Krumpholc:
* Prusko s Itálií napadají Rakousko.
* Roku 1866 založena Občanská záložna.
* Cholera v Hranicích vyžádala si 172 životů.
* 3. 7. bitva u Hradce Králové.
* 15. 7. 1866 srážka s Prušáky u Přerova v neděli od 9 do 4 hodin. Po ní nařízen v Tučíně u Přerova od pruského velitele odvádět 3 centy chleba, masa 150 funtů, každý den ovsa 15 měřic, k tomu sůl, víno, rejžu a co sobě Prušáci smysleli k poživě svej. To trvalo jen 5 dní.
21. 7. v sobotu přijelo do Bystřice a objevilo se před radnicí 16 pruských hulánů s dlouhým pískáním a nařídili přichystat 50 liber kávy, 25 liber ryže, cent soli, 20 q sena, 20 měřic ovsa, 16 věder piva, vědro vína, 1000 liber chleba, krávu o váze 5q. 22. 7. v 6 hodin odtáhli huláni a ani ne za hodinu přijelo 18 pruských husarů, mužů jak topole, s vysokými čepicemi ozdobenými umrlčí hlavou, již nařídili přichystat na zítřek vojsku, jež zabere místo: 30 liber slaniny, 10 liber másla, 25 liber kávy a čokolády, 25 liber soli, 12 butelí rumu (1 butel ¾ l), 4 vědra silné kořalky, 500 liber chleba, 200 liber luštěnin a kaše. Pro koně 1 a půl měřice ovsa a 200 liber sena. Pro muže k večeři: 4 libry brynze, 18 liber chleba a 4 mázy silné kořalky (1 máz 1 a 2/5l). Na druhý den časně ráno naložila četa „umrlčí hlavy“ po celou noc sháněnou potravu na vozy a odjela směrem ke Kelči, právě v tu chvíli, když od Přerova dojíždělo k Bystřici 44 granátníků a dělostřelců, jejichž vůdce oznámil potřebu: 42 liber chleba a 4 mázy kořalky k snídani, dále 1000 liber chleba, vědro kořalky, soli za 3 zlaté, hrachu za 5 zlatých, půl měřice fazolí, 5 liber kávy. Pro koně 10 měřic ovsa a 107 centů sena. Následujícího rána přijel celý regiment 44., jehož jídelní lístek zněl takto: k snídani velká porce dobré kávy a k ní rohlíky nebo chléb s máslem a kořalka, k obědu polévka, hovězí maso nebo pečeně s příkrmem, chléb, pivo nebo víno, k svačině bílá nebo černá káva s rohlíky neb chlebem a máslem, k večeři pečínky neb řízek, sýr, pivo nebo víno, k tomu u zámožnějších na noc porce černé kávy s rumem. Pololáník měl takto hostit 16, čtvrtláník 6–8, ostatní chalupníci 3–6 vojáků… a za to vše u přerovské silnice před Bystřicí postaven sloup s nápisem Nové Prusko. V městě zmizeli dvouhlaví orlové s nápisy c. k. okresní soud a c. k. berní úřad a také c. k. četníci, c. k. financi změnili uniformy v občanský šat. Takový převrat způsobil regiment pruských kyrysníků a švadrona polského maršálka pruského hraběte Bedřicha Wrangela, jenž ač 82 let stár, doprovázel svůj pluk dobrovolně na jeho vítězných cestách. V Bystřici rád se procházel parkem a náměstím, a zvláště rád pozoroval hrající si děti, jimž „engliše“ a „grejcary“ rozdával. Zúčastnil se i všech důstojnických zábav hodně veselých… Z hotelu „U města Vídně“ okny přímo do sedel svých koní vojáci o závod skákali… (Friedrich Heinrich Ernst hrabě von Wrangel byl generálem a polním maršálem pruské armády, narodil se v polském Štětíně v roce 1784, k pruským dragounům nastoupil už jako dvanáctiletý. V roce 1856 se stal polním maršálem a účastnil se i války v Dánsku. V roce 1866 mu tedy skutečně bylo 82 let, ale podle současných historiků byl na velení příliš starý a dával jen vágní a těžko realizovatelné rozkazy. Zemřel ve věku 93 let. Pozn. red.)

