„Děti chodily do mateřské školy rády, byly ukázněné a své nové povinnosti vykonávaly dobře a radostně. Ke konci školního roku styděly se i děti čtyřleté, když je maminky chtěly oblékat nebo obouvat. Chválily si, že si dovedou umýt ruce a také krk…

Zpěv měly děti v letošním roce velmi rády. Jedna z děvčat Jiřinka Sehnálková byla nejlepší zpěvačkou a znala mnoho národních písniček. Ty písničky, které se děti učily ve škole mateřské, když jednou slyšela, podruhé je již správně zazpívala, bez doprovodu houslí. Při různých zaměstnáních a hrách řídila zpěv a vždycky našla zpěváka nebo zpěvačku, kteří neuměli chytat hlásek. Když jsem je nedovolila vyřaditi, vždycky je napomínala: „Tož aspoň zpívejte potichu, aby vás nebylo slyšet!“

V kreslení jsme nedocílili zvláštních úspěchů. Děti si osvojily nejzákladnější pojmy kreslířské potřebné pro první obecnou. Věděly, jaká je čára vodorovná, když ji kreslily, říkaly si, jak teče voda v potoce. Čára svislá a šikmá kresleny při říkadle prší, prší, vítr fouká, kruh – myš běhá v pasti dokola. Říkadla a různá přirovnání se v kreslení při měřických tvarech dobře osvědčila…

Z prvouky se děti zajímaly o všechno ve svém okolí. Rozhlas zapůsobil i na ty nejmenší. Když se děti scházely, bylo možno uslyšeti nejnovější zprávy z celého světa. Jména Habeš, Afrika, Anglie, Itálie, Rusko bylo slyšeti z úst našich malých milovníků rozhlasu velmi často. Jeden z chlapců Milan měl vždycky zájem o počasí. Když ráno přišel do školy, vítali jej malí otázkou: „Milane, bude pršet?“ A Milan buďto souhlasně zakýval hlavou, anebo velmi energicky hlásil: „Radio říkalo, že dnes bude pěkně.“ Tak jsme byli po celý školní rok informováni o všem, co se ve světě stalo. Také vycházky jsme si zařídili podle Milanových zpráv.

Počasí na podzim bylo pro naše malé žáčky velmi nepříznivé a zavinilo velký počet katarů průdušek, rýmy, osypek, spály a záškrtu. Docházka děti byla proto často přerušována.

Dne 3. prosince hráli jsme v mateřské škole loutkové divadlo „Zvířata a ptáci u stařečka Mikuláše“. Paní Maťová uspořádala po loutkovém divadle pro děti nadílku, již děti s velikým jásotem uvítaly…

Velikonoční prázdniny trvaly od 23. března do 31. března. Pěkné počasí v květnu nám umožnilo mnoho vycházek do přírody. Děti poznávaly brouky, ptáky, stromy, květiny, své dobré známé z pohádky „Bratři mravenci“, již jsme si v březnu a dubnu četli.

Místo obvyklých dětských radovánek pořádaly letos rodičovské sdružení a učitelské sbory v rámci Zborovských oslav slavnost připnutí stuhy na prapor pěšího pluku 40. Slavnost se pěkně vydařila. Děti z mateřské školy zúčastnily se jí s rodiči.  

Na konec školního roku zahráli jsme v mateřské škole loutkové divadlo „Kašpárek jde s dětmi na prázdniny“. Školní rok ukončen v sobotu v poledne dne 26. června 1937.

Školní rok 1937–1938
Do školky se zapsalo celkem 28 chlapců ve věku od 4 do 5 let a 19 děvčat. Ve třídě bylo 47 dětí nejvíce z dělnických rodin, ale také z rodin živnostníků a úředníků.

„Dne 2. září nastoupila praktikantka Marie Matelová z Brusného. Děti si brzy zvykly a začátek školního roku byl pro nás všechny radostnou spoluprací. Radostnou náladu na začátku školního roku vystřídal veliký smutek, když jsme 14. září ráno uslyšeli, že Republika československá ztratila svého prvního prezidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Celý národ truchlil, i děti z mateřské školy byly jaksi zaražené a jejich veselé hry ustaly jakoby samozřejmě. Všichni si vyprávěli o Lánech a o Pražském hradě. Když učitelka přijela v tu smutnou dobu z Prahy a vyprávěla dětem, co v Praze viděla a slyšela, byly děti tak pozorné jako při té nejmilejší pohádce. Ještě dlouho po pohřbu pana prezidenta nosily do školy obrázkové časopisy, aby si ukázaly, co v nich jejich tatínek nebo maminka četli o panu prezidentovi a na kterém obrázku je zachycen.

Po dnech smutku připomínali jsme si často, co pan prezident řekl dětem při různých příležitostech, a slíbili jsme, že uctíme jeho památku tím, že budeme všechno dělati tak, jak si to pan prezident přál.

Ve výchovném programu postupováno jako jiná léta. Děti letos rády malovaly štětcem a škrobovými barvami velké plochy: pole, lesy, stromy, zvířata, květiny, domy. K tomuto společnému malování používali jsme velkých archů balicího papíru…
Rušné události v celém světě sdělované rozhlasem daly často podněty k rozhovorům o cizích zemích a národech. Bylo často velmi pozoruhodné, co všechno si děti z rozhlasových zpráv pamatovaly a jak své dojmy vyprávěly.
Školní rok ukončen v úterý dne 21. června 1938 odpoledne.

Pokračování příště.
Připravila msch