Po roce těšení se na lyžák konečně nadešel den D. I když začalo období chřipek, skoro všichni jsme se sešli 26. 1. 2015 v plné polní, navzdory kašli a nachlazení.

Ráno jsme odjeli autobusem do Beskyd na Bílou, kde na nás čekalo skromné, ale pěkné ubytování. Sotva jsme si vybalili, už jsme šli na sjezdovku, kde nás rozřadili do družstev. Třetí družstvo vedl náš pan učitel Mgr. Ivo Dedek. Ve dvojce byli ti, co už něco uměli, ale měli se pořád v čem zdokonalovat. A první družstvo obsadili nejlepší lyžaři.

První večer jsme měli přednášku o lyžování, instruktoři nám pustili i krátký film. Přiučila jsem se alespoň něčemu, co jsem ještě nevěděla, a chvilku si odpočinula od namáhavého prvního rozjezdového dne. Večer pak patřil zábavným hrám, které pro nás připravili rodiče některých našich spolužáků – byli totiž na horách s námi jako dohled. Nasmáli jsme se, když jsme jedli pudink s rukama za zády nebo lovili skittles s parukou, lyžařskými brýlemi a velkými huňatými rukavicemi.

 Když jsme první den skončili vyhodnocením pokojů, byl už před námi zítřek, kterého jsme se nejvíc obávali – lyžovat celý den (tedy dopoledne od devíti do půl dvanácté a po obědě znovu do čtyř hodin). Tento den se stal zlomovým, protože odjelo pár lidí s horečkou domů. Ti odolnější ovšem vydrželi do konce a užili si to i za ně! Na svahu jsme jezdili jak diví, protože jsme měli k dispozici několik sjezdovek, ať už tu pro závodníky, kterou jsem měla nejradši, nebo poklidnější trasy lesem. Taky nás bavilo jezdit na lanovce, protože nám dopřála odpočinek.

Středa byla klidnější. Šli jsme na svah jenom dopoledne a odpoledne se pár lidí vydalo na procházku do lesa, kde jsme viděli ochočená divoká prasata, jeleny a spoustu dalších lesních parohatých zvířat. Ostatní, kteří se procházky nezúčastnili, si zašli do vedlejšího hotelu na bazén s vířivkou. Podvečer strávily holky s paní Pecháčkovou, která nám prozradila kosmetické triky a taky ukázala správné líčení.

Zbytek večera jsme strávili hraním her, které jsme si sami zorganizovali. Zúčastnili se i dospělí a nejvíce je bavila právě hra, kterou jsme připravily s kamarádku Verčou, hra na způsob tiché pošty. Jenže háček byl v tom, že věty se odezíraly ze rtů. Původní věta byla třeba: ,,Půjdeme si postavit sněhuláka?‘‘ A pak z toho bylo – Máš růžový sněhule – Máš růžový pyžamo a nakonec – Máš něco na tričku. Byla jsem ráda, že jsem této zábavě mohla jen přihlížet, protože jsem při tom umírala smíchy. Taky stojí za zmínku, jak jsme tvořili obrázky z vlastních těl.

Předposlední den jsme byli už všichni zesláblí, ale dodávalo nám energii těšení, že budeme mít odpoledne slalom a večer diskotéku. Sjezd všichni skvěle zvládli, i když občas s některými jela i slalomová tyč.

Třešničkou našeho lyžáku byla diskotéka, na které jsme předali jako poděkování našemu panu učiteli prastarou lyži se všemi podpisy. Také se rozdaly diplomy a medaile žákům. U nás by se očekávalo, že všichni budou sedět na židlích, ale světě div se, už při první písničce Iťs my life všichni stáli na nohou a trsali jako pominutí. Sama jsem se divila, že ani já jsem nevynechala jedinou písničku, protože jsme tančili asi tři hodiny na největší hity. Taky nás potěšilo, že se k nám připojil pan učitel na poslední tři písničky, které nám zazpíval Martinův tatínek pan Chuděj.

Diskotéku jsme si ohromně užili a opravdu stála za to, i když někteří nemohli v pátek ráno chodit, a proto taky nešli po snídani poslední den lyžovat. Mohli jsme si vybrat, jestli půjdeme na svah, nebo zůstaneme na pokoji a budeme se balit. Já jsem si chtěla užít posledního lyžování a taky ještě skvělých instruktorů, kteří se s námi celý týden účastnili všemožných her. Sice právě tento den nastaly pololetní prázdniny a všude bylo moc lidí, ale ty fronty nám za tu lyžovačku stály. Jezdilo se suprově a šlo nás asi devět, takže se nemuselo na nikoho dlouho čekat.

 Lyžování uběhlo rychle a přišel čas na balení věcí a odjezd. Já se svým největším loďákem jsem pověřila kluky, ať mi ho snesou na recepci, kde už se shromažďovaly všechny lyže a kufry. Autobus přijel podle plánu, i když řádila sněhová kalamita. Naložili jsme zavazadla, rozloučili se s instruktory a s pláčem odjeli domů.

Chtěla bych za všechny poděkovat rodičům: paní Pecháčkové, Procházkové, Perutkové, Mejvaldové a panu Chudějovi, že nám zařídili po letech, co škola jezdila pouze na Troják nebo na okolní sjezdovky, pobytový lyžařský kurz. Takže moc děkujeme!!!

A největší poděkování si zaslouží náš pan učitel Mgr. Ivo Dedek, že si nás vzal na triko a vůbec s námi někam jel, a ještě k tomu na pět dní. Děkujeme Vám!!!

Za účastníky zájezdu
 
Markéta Hnilicová
 ZŠ TGM Bystřice pod Hostýnem