Sova:
* Roku 1866 ve Svatodušní svátky přišel noční dobou velký mráz, jenž květ obilní, zemčata a jiné plodiny zničil.
* Pruská válka: Při sezení výboru předešlého času učiněn návrh, co by se mělo státi s věcmi na radnici uloženými, totiž se starými zápisnými knihami památnými a státními papíry v ceně 2 600 zlatých. Výbor zplnomocnil starostova náměstka, p. Jana Sovu, aby sobě tři osoby z výboru vyvolil, s jejichž dorozuměním by se věci ukryly. Zvolen Karel Kalousek, radní, Ferdinand Pajtl a Fr. Veselý, výborové. Žádnému se nezdálo třeba věci uchovati, až když svedena bitva u Tovačova. V noci dne 15. na 16. července zazděny památné věci ve sklepě při č. 143 u Jana Sovy zedníkem Vincencem Kryškem, jenž vázán byl přísahou, že místo nevyzradí.

Dne 21. července o 11. hodině dopoledne přijelo asi 16 hulánů pruských před radnici na rozkaz generál majora von Bodebracka od 12. pluku hulánů. Sekund. lientenand von Devall (tento pruský dragoun se ve skutečnosti jmenoval Hermann von de Wall, pozn. red.) činil požadavky, jež vyplněny býti musely. Jen něco málo dalo se uprositi… (Následuje opět soupis potravin, které byli nuceni Bystřičtí pruskému vojsku vydat, pozn. red.) Úhrnem 507 zlatých 50 stála naši obec tato návštěva pruská. Žádali jsme o potvrzení, jež nám po dlouhém zdráhání lientenant von Devall vystavil a podepsal.

Dne 22. července v neděli po 7. hodině večer přijelo po silnici od Rychlova asi 18 husarů. Postavili se před radnicí vpředu se dvěma důstojníky. Tázali se na Bürgermeistera (tzn. starostu, pozn. red.). Tu jsme vystoupili s Karlem Kalouskem před ně. Dále se tázali na jméno statkáře, jakož i kde bydlí „Verwalter“ (tzn. správce, pozn. red.). Náhodou byl správce Jan Kratochvíl přítomen a hlásil se. Na povel důstojníků husaři se seřadili, my tři postaveni dopředu a byli jsme hnáni jako tři zločinci před husary od radnice až do zámku. V zámku v druhém oddělení důstojníci sesedli z koní a kráčeli do vykázaného jim pokoje. Usadili se ke stolu, na nějž revolvery položeny. My byli předvoláni a proti revolverům postaveni. Předělen k nám též ředitel velkostatku Vilibald Völlersdorfer. Vidouce nás v nesnázi, přistoupili také pánové z obecního výboru. Důstojník diktýroval, co všechno do osmi hodin zítřejšího dna složeno býti musí. Na velkou prosbu a odvolání na výdaje předešlého dne něco uproštěno. Co bylo horšího, tázali se, není-li v horách rakouské vojsko, zejména husaři, ukryto. Ručili jsme, že nablízku rakouského vojska nelze spatřiti. Důstojníci se tím uspokojili s tím doložením, že nás to život státi bude, jak se první rakouská uniforma ukáže. Přikázáno nám celou noc bdíti, aby nikdo z obyvatelů ven nevycházel…

Důstojníci nocovali v zámku, mužstvo bylo ubytováno v panském dvoře. Čeho jsme se obávali, nestalo se, však předci něco se přihodilo. Před panským dvorem stál na stráži pruský husar. Pozdní noční dobou tajně se k němu přiblížil nerozvážlivý mladík, jenž vojína bez rozvahy kusem cihly udeřiv na útěk se dal… Vojín na stráži vystřelil a mužstvo i důstojníci byli okamžitě na nohou, myslíce, že jsou tu rakouští husaři. Mnoho prosby a vysvětlování nás to stálo, než byli důstojníci usvědčeni, že to jen útok tuláka lehkomyslného a že by od rakouské hlídky cihlou jistě vhozeno nebylo… (Následuje opět výčet dalších potravin, které obdrželo pruské vojsko následujícího dne. Pozn. red.)
Dne 23. července ráno tyto requirirované věci se na vozy nakládaly, k čemuž jsme svou přípřež dáti museli. Mimo museli jsme důstojníkovi též bryčku obstarati, dal ji radní Kalousek. Sotva husaři pruští odjížděli, již se objevilo před radnicí asi 42 mužů pruské pěchoty, granátníci dělostřelci vedení důstojníkem F. Rattkem… Obecní výbor staral se všemožně o to, aby občané šetřeni byli a vše bylo z obecní pokladny placeno.

