Školkařský závod Antonína Horáka v Bystřici pod Hostýnem

„Ač tento podnik zabývající se speciálním pěstováním okrasných stromů a keřů vyrostl ze skromných začátků (založen roku 1926), může se již dnes řaditi mezi přední a největší toho druhu závody u nás i v zahraničí…, “ dočtete se v knize Národohospodářské propagace Československa z 30. let minulého století. Redaktor zde na dvou stránkách podrobně popisuje produkci okrasných školek pana Antonína Horáka a v závěru je pojmenovává „Horákovy školky“.

Stojí tu psáno, že školka obchoduje s Belgií, Německem a Holandskem, čímž se však ztrácí prospěch z prvovýroby a národohospodářsky jsme ochuzováni. Docela by mě zajímalo, jestli dnes v době globalizace někdo myslí tak široce, jako tehdejší okresní redaktor mladého státu. Dále je vyzdviženo Horákovo úsilí pěstovat rostliny v bystřických podmínkách a tím dosahovat až trojnásobně nižších cen než u rostlin dovezených. Je vidět, že tehdejší lidé ještě uměli vzít za práci, dařilo se jim a asi i cítili tu všenárodní podporu.

„Horákovy školky vyrostly z lásky k věci, z drobné a poctivé české práce. Neopomiňte příležitostně navštíviti tento závod a na vlastní oči se přesvědčiti o jeho jedinečných zvláštnostech,“ píše se ve starém článku, který bychom dnes označili za public relations. „Mnoho vzácností a odborných pokynů naleznete v Horákově velkém a bohatě ilustrovaném ceníku.“ Mám ten ceník pře sebou a nestačím se divit, co všechno se v Bystřici pěstovalo, a hlavně za kolik. Například všeobecně známý skalník (Cotoneaster) stál kolem 5 Kč. Když se podívám na internet, dnes chtějí za srovnatelnou rostlinu kolem 20 Kč. Jenže pan Horák tehdy koupil za svých  5 Kč asi 10 piv; schválně, kolik jich za 20 Kč dostanete dneska? Musíte k tomuto oboru cítit velkou lásku, abyste u něj zůstali i ve 21. století.

 
Pan Antonín Horák měl svým způsobem štěstí, že zakládal firmu za první republiky. Jeho start byl opravdu raketový a prvorepublikový věhlas přetrval desítky let až do dneška.  Měl však také smůlu v letech, která přišla. Jeho produkce klesla během 2. sv. války a v době znárodnění o více než 60 %. Zániku okrasných školek v Bystřici pod Hostýnem zabránili potomci zakladatele  poctivou prací a láskou k oboru, byť v komplexu různých socialistických firem.

Dnešní doba je pro obyčejné řemeslné obory náročná. Nikdo nechce dělat manuální práci, a když zapnete televizi, slyšíte jen, že někdo někde něco ukradl nebo zašmelil, v lepším případě dostal zadarmo jako dotaci, ale o skutečně dobrém a poctivém tesaři, kováři nebo zahradníkovi se nedozvíte nic. Mluvme tedy o nich alespoň mezi sebou, pečujme  všichni o věci,  „které vyrostly z lásky k věci“.

TH