Odešel Jan Trojan, skvělý přítel našeho kraje

PhDr. Jan Trojan, CSc., výtečný muzikolog, emeritní profesor Janáčkovy akademie múzických umění se narodil  31. května 1926 v Brtnici nedaleko Třebíče. Studoval historii a hudební vědu na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, na pedagogické fakultě hudební výchovu u profesora PhDr. Bohumíra Štědroně, DrSc. Stal se jeho žákem a pokračovatelem. Pracoval též jako redaktor hudebního vysílání brněnského rozhlasu. Od roku 1991 působil jako odborný asistent Janáčkovy akademie múzických umění. V roce 1990 byl jmenován jejím profesorem pro obor teorie hudby a dějiny hudby.  Soustavně se věnoval historii hudebního dění v 18. a 19. století na Moravě. Zabýval se také dějinami hudebního divadla, zejména opery. Je autorem knihy "Moravská lidová píseň, její melodika a harmonika" (Praha 1980), v níž podal teorii její melodické a harmonické složky. Jeho zájem o lidovou píseň vyústil v publikaci "Lidové písně z Moravy a Slezska" (1995) a "Nové národní písně moravské Františka Bartoše (1882)" (vydáno v roce 1996).  Rekonstruoval řadu skladeb staré české hudby, z nichž mnohé využily hudební redakce rozhlasu v Brně, Plzni, Ostravě, Olomouci a v Praze. K tisku připravil 16 skladeb Leoše Janáčka.

Působil i jako hudební a divadelní kritik brněnských listů. Kromě vysokoškolských skript napsal na 140 drobnějších pramenných příspěvků z historie hudby a více než 190 rozsáhlejších hudebně historických studíí, vydaných v odborných vědeckých časopisech.

V roce 1989 mu vydal výbor fejetonů o hudbě "Přívětivá krajina hudby". Výsledkem jeho studia venkovské hudební kultury je velmi úspěšná monografie "Kantoři  na Moravě v 17. a 18. století " (Muzejní a vlastivědná společnost,  Brno 2000). Spolupráce s brněnským divadlem a operní scénou JAMU v Brně pak vyústila v jeho hluboký zájem o minulost opery a divadla v Brně v období národního obrození,  o čemž vydal řadu studií. Své rozsáhlé znalosti dějin opery shrnul do skvělé monografie "Dějiny opery" (Paseka 2001). Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě věnoval studiu osobnosti zapomenutého hudebního skladatele, rodáka z Dřevohostic, kantora Josefa Schreiera, zpracoval poutavou monografii "Josef Schreier (1718–?) – Podivuhodné osudy moravského skladatele a kantora" (Votobia Olomouc 2005).  Jeho poslední prací je kniha "České zpěvohry 18. století" (JAMU v Brně 2007).

Jeho obdivuhodný život, až po okraj naplněný hudbou, napsal poslední notu dne 26. prosince 2015.  
                                                                                      

Má léta s Janem Trojanem

Byla to neuvěřitelně šťastná náhoda, nebo snad řízení osudu, že jsem v srpnu roku 1991 navštívil svou dobrou známou, olomouckou spisovatelku Helenu Lisickou a jejího manžela PhDr. Antonína Roubice, který byl skvělým olomouckým archivářem a historikem, jehož jsem si též velice vážil. Paní Helena Lisická byla významnou znalkyní hanáckého folkloru a jedním z hlavních organizátorů připravované konference o lidové kultuře na Hané, jež se v témže roce uskutečnila v Muzeu Kroměřížska. Poprosila mě, zda bych se konference mohl  aktivně zúčastnit a promluvit za naše Hostýnské Záhoří. Dne 26. listopadu 1991 jsem na konferenci vystoupil se svou  studií. Během přestávky tehdy ke mně přistoupil zcela neznámý vysoký pán a představil se jako Jan Trojan, profesor Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Řekl, že ho můj příspěvek zaujal a že mě také potěší. Po mnoha letech bádání prý objevil, že se u nás v Dřevohosticích narodil a byl pokřtěn významný hudební skladatel období baroka, kantor Josef Schreier. Byl jsem tím nadšený, a tak jsme si od prvního okamžiku našeho setkání úžasně porozuměli a později se stali velkými přáteli.

