Oldřich Drahotušský se narodil v roce 1929 v Podhradní Lhotě, vyučil se řezbářem v Holešově, studoval na Státní škole bytového průmyslu v Praze a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové rovněž v Praze. Do roku 1967 pracoval v Závodech umělecké kovovýroby ZUKOV. Tady vytvořil řadu reliéfů a uměleckých předmětů z kovu (mříže, světla) a podílel se také na návrzích různých medailí, znaků apod. Kromě toho se věnoval také restaurování uměleckých děl ze dřeva, kamene i kovu a stal se jedním z předních restaurátorů uměleckých děl (před zánikem jich zachránil více než 80). Jeho rukou byly provedeny zásahy např. na sochách na fasádě Národního divadla, soše sv. Václava na Václavském náměstí, pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, barokním morovém sloupu ve Žluticích, nebo na gotických dřevořezbách v Zelené Hoře. Nejnáročnější byla práce na restaurování soch a historického mobiliáře v klášterním kostele v Kladrubech, který je významným dílem J. B. Santiniho-Aichla. Po úrazu při této fyzicky náročné práci v roce 1994 Oldřich Drahotušský zemřel.

Kromě práce na restaurování uměleckých děl a vlastní volné tvorbě se v 70. letech věnoval také náboženským motivům, které tvoří výtvarné doplňky zvonů, litých ve zvonařské dílně Rudolfa Manouška st.

S dílem Oldřicha Drahotušského se mohli setkat návštěvníci výstav v celé republice, od západočeského Manětína až po Podhradní Lhotu. Pravidelným návštěvníkům výstav v bystřickém zámku se vybaví společná výstava s dalším moravským sochařem Vladimírem Koštovalem, která se uskutečnila v roce 2005 pod názvem Dva sochaři z Moravy.

   V bystřickém muzeu je vystavena Drahotušského volná tvorby, vlastní sochařská práce motivovaná hluboce lidským citovým vztahem k člověku a přírodě. Na ní pracoval ve volném čase, v přestávkách mezi restaurováním. Oldřich Drahotušský zvládal velkou škálu technik i materiálů. Ve zdejším muzeu najdeme plastiky z kovu, dřeva, sádry i  laminátové odlitky, figury i motivy z přírody – hejno drobných rybiček i kus dřevěné desky zhotovený z patinované sádry. Podobně jako zvládal Drahotušský práci s velkým množstvím materiálů, objevuje se v jeho díle i mnoho různých způsobů vyjádření tvaru. Mojmír Horyna ve svém textu v Drahotušského katalogu uvádí jako příklad jednoho specifického druhu výrazu groteskní hlavy z roku 1946 inspirované expresionismem. Podle Dr. Josefa Lhoty jsou jeho rané práce spíše realistické, převážně portrétní plastiky a reliéfy. Později dospěl k osobitému zjednodušenému ztvárnění lidské postavy. V našem muzeu je zastoupena téměř celá škála jeho tvorby. Najdete zde realistické bronzové hlavy, dřevěná torza i stylizované plastiky lidských postav ze všech výše jmenovaných materiálů. Mezi nejstarší ze zde vystavených prací patří bílá laminátová plastika se třemi křehkými ženskými figurami Tři grácie z roku 1958. Protiklad jí tvoří hřmotný bronzový Vrtač z roku 1961. Ke starším patří také plně realistické Mládí, bronzová socha dívky v životní velikosti, i stylizovaná Schoulená z patinované sádry. Z roku 1963 je Hlava I archaická rovněž z patinované sádry inspirovaná antickým sochařstvím. Díky své křehkosti patří mezi návštěvníky k nejoblíbenějším. Křehce působí i dřevěné Mateřství z roku 1987.

  Zcela realistické práce představují také dvě bronzové hlavy z roku 1985 Saša a Zuzana.   Kromě hlav různých velikostí, tvarů i podob zde najdete i celé postavy, většinou lidí v pohybu, ať už jde o zmíněného Vrtače při práci, mohutné postavy Zápasníka a Atleta, rozevlátou Španělskou tanečnici i subtilního Pierota.

   Tuto „trojrozměrnou“ řadu děl doplňují zkratkovité lineární reliéfy Sváteční den a Dav z let 1965–1966 a také mnoho dalších zde nezmíněných plastik.
                                             -eda-