Od roku 1999, začátku mého působení v Dětském domově se školou v Bystřici pod Hostýnem, pořádalo naše školské zařízení již pět celostátních akcí. Všechno to byly sportovní akce, převážně zimní olympiády diagnostických ústavů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů, které byly pořádány na Tesáku. Když jsem byl osloven organizačním výborem ministerstva školství pro pořádání sportovních a kulturních soutěží, aby náš dětský domov uspořádal celostátní festival zájmové umělecké činnosti, nebyl jsem si zcela jist, jestli se máme vrhnout do neznáma. Po poradě s nejbližšími spolupracovníky jsem na tuto výzvu kývnul a vzápětí dostal z ministerstva školství pověřovací list.

Téměř roční příprava této akce zasáhla všechny zaměstnance našeho školského zařízení a prolínala veškerou činností jak na domově, tak i ve škole. V průběhu příprav se nám dařilo řešit organizační záležitosti a vzniklé problémy, zajišťovali jsme ubytování, stravu, prostory pro vystoupení,  ozvučení, diplomy a ceny, porotu i konferenciéra. Čím víc se akce blížila, tím víc rostla nervozita. Napětí se vystupňovalo tři týdny před zahájením festivalu ZUČ. Provozovatel rekreačního střediska, kde měli být všichni účastníci ubytováni, přišel po kontrole hygieny o oprávnění. S takovým černým scénářem jsme nepočítali ani náhodou. Vyřešit takovou situaci se vám podaří, jen pokud máte v pracovním týmu profesionály a obětavce. Naštěstí jsem obklopen lidmi, na které se mohu v těžkých chvílích spolehnout. Ubytovací prostory se nám podařilo najít a ve spolupráci s naší školní kuchyní vzniklou situaci vyřešit. Pro všechny z nás to byla nová zkušenost. Když pořádáte sportovní akci, je příprava jiná a jiný je i přístup vedoucích výprav. Pro pedagogy „sporťáky“ jsou nejdůležitější termíny, časy, disciplíny a pravidla hry. U pedagogů políbených múzou je to trošku jinak. Z toho důvodu se nedá festival naplánovat přesně na minuty, musíte být neustále připraveni na změny a rychle a zdárně se s nimi vyrovnávat.  

Den „D“ připadl na  16. 4. 2013. V 9.00 proběhlo slavnostní zahájení XXIII. ročníku Festivalu zájmové umělecké činnosti diagnostických ústavů, dětských domovů se školou a výchovných ústavů České republiky, kterého se zúčastnilo 185 soutěžících z 26 zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy. Při zahájení mi velice pomohla dvojice konferenciérů Hanné Langová a Pavel Klempíř, která mne svým profesionálním a živelným vystupováním vtáhla do děje. Má počáteční nervozita byla tatam a já jsem mohl přivítat hosty, kteří dodávali vážnost slavnostnímu zahájení. Děkuji tímto všem, kteří přijali pozvání: starosta města Bystřice pod Hostýnem Mgr. Zdeněk Pánek, místostarostka Mgr. Vladislava Bělíková, zástupci Odboru speciálního školství a institucionální výchovy Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR Michaela Hejná, Mgr. Zdeňka Vostrovská a Mgr. Tomáš Polák, z ČŠI Zlínského inspektorátu nás poctila návštěvou  inspektorka Mgr. Soňa Bergerová a z místně příslušného Dětského diagnostického ústavu Brno-Hlinky  jeho ředitel Mgr. Norbert Tomek.

Soutěže se rozběhly hned vzápětí. Nejdříve všechny diváky v sále upoutaly taneční skupiny. Vše pečlivě sledovala svým odborným okem porota, která hodnotila nestranně a pod heslem „Všichni jsou vítězové!“ motivovala soutěžící k další činnosti. Všechna vystoupení                v jednotlivých kategoriích, jako je již zmiňovaný tanec, hra na hudební nástroj, recitace, malé jevištní formy a hudební skupiny, měla své kouzlo. Vyzařovalo z nich nadšení, zaujetí a elán. Právě to má taková činnost dětem a mládeži přinášet a obohacovat jejich život. Všem kolegům z ostatních školských zařízení, kteří přijeli na ZUČ soutěžit a kteří se na soutěž připravovali, patří mé uznání. Rozmanitost a nápaditost neznaly mezí.

Jedno vystoupení mne ovšem oslovilo obzvláště. Chlapec, který hrál na flétnu a v hodnocení se umístil na druhém místě, mne při předávání cen velice mile překvapil. Po převzetí ocenění přistoupil jako jediný k mikrofonu a poděkoval své paní vychovatelce za to, že ho naučila tak krásně hrát, a řekl, že cena, kterou dostal, patří především jí. Spontánnost a odvaha mladíka vystoupit před publikem zaslouží velký obdiv a v sále snad nebyl nikdo, koho by tato slova nedojala.

Večer po soutěžích jsme měli pro účastníky ZUČ připraveno malé, respektive velké 180 cm vysoké a 110 kg vážící překvapení – držitele 35 zápisů do Guinnessovy knihy rekordů Železného Zekona. Představení plné siláckých kousků, na kterých se podíleli i diváci, mělo veliký úspěch. Vtipem vlastním snad jen Valachovi dokázal Zekon strhnou celý sál k bouřlivého potlesku. Troufám si tvrdit, že většina chlapců objevila nový rozměr toho, co je lidská síla, a většina děvčat našla svůj nový idol.

Následující den jsme pokračovali v soutěžích, a hlavně ve vyhlašování vítězů v jednotlivých kategoriích. Ti si pak na pódiu užívali své chvíle slávy. Díky štědrým sponzorům – Nadačnímu fondu Albert a Charitativnímu zaměstnaneckému fondu Citibank jsme mohli dětem připravit hodnotné ceny. Byl jsem velice mile překvapen, s jakým úžasem vítězové přebírali MP3 přehrávače, radiomagnetofony, mobilní telefony a dárkové šeky. Škoda jen, že se toho nemohli zúčastnit zástupci sponzorů, viděli by jakou radost rozdávají.  

S akcí jsme jako pořadatelé byli velmi spokojeni a největším oceněním pro nás jsou dojmy účastníků zapsané v naší kronice Z VÚ Jindřichův Hradec: „To, co jste zde viděli, možná vidíte každý den a už vám  ani nepřijde, že to není jen o náročném učení, ale je to dar, který má v sobě každý. Někdo hraje, jiný zpívá, ale všichni si zaslouží to aby si jich někdo všimnul. Děkujeme za báječný festival.“

Závěrem bych chtěl poděkovat městu Bystřice pod Hostýnem za to, že nám umožnilo uspořádat akci celorepublikového rozměru v kinosále Společenského domu Sušil, policii za udržování veřejného pořádku, sponzorům za jejich štědrost a ministerstvu školství za morální podporu. Velký dík patří chlapcům z našeho dětského domova, kteří při organizaci pomáhali, a zaměstnancům, kteří pod vedením Mgr. Ladislavy Marešové odvedli kus náročné a obětavé práce. Když jsem viděl, kolik práce je možné s těmito dětmi udělat, uvědomil jsem si, že tohle jsou chvíle, které naše úsilí zhodnocují.

Mgr. Jiří Vodák