešově zřízena pošta. V Bystřici sbíral posel zvaný „psaníčko“ každodenně listy a závitky a odnášel do Holešova, odkudž přinášel obyčejně za šesták.
Skvělému rozvoji těšilo se umění hudební, v něm proslavil se velký počet našich skladatelů a virtuosů.            

Připravila -eda-



Design By Macik