„Tregler, to bylo dítko mého otce po celý život. Měl vždy strach, aby sbor našel dobrého vedoucího. A to se podařilo. Blahopřeji vám a zároveň děkuji za svého otce výborné a oddané paní dirigentce Martě Pořízkové, “ vzkázala dcera zakladatele sboru Jana Sládka. Právě on navrhl pojmenovat nově vzniklé pěvecké těleso po vynikajícím hudebním skladateli  a pedagogovi prof. Eduardu Treglerovi, který v posledních letech života pobýval v Bystřici.

„Založení sboru ve společensky vypjaté době mu dalo do vínku silné vlastenectví a soudružnost. Prostřednictvím děl českých skladatelů a jejich písní si diváci i posluchači vždy uvědomovali  své pocity, postoje a naděje. Ani internacionalismus sovětského věku nemohl zvrátit základní poslání sboru přinášet  radost ze společného hudebního projevu,“ zdůraznila v průvodním slově Božena Měchurová Studená. 

Program pro návštěvníky slavnostního koncertu připravili bystřičtí zpěváci společně s hosty z Komorního orchestru a Chrámového sboru Holešov. Soubory vyzkoušely své síly při dechberoucí skladbě Carmina Burana. Na oslavě nemohli chybět ani zástupci nejmladší hudební generace Bystřičanů. Pod taktovkou současné sbormistryně Marty Pořízkové, která  diriguje bystřické zpěváky téměř tři desetiletí, vyzněl koncert v mohutný hymnus oslavy nepřetržité činnosti sboru.

Šedesát let s Treglerem 
Rozhovor s Jiřím Halamou

Jste nejstarším členem souboru, jak jste začínal?
Když jsem přišel do Bystřice, psal se rok 1950. Doslechl jsem se, že tu funguje sbor a hned jsem se o něj zajímal. Od roku padesát zpívám nepřetržitě dodnes. Už mi to ale dělá potíže.
Jestli máte na mysli stát dlouhé minuty na lavičce jako zadní hlasová opora, není se čemu divit…
Při vystoupení musím stát, abych viděl na dirigentku, jinak bych byl stálým sólistou. Ale o přestávce už se rád posadím.
Vzpomínáte, kdy jste poprvé zpíval před publikem ? 
Do sboru jsem chodil odmalička, ačkoli nemám zvláštní hudební vzdělání.  Navštěvoval jsem sbor církevní. Než jsem mutoval, zpíval jsem všechny hlasy, dokonce se ženami sopránem. Pak mi zhrubnul hlas a zpíval jsem basem. V Tregleru se nedostávalo tenorů, tak jsem na něj přesedlal a už u něj zůstal. 
Do sboru jste přivedli svého syna…
Zpíváme celá rodina. Můj starší syn zpívá v opeře v Ostravě, máme z něj radost, ale to víte, už mu taky táhne na šedesát. Jeho dcerka taky zpívá v opeře, tomu jsem rád. V Tregleru jsme trávili čas se ženou, která vloni zemřela.
Jako nestor souboru jste zažil celou řadu dirigentů...
Bylo jich šest nebo sedm, s každým byla radost spolupracovat. Na Martu jsme si  počkali, až se nám vrátí z Kroměříže. Teď po oslavách začínáme  zkoušet na vánoční koncert, to už je naše tradice. 
Podařilo se vám nějaké  faux pas za těch neuvěřitelných šedesát let zpívání?
Velká hlasová indispozice nebo že bych špatně nasadil, to si nevzpomínám. Ve sboru někdy člověk ulítne, ale když si to uvědomí, vyrovná se rychle s ostatními. Občas si provádíme navzájem nějaké kulišárny. 
Scházíte s dvakrát týdně, máte plno plánů…
Děláme, co můžeme, ale těch chlapů je stále málo. Rádi bychom přivítali nové členy, zejména mužské hlasy.
               

Eva Mikešková