Městské novoroční přání a kalendáříky s reprodukcí akvarelu Jana Uruby Krajina pod Hostýnem inspirovaly naši stálou přispěvatelku Irenu Hudcovou ke vzpomínkám na  vzdáleného příbuzného a k hledání ve starých matrikách. Výsledky svého pátrání poskytla Zpravodaji.

Můj praděda Štěpán se roku 1888 oženil a v r. 1899 ovdověl. Žena mu zemřela po porodu syna Josefa. Tři předchozí děti zemřely jako malé. Štěpána i s malým Josefem se ujala jeho sestra Lidmila Urubová, bydleli na Říce na Chvalčově a „tetička Urubka“ Josefa vychovala. Z Josefa se stal taky hajný. Bydlel na Říce, v letech 1939–1956 na chatě Schwaigrovce, pak zase na Říce. To byl můj děda. Poslední žijící z jeho tří dětí, moje teta, si pamatuje z dědova vyprávění, že si jako malý kluk hrával s Janem, budoucím malířem, u tetičky Urubové, (pro Jana to byla babička).

Když se Jan oženil se svou Toničkou, narodil se jim postižený chlapec Jiřík. Manželé Urubovi i s Jirkou navštěvovali rodinu Hudcovu na Schwaigrovce, Jiříka i jako většího vozili na kočárku. Takže malíř Jan Uruba byl, teoreticky vzato, bratránek mého otce, ovšem vzdálený přes několik kolen. Generačně je to poněkud pomotané, „strýček“ Josef byl jen o tři roky starší, než „synoveček“ Jan.