„Původní trasa Kroměřížské dráhy vedla v roce 1882 do Bystřice za Bílavskem, kde přetínala silnici, a dále přes bystřická pole a přes areál někdejší Impregny. Trať končila u bývalého Trávnického mlýna a zde také byla postavena první staniční budova bystřického nádraží…“ („100 let trati Hulín – Bystřice pod Hostýnem“, vyd. 1988 ). Jak zaznamenali pamětníci, provoz na této trati byl zahájen 15. listopadu 1882 příjezdem zvláštního vlaku na bystřické nádraží. Přijelo jím tenkrát mnoho vzácných hostů, které uvítal tehdejší starosta města Augustin Thonet. Historii bystřické železnice ostatně začali psát právě Thonetové, oni byli iniciátory prvního železničního spojení městečka se světem. Jedna z lokomotiv Kroměřížské dráhy se podle záznamů pamětníků jmenovala „Bistritz a. H.“ a jezdila na zdejší (později přeložené) trati až do roku 1918.

„Provoz na prvním nádraží (dnešní Mlýnská ulice) trval necelých šest let. Celou kroměřížskou dráhu koupila v roce 1887 Severní dráha Ferdinandova. Vzhledem ke špatným traťovým a sklonovým poměrům postavila severní dráha nový úsek trati z Bílavska do Bystřice pod Hostýnem a původní trať byla se všemi provozními objekty zrušena. Z prvního bystřického nádraží zůstala jen staniční budova, která byla přestavěna na služební byty železničních zaměstnanců. S novým úsekem trati z Bílavska do Bystřice postavila Severní dráha v roce 1887 i nové bystřické nádraží s novou staniční budovou. Současně pokračovala stavba dráhy směrem na Valašské Meziříčí a přes český Těšín do Bielska ve Slezsku. Provoz na trati i novém bystřickém nádraží byl zahájen 1. června 1888.“  („100 let trati Hulín – Bystřice pod Hostýnem“, vyd. 1988).

K oslavě výročí byly 13. dubna 2013 na tratě mezi Valašským Meziříčím, Kroměříží a Kojetínem, ale také mezi Kroměříží a Zborovicemi, vypraveny zvláštní historické vlaky – červený motoráček z roku 1948, zvaný Hurvínek, s jedním přípojným vagónem a všemi obdivovaná mohutná parní lokomotiva 433.002 Matěj se soupravou historických vozů a stylovými konduktéry.

Matěj dorazil do Bystřice pod Hostýnem provázen dešťovými mraky ve slavnostní den poprvé v 8.34. Zatímco hasiči hbitě doplňovali vodu do strojního kotle, kolem lokomotivy se hemžili fotografové  a další zvědavci všeho věku. Odkudsi se vzala i malá smyčcová kapela a než bylo s vodou hotovo, hrálo se. Pak se Matěj vydal ku Kroměříži. S každou stanicí osazenstva parního vlaku přibývalo a za Hulínem už se jelo jen zvolna. Troubící Matěj chrlící černý a bílý dým se v krajině náležitě vyjímal, a kdo ho spatřil, musel mu zamávat. Zahrádkáři odhazovali rýče, fotbalisté na hřišti v Hulíně přerušili trénink a jako jeden muž zdravili parní vlak. V Kroměříži čekalo Matěje slavnostní uvítání. Lidí se sešlo bezpočet. Čekala na ně venkovní výstava lokomotiv a traťové techniky na prosluněném zrekonstruovaném kroměřížském nádraží i výstava železničních artefaktů v prostorách kroměřížského depa. Zpět do Bystřice mohli šťastlivci odjet historickým motoráčkem. Ti, kteří se nevešli, si během čekání na další vlak koupili pohlednice s pamětním razítkem nebo vydařenou novou knihu Ladislav Vítka „Kroměříž a železnice. Historie trati Kojetín – Valašské Meziříčí“ čerstvě vydanou občanským sdružením Kroměřížská dráha. Knížka je dokonce dvoudílná. Její druhou část tvoří barevné reprodukce historických map trati Kojetín – Valašské Meziříčí i jednotlivých zastávek. K dostání bude během května v městském informačním centru.

Odpoledne 13. dubna se pak Matěj zastavil v Bystřici pod Hostýnem ještě jednou, to už ale mířil do domovského depa historických kolejových vozidel ve Valašském Meziříčí. Spolu s ním se na starobylou trať Kojetín – Valašské Meziříčí zas na chvíli vrátila poezie zašlých  železničních časů.
msch