V našem dalším pokračování prohlídky expozice bystřického muzea se tentokrát rozhlédneme po obou prvních místnostech. Kromě mnoha kousků keramického nádobí, o němž jsme psali v minulých číslech, se tady setkáme také s několika kusy nábytku. První dvě místnosti muzejní expozice zdobí 4 lidové truhlice, jedna truhla měšťanská a jeden intarzovaný prádelník. Podívejme se tedy na tyto kousky nábytku, které sloužily především k uchování šatstva, zblízka.
   Kdy vznikl první kus nábytku zřejmě neodhadne žádný odborník zabývající se dějinami bydlení. Víme, že prvním kusem „nábytku“ v lidském obydlí byla postel. Hned za ní následoval nábytek sedací – židle. Teprve až měla domácnost toto základní vybavení, začali si lidé pořizovat předměty, které bylo potřeba někam uložit. Vznikla nejdříve malá přenosná truhla, která se později zvětšila natolik, že přenosnou být přestala, a potom skříň.

   Truhly sloužily k ukládání šatstva už do doby románské, v ranném středověku se s nimi setkáváme na panských sídlech – hradech a tvrzích. Některé byly vydlabané z jednoho kmene, jiné byly sroubené ze silných fošen. Raně gotické truhly svým tvarem často napodobovaly dům, víko bylo ve tvaru střechy. Tento typ truhly se v lidovém prostředí v některých místech udržel velmi dlouho, na Slovensku se s ním setkáváme ještě na začátku 20. století. V rané gotice se už objevují i první skříně, zatím se ale používají jen v chrámech k ukládání liturgických rouch.

   Gotické truhly byly na rozdíl od románských daleko více zdobené. Byly mohutné, často stály na podstavcích, vepředu byly vyřezávané. Vyřezávané truhly se objevují už i u nižších vrstev obyvatel. Ve velmi bohatých domech se v pozdní gotice setkáváme už i s prvními skříněmi, které zpočátku vypadaly jako dvě truhlice postavené na sobě. Sloužily k ukládání stolního nádobí. Měly výrazný sokl, římsu a někdy i cimbuří.

  Renesanční truhly  jsou ještě větší než ty gotické, některé mají i otvíratelné čelo. Nohy mají soustružené zdobené žlábkováním, často ve tvaru zvířecích tlap. I výzdoba ploch má zvířecí motivy – zvířecí nebo lidské masky, tzv. maskarony.

   Skříň se v bohatším prostředí stává nejdůležitějším kusem nábytku až v baroku. Barokní skříň měla obří rozměry, dosahovala výšky až tří metrů. Nohy měly kulovitý tvar.

   Rokokový nábytek už od truhlic v bohatším prostředí upouští docela. V měšťanských domech se objevují různé stolky, kabinety, skříňky apod. Zdobí je intarzie, u řezbovaného nábytku se objevuje tzv. rokaj, velkou barokní skříň nahrazují komody.
  

Vybavení selských stavení za městským dlouho zaostávalo. Ve vesnické domácnosti najdeme stůl, lavice, židli pro hospodáře, postel a truhlici. Teprve rozšíření pil poháněných vodním kolem v 17. století zrychlilo a zjednodušilo techniku zpracování dřeva, takže se i na vesnici setkáváme s policemi a později i skříňkami.

   Truhla tak byla zpočátku jediným uzavíratelným úložným prostorem v domě. Ukládaly se do ní kroje i jednotlivé součásti výbavy nevěsty. Truhla nesloužila jen k uložení oděvů, ale také mouky nebo obilí a později i různého nářadí. Truhly se vyráběly z tvrdého dřeva, malované truhly předcházely truhlám vyřezávaným nebo intarzovaným. První truhly si vyráběl každý sedlák sám. Ovládal práci tesařskou, truhlářskou i stavební. Pozdější zdobený nábytek se nakupoval na trzích a jarmarcích, nebo si je nechávali vyrobit na zakázku u truhláře ve městě. Na vesnice přicházejí truhláři až v 18. století.
   Malovaná vesnická truhla byla v 16. století výrazem bohatství a patřila k výbavě bohaté nevěsty. Na vesnicích byly dlouho oblíbené truhly zelené (a také zelená kamna), inspirované renesancí. V 18. a 19. století je nahrazují truhly modré vycházející z rokoka. A zatímco v 18. století už v moderně zařízené městské domácnosti truhlu nenajdeme, na vesnici její obliba stále stoupá.   

   Truhla na vesnici je ozdobená malováním, výjimečně i intarzií. Malované byly boční strany i víko, výzdoba byla vždy v hranatých výrazně ohraničených rámcích, jen zcela výjimečně se objevují polokruhové tvary. Světle ohraničené čtverce zdobí vždy květinová výzdoba – nejvíce taková, jakou znali truhláři z vesnických zahrad: růže, karafiáty, tulipány, kopretiny a pomněnky, někdy se setkáváme i s ptáčky nesoucími větvičky. Truhly bývaly zelené, šedomodré, žlutohnědé, pozadí ozdobných čtverců je tmavé, na ornamentech převládají základní barvy. U těchto lidových truhlic se stáří určuje poměrně obtížně. Letopočet na nich zpravidla nenajdeme. Neznáme ani jména autorů, jen zcela výjimečně vepsal truhlář své jméno na plochu víka.

   V 1. polovině 19. století rostla obliba malovaných truhel, které se vyráběly z měkkého dřeva, jejich rozměry se přizpůsobily pohyblivosti a jednoduššímu přenášení, k tomu slouží ozdobná pocínovaná ohebná držadla. Uvnitř truhly vždy u levého boku najdeme malou podélnou skříňku s víčkem, kam se ukládaly růžence, medailonky, obrázky z poutí a jiné drobnosti. Pod touto skříňkou bývala ještě ve starších truhlách jedna tajná přihrádka na peníze.  Tyto lidové truhlice najdeme v expozici bystřického muzea celkem čtyři. Tři z nich jsou typicky modré, zdobí je bíle ohraničené čtverce s květinami. Čtvrtou pokrývá po celé ploše výzdoba s úponky a květy červených růží. Nejstarší, pátá, truhla je městská a je příkladem přechodu mezi malovanou a vyřezávanou truhlou. Zdobí ji řezby, často na plochu truhly jen nalepené, jednotlivá pole oddělují sloupky připomínající renesanci. A na rozdíl od zbylých lidových truhlic je ta městská označena datem svého vzniku. V dolní části čelní stěny, pod mohutným modrým víkem, je dodnes patrný letopočet 1692.
          -eda-