Smutně to vypadalo s pochopením Prušáků, kteří se často střídali. Když přimašíroval 44. regiment pruské pěchoty, tehdy jsme teprv věděli, v jakém postavení se nacházíme. Důstojnictvo se přivalilo do radnice a udělovalo předpis, jak se má vojsko stravovati… Po odchodu tohoto regimentu střídalo se vojsko nepřátelské ze dne na den. Dne 2. srpna přitáhl regiment kyrysníků, jenž se v okolí roztábořil. V Bystřici ubytována jedna švadrona. V zámku ubytován Vrangel a plukovník hrabě Dohne (zřejmě Richard Wilhelm kníže zu Dohna–Schlobitten, který jako osmnáctiletý vstoupil v roce 1861 do pruské armády, pozn. red.  Tito mírněji se stravovali nežli pěchota… V tom čase objevila se nakažlivá nemoc cholera, na kteroužto mnoho pruského vojska následkem nestřídmosti zemřelo.

   Od 15. srpna pracováno na příměří. Kurýrníci počali sami maso a jinou stravu donášeti, hospodář byl povinen toliko to uvařiti a na stůl přinésti … Po uzavření míru dala se armáda pruská na zpáteční pochod. Tlupa za tlupou se ve dne v noci střídaly a mnoho přípřeže spotřebovali. Dne 8. září poslední uniforma pruská z Bystřice se vytratila. Po uzavření míru došlo od místodržitelství nařízení ku sestavení komise, kteráž by škody válečné stanovila. Zvolen byl pan baron Arnošt Loudon a dva obecní radní. Císař pán naporučil obcím poškozeným náhradu uděliti. Naše obec obdržela náhrady kromě vyšetřených válečných škod 2.199 zlatých. Válečné škody dle předložených výkazů činily 4.313 zlatých 24 krejcarů.

Galuška:
* V Bystřici byli posádkou c. k. zdravotní a vozatajské sbory, odtáhly v červně do pole a po bitvě u Tovačova a Dubu utíkalo mnoho Hanáků s dobytkem, vozy, peřinami a zásobami do hostýnských hor. C. k. vojíni rozprášeni dílem i s holými hlavami a bez zbraně, hledali zde své prapory, přípřežníci s plnými i prázdnými vozy prchali, Prušáci se tlačili, c. k. rozprášené vojsko táhlo k Holešovu a k Vizovicím a Prušáci obsadili Bystřici. Úřadující obecní radní Jan Sova, němčiny neznalý, obtížně dovedl u obyvatelstva pořádek udržeti a radní Václav Jančík přes nepřátelský kordon dodal tajný dopis c. k. vojska armádnímu velitelství do Hranic, za což se mu napotom zlatého záslužného kříže s korunou dostalo.
C. k. úřady, pošta, četnictvo a finanční stráž zastavily před příchodem Prušáků svou činnost, znaky byly uschovaný, uniformy odložený a hledělo se klidně na baby, jak u sochy sv. Jana na náměstí podlouděný tabák veřejně prodávaly.
Mladíci a rolníci s dobytkem prchali do hor, a když se Prušáci klidně chovali, se vraceli.

