Až do 60. let 19. století se Bystřice pod Hostýnem rozvíjela jako poklidné lázeňské městečko v klínu hor. Je nesporné, že události, které se staly pak, život ve městě i město samotné změnily a také otevřely světu. Letos uplyne 150 let od založení Thonetovy továrny na ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem. A Zpravodaj se bude k tomuto tématu v připomínkách, drobnostech a zajímavostech po celý rok vracet.
Jak to tedy všechno začalo? Možná měl samotný počátek pro obyvatele města příchuť tajemného příběhu – jako v úvodním textu Marty Doležalové.
___________________________________________________________________________

Na jaře roku 1861 se v Bystřici pod Hostýnem objevili dva záhadní cizinci. Obyvatelům městečka neuniklo, že navštívili zámek. Tajemství ale záhy vyprchalo. Jako z bílé mlhy se vyloupla totožnost těch dvou – stolařského mistra Michaela Thoneta a jeho syna Augusta. Městečko si vydechlo…

Pocházeli z Boppardu na Rýně. Mistr Michael vlastnil ve Vídni stolařskou firmu. Po nějakém čase odešel se synem na Moravu a postavil v Koryčanech v tehdejším okrese Kyjov továrnu. V roce 1861 po čtyřech úspěšných letech oba zavál podnikavý duch do Bystřice pod Hostýnem.

Netrvalo dlouho a u cesty do Rychlova se krčilo stavení se dvěma plechovými rourami. Strojní zařízení poháněl již používaný parní stroj o 24 koňských silách. Celou stavbu osobně řídil a pracoval na ní jako dělník sám mistr Thonet. Vyřízená smlouva o dodávání dřeva z lesů barona Loudona a povolení k výrobě přišlo v květnu, a tak již koncem roku mohlo 166 prvních dělníků roztočit kola strojů. Do první mzdy 7. prosince 1861, která činila 351,62 zlatých, bylo vyrobeno 400 sedadel, 363 opěradel, 435 předních nožek a 312 kroužků na židle.

V roce 1861 ještě v Bystřici nebylo nádraží. Hotové zboží se nakládalo na vozy, do nichž 30 můžů zapřahalo 30 párů koní. A pak v každé roční době, za každého počasí směřovala karavana do Hulína k vlaku. Spojení se světem prostřednictvím místní železné dráhy se továrna dočkala až v roce 1882 a s nádražím se pak spojila vlastní vlečkou o šest let později.

Bukové dřevo z okolních lesů bohužel stačilo na výrobu jen po čtyři léta. Od roku 1865 musela proto firma začít dovážet dřevo ze Slovenska. Aby měli Thonetové dostatek surovin pro své další továrny, vybudovali později ve Velkých Uhercích parní pilu a ohýbárnu. Už před první světovou válkou vlastnili sedm továren, které zaměstnávaly na 10.000 dělníků.
Během let se rod Michaela Thoneta rozkošatil. Všichni synové mistra Michaela si museli postavení ve firmě zasloužit. Než se z nich stali ředitelé, tvrdě pracovali u strojů s ostatními dělníky a sbírali zkušenosti. Tato metoda výchovy zajistila Thonetům i po smrti slavného otce pověst solidnosti a úctu zaměstnanců.

Michaela Thonet zemřel v březnu 1871, jeho firma se však dále až do roku 1873 slibně rozvíjela. Tehdy ji postihl velký požár. Shořelo veškeré tovární zařízení i soukromé byty bratrů Jakoba a Augusta. Ušetřena zůstala jen strojírna. Brzy po požáru byl tedy v továrně založen hasičský sbor (první ve městě) a vybudován vodovod z kopce Vinohrádku. Za dva roky jej posílila přípojka z Černého potoka. Bezpečnostní zařízení proti požáru bylo v roce 1906 doplněno velkou krytou nádrží na kopci Čertoryje. Do nádrže se podzemním potrubím tlačila voda z továrny, aby v případě ohně mohla být směrována z hydrantů do ohrožených míst. Pro vyšší bezpečnost zaměstnanců byly na některá tovární okna připevněny žebříky. Továrna rostla a zdokonalovala výrobu úspěšně dál. A thonetovští hasiči často pomáhali před založením místního sboru dobrovolných hasičů bojovat s ohnem i ve městě.

Co bylo nejobjevnější na nábytkovém stolařství Thonetů, je všeobecně známo. Místo řezání a spojování se dřevo začalo ohýbat. První patent na ohýbání dřeva sice pochází z Anglie počátku 18. století a vývoj technologie ohýbání završený uvedením do denní výrobní praxe v Thonetově továrně byl dlouhý, přesto se v kraji hrdě vypráví, že geniální myšlenka nového pracovního postupu napadla mistra Thoneta při jedné nudné jízdě vlakem z Vídně. Tehdy prý totiž spatřil zahnutý „čagan“ v ruce majitele bystřické palírny Zifferera – a stalo se…
Thonetův ohýbaný nábytek byl lehký, praktický, trvanlivý a krásný. Dobrou pověst si získaly zvláště židle, které zdobily divadla, úřady i domácnosti téměř po celém světě.
          
                                                                                                                                                                  Marta Doležalová