Snažíme se jim vracet vzpomínky
Deset let denního stacionáře pro seniory

Na 27. září, svátek patrona charity sv. Vincence de Paul, připravila také letos  Oblastní charita Bystřice pod Hostýnem prezentační akci nazvanou Den charity. Na Masarykově náměstí před budovou radnice představily pracovnice charity činnost  pečovatelské a ošetřovatelské služby, informovaly zájemce o osobní asistenční službě, kterou charita poskytuje, i charitních humanitárních aktivitách, Tříkrálové sbírce a dobrovolnictví. „Během první prezentační akce, kterou jsme pořádali před několika lety, byli lidé ještě nedůvěřiví a přicházelo jich málo, každý rok ale zájemců o informace či o změření krevního tlaku a cukru přibývá,“ uvedla pracovnice charity Markéta Bucková. Na den otevřených dveří do Denního stacionáře pro seniory ve Chvalčově zvala zájemce jeho vedoucí  Ingrid Vaculíková, která měla s sebou na ukázku i kroniku stacionáře, fotografie z akcí a výrobky klientů. 

„Dny otevřených dveří pořádáme každoročně, aby se o nás dozvědělo co nejvíce lidí,“ říká Ingrid Vaculíková. I když připouští, že na besedy, přednášky nebo oblíbené vánoční posezení někdy přichází do chvalčovského Denního stacionáře pro seniory  tolik lidí, že se sotva vejdou. Charitní stacionář, od jehož založení uplyne letos deset let, poskytuje podporu, dopomoc a péči seniorům, kteří vzhledem ke svému věku nebo zdravotnímu stavu mají sníženou soběstačnost. Seniorům umožňuje, aby se  i přes své zdravotní potíže a omezenou možnost sebeobsluhy mohli každý den vracet do svého domácího prostředí a v průběhu dne měli zajištěnu odbornou péči i společnost svých vrstevníků. Kapacita stacionáře je 10 osob, jeho vytíženost se ke konci letošního roku pohybuje kolem 80 procent.

„Snažíme se několikrát do roka podpořit zajímavou akcí sociální kontakt klientů s prostředím, a s jinými seniory,“ říká Ingrid Vaculíková. „Jde vždy o to, abychom se potěšili a našli nějaký program. Loni jsme si před Vánocemi vyrobili na besedu zpěvníčky nejznámějších koled a písničky jsme pak prokládali vzpomínkami na to, jaké to bylo v dětství, co zvláštního kdo zažil. Takové besedy jsou vlastně součástí reminiscenční terapie – zvláště pro lidi s Alzheimerovou chorobou je těžké vybavovat si vzpomínky, postupně o ně přicházejí – my se snažíme jim je vracet. Letos na jaře jsme byli na výstavě květin v zahradnictví, pro Chvalčovské jsme vyráběli basu na vodění medvěda, o prázdninách jsme jeli na výlet do  Štípy, byli jsme v Prusinovicích v kostele a na konci prázdnin jsme navštívili výstavu Karla Gotta v Holešově.“

Letos však bylo podle Ingrid Vaculíkové na výlety méně času něž jiné roky. Stacionář prošel  inspekcí kvality služeb, personál se průběžně zdokonaluje po odborné stránce. „Já jsem tu od roku 2003 a od té doby se tu toho hodně změnilo,“ vzpomíná vedoucí stacionáře. „V začátcích to bylo neodborné, ale přirozené. K výkonu našeho povolání stačil sanitární kurz. V roce 2006 pak vyšel nový zákon o sociálních službách a přišlo období zvyšování odbornosti. U charity je ale kromě odbornosti, myslím, nutná také empatie a lidský přístup. Snažíme se věci dělat tak, aby to bylo co nejlidštější.“
Největší investicí pro stacionář letos byly úpravy lůžkové odpočinkové části, přibyly také zástěny k oddělení prostoru a v plánu jsou vertikální žaluzie. Potřeba šetřit je ale neustálá. „Pomáhají nám hodně Chvalčovjané, například opravy vozíků nám zdarma dělá pan Sedlář, bystřické papírny nám dodávají materiál na práci. Lidé nám nosí vlnu, látky a další materiál na výrobky. Vážíme si toho,“ oceňuje Ingrid Vaculíková.

Situaci chvalčovského stacionáře pro seniory by mohlo v budoucnu změnit otevření nového Centra pro seniory Zahrada v Bystřici pod Hostýnem. „My bychom se mohli specializovat na pomoc lidem s Alzheimerovou chorobou,“ uvažuje Ingrid Vaculíková. „Pokud vím, v Zahradě by samostatné oddělení pro ně být nemělo. Tito lidé zůstávají se svou chorobou poměrně dlouho doma, někdy až do těch stádií, kdy jsou upoutáni na lůžko. Rodina by se neměla stydět vyhledat naši pomoc. Ti lidé se mění, už to nejsou oni, za to, že onemocněli a jak se chovají, nemohou. Je třeba u nich včas zahájit medikaci, aby se postup choroby zpomalil. My spolupracujeme s odbornými lékaři a můžeme zprostředkovat potřebná vyšetření. Mohli bychom fungovat speciálně jako centrum pomoci pro tyto lidi, aby neztráceli sociální schopnosti. Aby rodina věděla, že je nemusí doma zamykat a odpojovat jim elektřinu a plyn – že se může o péči podělit s námi. Takto nemocní lidé si u nás najdou svoji činnost, kterou mají rádi, a i když se to mnohdy nezdá, víme, že nás vnímají a že jim komunita lidí pomáhá. Respektujeme je, snažíme se jim přizpůsobit. Uplatňujeme také metody bazální stimulace nebo muzikoterapii. Myslím, že nikdo ve stáří neusiluje o to, aby se odstěhoval ze známého prostředí. Každý chce zůstat co nejdéle doma, tam, kde to zná. Někteří lidé odtržení od domova těžko snášejí a jejich zdravotní stav to zhorší. V tomto ohledu bychom jim mohli prospět.Byla jsem nedávno na kurzu, kde jsme se zkoušeli vžít do vnímání člověka s Alzheimerovou chorobou. Říkali nám, představte si, že jste v mlze, nevíte, co za ní je, a nedokážete ji prohlédnout. Máte tou mlhou projít někam, kde to neznáte. Žijete ve strachu a nejistotě. – Snažíme se tyto nemocné pochopit a dělat to, co jim uleví.“

Protože se blíží desáté výročí chvalčovského charitního Denního stacionáře pro seniory, všichni tu už přemýšlejí, jak ho důstojně oslavit. Na konec listopadu je chystána výstava o začátcích stacionáře, jejíž vernisáž se bude konat na obecním úřadě ve Chvalčově. Promluví na ní i zakladatelka stacionáře, chvalčovská místostarostka Jiřina Hurtová. „Doufám, že se nám všechno podaří – je to vlastně práce navíc, ale důležitá, aby se o nás vědělo a potřební lidé nás vyhledávali,“ říká vedoucí stacionáře Ingrid Vaculíková.
msch