1833
Sova
Roku 1833 v sobotu před svátky svatodušními přivalila se hustá mračna s velkým povětřím. Počaly velké kroupy padati a v krátké době celé pole Novovesko stlučeno a úroda zničena.
Téhož roku dne 1. července, právě po půl jedné hodině odpoledne, ozval se děsný výkřik: Hoří! Lid polní prací umdlený, sotvaže sobě za stůl zasedl, byl výkřikem tímto nesmírně zlekán. Ohnivá záře vyšla z čísla 77 u Jana Pajtla, pekaře. Anžto bylo velmi sucho a velké vedro panovalo, rozšířil se oheň velmi rychle, že všeliké bránění bylo marno. Naneštěstí oheň vhozen na palírnu, kdež na chodbě 10 sudů lihu stálo. Ty se vzňaly plamenem, jejž prudký vítr povětřím roznášel. Kam jen plamínek padl, vše stálo hned v plameni. Celá Horní ulice stála v plameni, celý Kamenec, stodoly. I v městě oheň zuřil, až konečně na domě Důchodníčkovém čís. 67, kdež ohnivzdorný štít stál, oheň zastaven. Poslední dům, jenž živlu podlehl, byl Josefa Chmelaře čís. 68. Též chrám Páně byl zachvácen. Z malé věže visela vrabčí hnízda, jež ohnivými zápalkami lihovými ohněm vzplanula. V okamžiku stála vížka v plameni, šindelová střecha se vzňala a již hořela hrubá věže. Zvony padly poškozené na klenutí. (Po požáru dal je baron Olivier Loudon ku přelití do Olomouce zaslati.) Farní budova, škola a obydlí učitelovo, vše podlehlo živlu zuřivému. Panská obydlí, panské stodoly, bývalá fabrika u panského rybníka, sýpky kontrybučenské, vše obráceno v popel…

Galuška
1833 velké krupobití zničilo polní i zahradní úrodu a dne 1. 7. 1833 v domě č. 77 vypuklý oheň zničil kostel, faru s archivem a knihami, zámek s archivem a bezmála celou Bystřici. Vrchním byl Armand z Mayeru.
Po požáru obdržela věž kostela štíhlou jehlancovou přilbu a loď kostela pokryta střechou břidlicovou, zvony přelité, nové hodiny a varhany dané. Zhořená radnice byla až r. 1842 vystavěna, opatřena nápisem „Rath-Haus, Radní dům“. Ten byl až r. 1894 odstraněn a nápisem „Radnice“ nahrazen. Střecha zámku pokrytá taškami a úřední věž šindelem.
1833 zemřela Viktorie hraběnka Troyer, manželka Oliviera svobodného pána z Loudonu. Z tohoto manželství pošel syn Arnošt…

Krumpholc
Po požáru dána věži (pozn. kostelní) štíhlá jehlancová přilba a střecha pokryta břidlicí, zvony přelity, hodiny nahrazeny novými a také varhany. Také radnice shořela a vybudována až 1842 a opatřena nápisem německočeským Rath-Haus, což roku 1894 nahrazeno nápisem Radnice. Shořel i kostel i Bělidla, škola a četných příbytků, sýpek, dílen a stodol i přes 80 čísel, přičemž 5 lidí uhořelo… Střecha zámku pokryta taškami, ale přední věž šindelem. Na čísle 67 se oheň zastavil. V palírně naproti stálo 10 beček kvasu – i ten se chytil. Číslo 80 bylo dřevěné, řeznický mistr Jos. Zbíral byl v Drahotuších na dobytek – 2 děti i pes věrný mu shořeli.
25. 5. v sobotu před hodem svatodušním velké kroupy pole stloukly na Novovesku, většinu pak zaorali a ječmenem a prosem zaseli. Také zahrady utrpěly.
Roku 1833 přišel Řehoř Volný, aby viděl Hostýn a spatřil jeho pamětihodnosti. (Řehoř Volný, též psán jako Gregor Wolny, byl benediktinský mnich z Rajhradu, který se podrobně věnoval dějinám a místopisu Moravy. Vypisoval zajímavosti z místních kronik, zajímal se o památky a velkou část Moravy osobně procestoval. Své poznatky vydal v publikacích Die kirchliche Topografie von Mähren – Církevní topografie Moravy a Die Markgrafschaft Mähren – Markrabství moravské) Ve svém Místopisu moravském ukázal velebnost jeho a napsal s Paterem Regrem prosební list stran opravy chrámu císaři Ferdinandu Dobrotivému a též arcibiskupovi baronovi Ehrenburg, děkanovi holešovskému, (…) to působilo – a císař sám daroval na úpravu 300 zlatých (…) moravské gubernium po 4 letech vyhovělo prosbě P. Regra k obnově kostela 31. 10. 1840.

