Jaroslav  Pospíšil, známý autor literatury faktu, přizval k autorské spolupráci svoji ženu Hanu, aby spolu vydali v nakladatelství Kniha Zlín publikaci „Rub a líc baťovských sporů“. Kniha mapuje zajímavé a ne často zmiňované téma majetkových poměrů v rozvětvené rodině Baťů. Popisovaná situace nastala prakticky ihned po neočekávané tragické smrti Tomáše Bati staršího. Jeho trezor vydal zajímavé dokumenty, na jejichž základě převzal vedení firmy Jan Antonín Baťa, aby ji provedl třicátými léty až do doby začátku 2. světové války. Počátek okupace ČSR je naplněn rozporuplnými lidskými, manažerskými a politickými postoji Jana A. Bati. Popisovat jádro problému, který vyvolal dlouhodobou soudní při Jana A. Bati a Tomáše Bati juniora, není v tomto článku možné. Za zmínku však stojí, že se tomuto tématu věnoval v minulosti další z čelných představitelů literatury faktu Miroslav Ivanov.

Právě jeho práce a následně publikované názory, závěry a postoje dětí a vnuků J. A. Bati přivedly Pospíšilovy k napsání knihy popisující okolnosti celého sporu, jeho průběh a rozsudky amerických soudů. Problém je předkládán dosti podrobně. Autoři v úvodu uvádějí důvody, které je vedly k sepsání celé knihy.  Vedle obsáhlého popisu vztahů celé rodiny,  a zejména bratrů, je to především snaha o odhalení podstaty nešťastného vleklého soudního sporu mezi Tomášem juniorem a Janem Baťovými. 
Jak již píše na úvodních stránkách této knihy Dr. Hubert Valášek, CSc., není popis sporu vědeckým zpracováním historie a nečiní si ani nárok na profesionální bezchybnost. Nabízí však nový a neotřelý pohled na nepříliš probádanou tématiku, především zveřejněním překladů  rozsudků amerických soudů, které spor Baťů po dlouhou dobu projednávaly na různých úrovních amerického soudního systému.

Kapitola  „Co předcházelo“ s podtitulem „Poněkud delší úvod“ navozuje situaci po tragické smrti Tomáše Bati staršího a osvětluje souvislosti a okolnosti, které vedly až k setkání Jana Antonína a Tomáše juniora u soudu. Další kapitoly se zabývají konkrétními kroky při podání soudních žalob. V nich doplňují autoři fakta vyjádřeními a hodnoceními aktérů sporu, jejich spolupracovníků a rodinných příslušníků. Největší prostor v knize je věnován rozsudku nejvyššího soudu státu New York. Je to překlad právního textu odůvodnění rozsudku. Celý text je náročný na orientaci a laikovi může působit určité potíže. Epilog a rozsáhlé přílohy dokumentují následující osudy účastníků sporu, ale i další existenci firmy po roce 1945 v ČSR a ve světě.

Kniha na své autory prozrazuje, že stojí ve sporu na straně Tomáše Bati juniora. Je to jistě dáno časem, který s Tomášem juniorem strávili při přípravě předešlých knih, svoji zaujatost dávají najevo především vůči práci Miroslava Ivanova, když porovnávají citace („báchorky“) z Ivanovovy práce s fakty a citacemi tisku, osobních vzpomínek a archivních materiálů. Podobným způsobem hodnotí i osobnost  Jana Antonína Bati o několik stránek dál, kde se asi vytrácí objektivita historika nejvíc.
Přesto knihu vnímám jako zdroj cenných informací, chvályhodná je snaha o časové i obsahové utřídění celého problému a doplnění dalšího z bílých míst v bohaté, ale spletité historii bývalého obuvnického gigantu. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem, seznamem archivních materiálů a použité literatury. Podle sdělení Jaroslava Pospíšila je náklad knihy téměř rozebrán. To je pro autory  i nakladatele jistě nejlepší vizitka.