Za několik dní po konferenci jsem pana profesora Trojana písemně poprosil, zda by mohl přístupnou formou napsat článek o našem skladateli do dřevohostického zpravodaje. Odmlčel se, ale později mi zaslal třídílné povídání. První část uveřejnil dřevohostický zpravodaj a celý článek pak vycházel na pokračování v roce 1993 v týdeníku Naše Přerovsko.

Vzhledem k tomu, že pan profersor tehdy ještě naplno učil, přednášel dějiny hudby a teorii hudby na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, a já jsem tehdy jako ředitel Zvláštní školy v Holešově řídil generání opravu školní budovy, nezbývalo nám oběma mnoho volného času. Naše polupráce byla tehdy pouze sporadická. Naplno se však rozběhla v roce 2002, kdy jsme již nebyli zatěžování svými funkcemi.  Dne 9. července 2002 na základě mého pozvání zavítal pan profesor Trojan do Dřevohostic Jeho velkým přáním bylo poznat rodný kraj našeho téměř zapomenutého skladatele, kantora Josefa Schreiera, který v našem městečku prožil dětství i rané mládí a získal zde základy hudebního vzdělání. Pan profesor se ubytoval u  mě doma a byl později přijat na dřevohostickém obecním úřadě. Po krátkém rozhovoru s tehdejším starostou Ladislavem Sigmundem si se zájmem prohlédl dřevohostický renesanční zámek a jeho okolí, tedy prostředí, které pravděpodobně formovalo první krůčky našeho hudebního génia. V odpoledních hodinách si v mém doprovodu prohlédl pamětihodnosti a malebná zákoutí našeho městečka a vyslechl epizody z dávné historie naší obce.  Později jsme se vzácným hostem ve společnosti jeho bývalého žáka, ředitele Základní umělecké školy v Bystřici pod Hostýnem Mgr. Petra Hlavizni, navštívili nedaleké městečko Kelč, rodiště skladatele Jaroslava Křičky a jeho bratra, básníka a spisovatele Petra Křičky. Odsud jsme se vrátili do Bystřice pod Hostýnem, kde byl pan profesor Trojan přivítán  na městském úřadě. Přijetí bylo velmi srdečné a doslova jiskřilo novými podněty a vzájemným porozuměním. Navštívili jsme také bystřickou základní uměleckou školu. Také na Rusavě byl pan profesor Trojan velmi pěkně přijat starostou Bohumilem Škarpichem a prohlédl si výstavu akademického malíře Aloise Schneiderky.

 Vzpomínám také na společnou cestu do Olomouce, kde jsme navštívili významného hudebního pedagoga, docenta PhDr. Zdeňka Fridricha, kolegu pana profesora Trojana z dob studií,  renomovaného znalce varhanní hudby a vynikajícího odborníka na stavbu varhan.  Při tomto setkání se pan profesor Trojan osobně seznámil se spisovatelkou Helenou Lisickou a přítomna byla i pro nás velmi důležitá osoba, sbormistryně významného olomouckého pěveckého  sboru Collegium vocale Růžena Saligerová, jíž pan profesor Trojan osobně předal partituru Schreierovy vánoční mše a prodebatoval s ní první novodobé provedení tohoto díla po 250 letech od doby jeho vzniku. “Missa pastoralis in C boemica” v plném nástrojovém obsazení podle notového zápisu, který objevil pan  profesor  Trojan v hudebním archivu kláštera v Rajhradě v roce 1983,  zazněla dne 25. 12. 2002 v provedení vynikajícího pěveckého sboru a orchestru Collegium vocale Olomouc za řízení Růženy Saligerové v chrámu sv. Michala v Olomouci. Pan profesor Trojan, který byl osobně přítomen,  byl provedením velmi  nadšen a potěšen i tím, že chrám byl vnímavými posluchači zcela zaplněn. O tři dny později pak zazněly velebné tóny Schreierovy vánoční mše v kostele sv. Havla v Dřevohosticích. Zde úvodní slovo pronesl skvělý znalec duchovní hudby, olomoucký světící biskup Mons. Josef  Hrdlička, který se pak po premiéře srdečně setkal a pohovořil s panem profesorem Trojanem u nás doma.