1834
Krumpholc
R. 1834 se uplatnila (v Anglii) Malthusova teorie (Šlo o teorii anglického anglikánského kněze a ekonoma Thomase Roberta Malthuse, který se proslavil svými názory na růst populace. Na začátku 19. století rostla v Anglii nezaměstnanost. Malthus přišel s tvrzením, že příčinou bídy jsou lidské pudy. Varoval lidstvo, že „neomezené páření povede k jeho zániku z přelidnění“ a hlásal, že „není radno podporovat chudé v jejich množení“. Pozn. red.) a nový chudinský zákon t. r. zakázal podporu chudiny z veřejných prostředků. Místo podpor byly stavěny chudobince, jejichž význam měl být především odstrašující. Rodiny byly roztrhány, muži, ženy, děti umisťovány odděleně. Děti po vagónech byly rozesílány do venkovských továren, namnoze už čtyřleté prodávány do práce…
Podle sčítání r. 1834 měla Bystřice p. H., 3 hod. jižně od Hranic, sídlo hospodářského úřadu panského, 217 domů, 1.463 obyvatel (670 mužů, 793 žen) s kostelem o 6 oltářích, nedaleko něhož stál špitál založený farářem Tobiášem Švachem a r. 1766 znovu od základů zbudován farářem Karlem Strakou pro 6 výdělečně neschopných žen. Při zámku je park o 110 měřicích plochy z nejpěknějších na Moravě. Obec – většinou řemeslníci a zemědělci zároveň. Na celém panství bystřickém bylo tehdy 25 mlýnů, 13 obuvníků, 11 řezníků, 10 hostinců (pivnic, vináren a kořalen), 10 kovářů (a zvěrolékařů), 5 krejčích, 3 stolaři, 3 soukeníci, 3 hrnčíři, 2 barvíři, 3 pálenice, 2 pekaři, 2 zedníci, 2 tesařští mistři, 2 kloboučníci, 1 sládek, 2 kupci, 1 sklenář, 1 mydlář, 1 zámečník, 1 voskař, 1 puškař atd… Nejbližší pošta v Hranicích (!).

1835
Krumpholc
Les Dubíček – za zámeckým parkem mezi silnicí hranickou a meziříčskou až po jejich spojku za parkanem Dubíčku náležel do roku 1835 částečně obci. Díl od silnice byl polem a pod ním byla louka a pastvisko zarostlé bodláčím a jalovcem. Po dubech nebylo tehdy už ani památky. Baron Olivier Loudon byl velkým milovníkem lesů. I požádala vrchnost obecní radu, aby ten svůj díl téměř neužitečný odstoupila vrchnosti záměnou za 10 měřic dobré orné půdy "Na koutě" u Pekelného mlýna (u Rychlova). Obec svolila, načež vrchnost Dubíček ohradila a zalesnila.
Řádila silně cholera, na kterou mnoho lidí pomřelo.
15. 10. byla báně na kostele stažená. V báni jsou staré listiny uchované. Věž zbudoval Frant. Solař, tesařský mistr v B. p. H. č. 74 – po několik let i starosta bystřický, se svým synem Janem. Fr. Solař upevnil báň a kříž, načež byly mu poslány nahoru sklenice s vínem a cukrovinkami – 1. přípitek platil hraběnce rozené z Fünfkirchenu, choť Oliviera a matka Arnošta z Loudonu (na tomto místě neuvádí J. Krumpholc správnou informaci. Olivierova manželka a matka Arnoštova, Viktorine rozená hraběnka z Troyer, zemřela v roce 1833. Amalie z Loudonu, rozená hraběnka z Fünfkirchenu, o níž je na tomto místě řeč, byla Olivierova matka, která v roce 1835 ještě žila. Na jejím náhrobku je sice uvedeno datum úmrtí 5. 1. 1819, i to je ale nesprávné. Amálie zemřela v roce 1849, k chybě došlo pravděpodobně při opravě náhrobku.) po každém přípitku hodil sklenici dolů. Toho roku přivezeny i nové zvony z Olomouce a kostel vysvěcen 15. 10. 1835. Farářem byl P. Bernard Reger, kaplanem Frant. Potěšil, starostou Fr. Pajtl, kontribučním Martin Blažek, (…) škola byla dvoutřídní, kde je dívčí měšťanská, ale jen o 1 třídě a 1 světnici a třída hodně tmavá, protože každý trám byl podepřen. Rektor (Vendelín Lerch) měl malý plat, skromný desátek, tříkrálovou koledu a na přilepšenou zápisné, když chodě po domech a vesnicích zapisoval děti školou povinné (ještě v letech 80.!) přičemž dostával po několika vejcích…

Sova:
R. 1835 vyměnil baron Olivier Loudon pusté pole Dubíček s obcí za devět měřic dobré orné půdy v trati zvané na Koutě u Rychlova, blíže Pekelného mlýna. Po tomto odstoupení dal pan baron Dubíček ohraditi a lesním stromovím osázeti. Stará pověst vypravuje, že za vpádu kuruckých zavražděn tu byl od kuruců vrchnostenský úředník Blanka.
Téhož roku přivezeny z Olomouce tři přelité zvony. Po vystavění silné věže zvony vytaženy. Na věži postavena velká báně, v níž se pamětní spisy nacházejí a na báni připevněn kříž. Práci dokonale provedl František Solař, tesařský mistr čís. 74. Kříž na věži zasazen dne 15. října 1835. Toho času byl farářem P. Bernard Reger, kaplanem František Potěšil. V městském ouřadě zasedali: František Pajtl z č. 70, představený Martin Blažek z čís. 115, kontribuční Josef Staniček z č. 33 na Novosadech, kasíř. ředitel školy Vendelín Lerch, učitel Josef Tjuka.

Galuška:
R. 1835 zaměnilo panství kus pole na Rychlovsku s obcí za kus pastviska za Dubíčkem, jejž přihradilo k oboře.
          Připravila –eda-