Občanská záložna vznikla v roce 1866 a sdružovala střadatele z Bystřice p. H. i širokého okolí, od Rusavy, Chvalčova a Rajnochovic, přes Lipovou až k Provodovicím. Zápisy z prvních zasedání valných hromad se do dnešních dnů bohužel nedochovaly. První, které jsou ve Státním okresním archivu v Kroměříži uloženy, jsou až z roku 1909, kdy už se valná hromada sešla na své 43. schůzi. O cílech záložny se dozvídáme i z nich. Záložna chtěla „napomáhat zřizování a podporování živností a hospodářství“, z jednacího řádu také vyplývá, že bylo jejím účelem „poskytovat členům úvěr ve všech dovolených, možných a obvyklých způsobech“ a dát příležitost k ukládání úspor na úrok, podporovat řemeslnické, obchodnické a rolnické podniky, pomáhat rozvoji průmyslového a rolnického podnikání a nakupovat hospodářské potřeby pro své členy. Kromě toho záložna vyměňovala i cizí mince a cenné papíry.

Výše zmíněným cílům odpovídala i členská základna, v níž se objevují jména soukromých osob (rožnovský spisovatel Čeněk Kramoliš, bystřický učitel a otec známého válečného pilota Evžen Halamásek, majitel železářského závodu a pozdější bystřický starosta František Macfelda, pekař Jan Benetka, fotograf Karel Timer, obchodník Karel Sláma, právník JUDr. Bedřich Skoček, ředitel berního úřadu Václav Karafiát a mnoho dalších), drobných podniků (Okresní sdružení chovatelů hospodářského zvířectva, Rolnický družstevní mlýn a pekárna Přílesí, spolek hasičů z Rusavy) až po největšího zaměstnavatele v dějinách města firmu Thonet-Mundus.

Záložna zpočátku pracovala jako „společenstvo s ručením obmezeným“, v roce 1931 se změnila na podnik s ručením neomezeným. Cíle měla bohulibé. Přebytky, kterých v úsporách dosáhla, používali členové na podporu chudých žáků ve vesnických školách od Slavkova přes Rajnochovice až po Horní Újezd, a to bez ohledu na vyznání. Od roku 1913 podporovali na návrh poštmistra Klabačky také veřejnou čítárnu a místní hasiče. V roce 1909 rozdělili mezi vesnické školy částku 1.872 koruny, o tři roky později už to bylo 3.850 korun, v roce 1921 celkem 8.072 koruny. Část přebytků byla uložena v tzv. rezervním fondu, který byl určen ke krytí ztrát z cenných papírů a nemovitostí.

Předsedou se na začátku 20. století stal František Riedl, jako právní konzultant působil v záložně zemský advokát JUDr. Roman Hauk, revizorem účtů byl Evžen Halamásek. Post předsedy byl poměrně stabilní, zpravidla obsazen na několik let. Už zmiňovaného F. Riedla vystřídal v roce 1916 Vincenc Stratil, který byl v roce 1931 nahrazen Františkem Macfeldou. Ve správní radě se v historii záložny vystřídalo mnoho více či méně významných osobností. V roce 1910 v ní zasedal mj. stavitel Emil Sláma, v roce 1918 František Macfelda, v roce 1931 majitel druhé bystřické továrny na výrobu svící Ferdinand Řeřucha, v roce 1946 JUDr. Bedřich Skoček.

Zasedání valných hromad se konala vždy ve společenských prostorách místních restaurací, zpočátku to byla společenská místnost Besedy, od roku 1912 hotel Občanská záložna a od roku 1922 hostinec Bedřicha Vrly. Schůze měly sice začínat pravidelně v sobotu kolem 8. hodiny ranní (aby se i dojíždějící sedláci mohli zúčastnit), ani v jednom případě se ale v osm hodin ráno nezačalo. Protože představenstvo nebylo usnášení schopné, musely být všechny schůze o hodinu odloženy. Počet hlasů, jímž jednotliví členové disponovali, se odvíjel od počtu podílů, tedy jakýchsi akcií.

Částečné ztráty v zisku přinesl rok 1912, kdy „hospodaření poškodily choroby dobytka a následné uzavření dobytčích trhů“. Nejhorší situace ale nastala za druhé světové války. Zatímco na jejím začátku hospodařili členové s přebytkem 3.885 korun, v roce 1945 už byla záložna ve ztrátě. V roce 1943 se sloučila s Úvěrním záloženským spolkem a Živnostenskou záložnou a vznikl tak nový finanční ústav s názvem Všeobecná záložna. Ta se v květnu 1948 slučovala dále s Okresní rolnicko-živnostenskou záložnou a pod názvem Záložna v Bystřici pod Hostýnem fungovala ještě několik měsíců, až byla v srpnu definitivně připojena ke spořitelně.
-eda-