Bylo velmi potěšitelné, že se o našem setkání v Dřevohosticích a v Bystřici pod Hostýnem dozvěděla sbormistryně bystřického pěveckého sboru Tregler Marta Pořízková a převzala ode mne partituru Schreierovy vánoční mše, jež pak zazněla jako bystřická premiéra 26. 12. 2002 v kostele sv. Jiljí.

Těmto premiérám předcházely hudební večery, které jsme s panem profesorem u nás doma prodebatovali a nazvali je Barokní pastorely moravských kantorů s přihlédnutím k dílu Josefa Schreiera. Uskutečnily se pak v Muzeu umění v  Olomouci  a v Muzeu Komenského v Přerově.

Po skvělém ohlasu novodobých premiér Schreierova díla jsme pak pokračovali v seznamování širokého okolí s osobností a dílem skladatele. Ve spolupráci s bystřickou základní uměleckou školou  jsme  spolu s panem profesorem Trojanem, pěvkyní Marcelou Buchmannovou a klavíristkou Jaroslavou Navrátilovou vytvořili tým, který připravil velkou sérii tématických hudebních večerů.  Obdrželi jsme take pozvání Společnosti Bedřicha Smetany v Praze a představitelů Matice české k Adventnímu setkání,  tedy k  přednášce v sále Národního muzea v Praze.

Při návštěvě pana profesora Jana Trojana u nás v Dřevohosticích na počátku roku 2005 jsme se  domluvili, že o našem skladateli napíše monografii. Koncem března téhož roku mi předal text zpracovaný na počítači. Pověřil mě, abych pro knihu napsal úvod o našem městečku a zpracoval dokumentární a fotografickou přílohu. Řekl mi tehdy přátelsky: „Dělej, co umíš.” Kniha s titulem "Josef Schreier (1718–?)  Podivuhodné osudy života a díla zapomenutého moravského skladatele a kantora" po značných peripetiích nakonec v listopadu 2005 šťastně vyšla v nakladatelství Votobia.  Pan profesor byl šťastný, že se dobrá věc podařila. Oceňovaná monografie o rozsahu 160 stran byla redaktorkou Českého rozhlasu Radiožurnál Janou Klusákovou zařazena do pořadu Kniha týdne. 

 Naším velkým úspěchem byla i novodobá premiéra Schreierovy vánoční mše na půdě symfonického orchestru, kterou jsem z pověření pana profesora  prosadil  po třech letech jednání     s dramaturgyní Filharmonie Bohuslava Martinů  ve Zlíně Jindřiškou Keferovou.  Dne 21. prosince 2007 zazněla vánoční mše Josefa Schreiera poprvé v provedení profesionálního hudebního tělesa – Filharmonie Bohuslava Martinů v Domě umění ve Zlíně pod taktovkou skvělého dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tehdejší provedení mělo mezi posluchači rovněž velký ohlas, pan profesor Trojan tehdy nevýslovně zářil, protože proběhlo šest děkovaček a nadšení posluchačů nebralo konce.   

V červnu 2008 uspořádalo město Bystřice pod Hostýnem ve spolupráci se Zlínským krajem v bystřickém zámku důstojný vzpomínkový pořad  ke 140. výročí úmrtí Františka Sušila,  sběratele lidových písní a zakladatele moravské folkloristiky. Oslavám předcházela velmi fundovaná přednáška pana profesora Trojana o životě a  díle Františka Sušila a o jeho významu pro naši národní kulturu.

