Těsně před koncem roku, 30. prosince 2010, po dlouhém soužení zemřel skromný, ušlechtilý a milý člověk pan Václav Volný. Do posledních chvil jeho životní pouti jej provázela manželka Jana. Václav Volný odcházel tak, jak žil celý život, skromně a nenápadně. Často jsme jej potkávali v ulicích města, mírně shrbeného, s taškou přes rameno, drobnými kroky kráčejícího od nádraží do města. Nebýt příslovečné náhody, která nás svedla do jednoho místa ve stejnou dobu, míjeli bychom se dlouhé roky, aniž bychom se o sobě cokoliv dověděli. Naštěstí tomu bylo jinak…

Václav Volný se narodil v obci Dobrá u Frýdku-Místku 13. 9.1925. Vyučil se zámečníkem, po válce vystudoval železniční průmyslovku a nastoupil jako mistr k mostnímu obvodu u Českých drah, kde potom dlouhé roky pracoval. Jezdil po celé Moravě, pracoval a žil v těžkých podmínkách stavebních vlaků, odloučen od rodiny, pracující za každého počasí pod širým nebem. I za těchto podmínek si však udržel noblesu ve vystupování a v jednání s lidmi. Ušlechtilé zájmy a vztah ke kráse a umění mu pomáhaly lehčeji přečkávat dobu odloučení od rodiny.

I jeho otec, sám železničář, měl ušlechtilé koníčky. Zajímal se o historii, psal kroniku, a když jednou dostal darem tři tabla s mincemi od místního faráře, ovlivnil život svého syna na dlouhá léta. Václav Volný si mincí, které po otci zdědil, vážil natolik, že se začal intenzivně a cílevědomě numismatice věnovat. Brzy z literatury načerpal tolik informací a poznatků, že se stal mnoha lidem dobrým rádcem a uznávaným odborníkem. Když se přestěhoval se ženou v roce 1989 do Bystřice, začal se zajímat intenzivně i o bystřickou a hostýnskou historii. Oba své koníčky dokázal spojit, začal sbírat mimo jiné např. mince, medaile a odznaky se vztahem k Bystřici.

Pan Volný se prostřednictvím své záliby seznámil s několika českými medailéry a autory. Mezi nejvýznamnější patřil Ladislav Kozák, přední pražský medailér, autor současné kovové padesátikoruny. Ladislav Kozák přijal pozvání manželů Volných a jedno léto prožil dovolenou i se svojí ženou v Bystřici. Při té příležitosti vznikla myšlenka na vytvoření pamětní medaile pro reprezentační potřeby bystřické radnice.

Předčasná Kozákova smrt neumožnila tuto myšlenku realizovat, přesto ještě ve vztahu k Bystřici vytvořil medaili M. Thoneta, za niž získal nejvyšší ocenění na světové přehlídce v Portugalsku.

Já jsem se s Václavem Volným seznámil z jeho iniciativy. Přišel do mé kanceláře s podněty a náměty pro Zpravodaj. Zveřejnil jsem tedy několik článků s numismatickou tématikou. Byl mně cenným rádcem a jeho poutavé povídání ve mě také vzbudilo zájem o numismatiku. Václav Volný velkoryse věnoval městskému muzeu několik medailí, svátostek se svatohostýnskou tématikou a odznaků.

Inu, nebudu již potkávat Václava Volného v naší Bystřici, nezazní jeho úsečný lašský dialekt, neuvidím v jeho očích malé ohníčky radosti a snad i čtveráctví. Nebudu už čerpat z jeho otevřeného, upřímného srdce… Děkuji za vše, pane Volný, děkuji.
                        Pavel Malének