Poštovní, železniční doprava a telegrafické spojení bylo úplně přerušeno a obíhaly rozličné ústní noviny až úžasně zkomolené. Prušáci rekvisicím mnoho vydírali, stále se nesčíslnými pochody i v dešti ve dne i v noci k Vídni vystřídali, až po 15 až 25 v jednom malém obydlí ubytovali, nad tabule měst a vesnic připevňovali nápis Neu-Preuβen (Nové Prusko, pozn. red.). Mezi nimi a lidem řádila cholera, lid z rozčilenosti a nejistoty nic nepracoval, ba započal se i k Prušákům přibližovati tak, až jeden Prušáku stojícímu na stráži na náměstí i jehlovku ohledal, natáhl a rána střelila kulku nad oknem dřevěného vrchu domu č. 138…

Až do uzavření konečného míru 23. srpna 1866 ležel zde a v okolních vesnicích pruský pluk Wrangelových kyrysníků, jehož majitel polní maršál Bedřich Wrangel (1784–1877) ač od r. 1864 již ve výslužbě, jej dobrovolně doprovázel, se v zámku ubytoval, a aby se populárním stal, dal si na procházce od dítek líbati ruce obdařiv je perníkem. Kyrysníci říkali mu „Papa Wrangel“.

Moc kolovaly zde peníze pruské vedle rakouských. Důstojníci, ponejvíce šlechta a mezi nimi hrabata Klinkonströmové, mnoho radovánkami utráceli, kuželky v pivovaře lahvami s pivem poráželi, v hostinci č. 140 o závod oknem na koně skákali a tlustému sklepníku „Žánu“ za tolar vždy jednu bičíkem vyťali, a ten, aniž by to cítil, měl do rána tolarů plné kapsy. Časně zrána mívali cvičení vojenské za kontribučenskou sýpkou, k čemuž si na podívanou „souseda z č. 140“ Jana Galušku pozvali, a když se k stání neměl, mu palaší dveře rozsekali.

Mužstvo jezdívalo na nákup ovse do Holešova, a jsouc podnapito, házelo jej po mimojdoucích.
Při odchodu chvalořečil Wrangel na křtomilském pastvisku knížeti pruskému. Po uzavření míru táhlo přes Bystřici mnoho Prušáků nazpět a před pivovarem zastavila se eskadrona husarů, umrlčí hlavy pozůstávající ze zbytku 27 mužů s rozstříleným praporem. Co Prušáci rekvírovali a o tom potvrzení dali, nahradil stát. A co po uzavření míru spotřebovali, platili.

Po odchodu Prušáků započali se někteří opět učiti ruštině, avšak jak přišli k zvukosloví, je to omrzelo.
Dlouholeté spory mezi Rakouskem a Pruskem se opět projevily ve válce v Dánsku roku 1864, obě země znovu rozdělila otázka dělení kořisti. Neshody vyvrcholily v roce 1866 prusko-rakouskou válkou. V dubnu 1866 uzavřelo Prusko tajnou alianci s Itálií, Rakousko smlouvu s Francií. Válka trvala jen několik týdnů. Rakouská armáda se shromáždila v polovině června v okolí Olomouce, k  prvním srážkám došlo koncem června. Rozhodující bitva mezi pruskou a rakouskou armádou, v níž se střetlo 440 tisíc mužů, se odehrála 3. července na vrchu Chlum u Sadové nedaleko Hradce Králové. Bitva skončila jasným vítězstvím Pruska, jehož armáda byla vyzbrojena moderními zbraněmi a využívala novinek, jakými byla železniční dráha a telegraf. K dalším, nepoměrně menším potyčkám došlo i na střední Moravě – u Dubu nad Moravou a Tovačova, poslední bitva se odehrála 22. července u Bratislavy. Ani jeden z těchto konfliktů už ale výsledek války neovlivnil. Dne 26. července 1866 bylo v Mikulově dojednáno příměří, o necelý měsíc později, 23. srpna 1866, byl v Praze uzavřen mír. Rakousko přišlo o část svého území v Itálii (Benátsko) a bylo donuceno vzdát se své účasti na formování Německa. Tím byl umožněn vznik sjednoceného Německa, který podle současných historiků připravil půdu také pro obě světové války.

Všichni tři kronikáři hovoří o válečných škodách – Jan Sova i Jan Galuška uvádějí navíc informace o tom, že byly škody propláceny z obecní pokladny. Obcím tyto peníze později alespoň zčásti vracel stát. Ani jeden z kronikářů se ale nezmiňuje o člověku, který škody významnou částkou hradil z vlastních financí. Archivní listiny dokládají, že jím byl majitel panství Ernst Loudon. Císař František Josef I. jej za tento příspěvek „na zmírnění válečných škod“ ocenil nejvyšším uznáním. (Pozn. red.)

          Připravila -eda-