S panem profesorem jsme se několikrát během roku setkali na pracovních schůzkách, ať již u nás v Dřevohosticích nebo u něj v Brně-Maloměřicích. Při jedné takové návštěvě padla z jeho strany zmínka, že by se mohla nějaké stopa díla Josefa Schreiera objevit v Muzeu hudby na bratislavském hradě. Avšak hned utrousil poznámku, že nikam nejede, že už je starý, aby někam jezdil a spal třeba někde na studentských kolejích. Načež jsem hned konstatoval, že bychom měli do Bratislavy zajet, že tam mám rodinu, která nás jistě s otevřenou náručí přijme. A tak jsme vyrazili na dvoudenní studijní cestu do hlavního města Slovenské republiky. V Muzeu hudby na bratislavském hradě jsme se společně ponořili do studia zdejších katalogů. Objevili jsme kolem třiceti záznamů o dílech našeho skladatele. Ale byla to převážně torza. Pouze jedno dílo se jevilo panu profesorovi kompletní. Byla to Schreierova slavnostní mše “Missa solemnis”. Kopie partitury si pan profesor nechal poslat domů a později dílo připravil pro novodobé provedení.  Zaznělo při oslavě 290. výročí narození Josefa Schreiera v neděli 27. 7. 2008 v kostele sv. Havla v Dřevohosticích v podání pěveckého sboru a orchestru mladých ctitelů barokní hudby z celé republiky Musica Figuralis a pod taktovkou výtečného dirigenta  Marka Čermáka. Pan profesor byl tehdy nadšený a nevýslovně šťastný, že se tímto provedením dalšího díla Josefa Schreiera podařilo dokázat jedinečnost jeho díla, kterou důkladným studiem již sám dávno poznal.

 Chtěl jsem samozřejmě pokračovat v našem snažení a povzbudit pana profesora v jeho stáří, které již přinášelo první trápení a nemoci. Přemýšlel jsem jak dál. Napsal jsem dopis Jeho Eminenci kardinálu Dominiku Dukovi, který mě přijal v audienci ve čtvrtek 8. září 2011. Ve velmi přátelském rozhovoru mi tehdy slíbil, že Schreierova vánoční mše “Missa pastoralis  in C boemica” zazní v katedrále sv. Víta o Vánocích příštího roku. Pan profesor byl nesmírně rád, ale moc tomu nevěřil. Když jsem mu však o rok později sdělil, že vánoční mše našeho skladatele zazní v katedrále sv. Víta na Boží hod vánoční v provedení Pražského katedrálního sboru za řízení MgA. Josefa Kšici, radostně mě žádal, abychom na pražskou premiéru jeli zase spolu. Zajistil jsem dopravu autem, Na Štědrý den pozdě večer mi však paní Trojanová sdělila, že pan profesor náhle onemocněl. Samozřejmě, že mi při premiéře v katedrále sv. Víta velice chyběl. Bylo to totiž moje velké poděkování tomuto skvělému příteli. Za všechnu jeho práci, kterou věnoval osobnosti a dílu  našeho zapomenutého skladatele, jehož vyzvedl na světlo Boží.

Byl jsem  velice rád, že naši přátelé z Prahy, tým šesti amatérských kameramanů pod vedením Václava Fořta, natočili z premiéry v katedrále sv. Víta DVD dokument a o půldruhého měsíce později  i rozhovor s panem profesorem u něj v Maloměřicích. Vznikl tak velmi zdařilý dokument, který nám bude osobnost pana profesora vždy připomínat. 

Během let 2013 a 2014 jsem pana profesora několikrát navštívil. Měli jsme si vždycky co říci.  Avšak jeho zdravotní stav se každým měsícem zhoršoval. Moje poslední návštěva u něj v Maloměřicích se uskutečnila v listopadu 2014. Nebyl na tom fyzicky dobře, ale oplýval pořád svým osobitým humorem.

Při posledním rozloučení s panem profesorem Janem Trojanem v obřadní síni v Brně na Jihlavské ulici, promluvil za nás za všechny profesor Masarykovy univerzity v Brně PhDr. MgA. Miloš Štědroň, CSc., jedna z největších osobností naší  současné muzikologie. Loučil se s panem profesorem jako s mimořádnou a neuvěřitelně pracovitou pedagogickou i vědeckou osobností Janáčkovy akademie múzických umění, jako s  jednou z nejvýznamnějších osobností brněnské kultury, protože pan profesor Trojan kromě svého pedagogického působení byl znám také jako skvělý redaktor brněnského rozhlasu a renomovaný divadelní a hudební kritik.

Odešel vzácný člověk, skvělý hudební vědec, přítel našeho podhostýnského kraje, jehož malebnou krásu si na celý zbývající život zamiloval.

Vážený pane profesore, milý Jendo, vzácný příteli, děkujeme Ti ze srdce za vše, co jsi pro náš podhostýnský kraj vykonal. Nezapomeneme...

Mgr. Zdeněk Smiřický