Ke druhému cestování v čase s bystřickými zámeckými obyvateli zvaly plakáty od poloviny letošního srpna. Cestovalo se tentokrát na zvláště velké vzdálenosti, a tak se do jednoho časoprostorového pytle nakonec dostali divocí Tataři obléhající Hostýn, továrník Michael Thonet, Panna Maria s děťátkem i Alice von Voss. Na prvním nádvoří u brány vítali v podvečer 3. září početné skupiny návštěvníků všech věkových kategorií jejich průvodci – Ernst Loudon a jeho manželka Henrietta Seilern-Aspang.

„Jmenuji se Ernst Loudon a spolu se svou manželkou Henriettou Seilern-Aspang bych vás rád přivítal na bystřickém zámku. Narodil jsem se sice v Hadersdorfu, ale vyrůstal jsem tady v Bystřici. Otec mě vedl nejen k lásce k přírodě, ale i k dobrému hospodaření na bystřickém a hadersdorfském panství. Ve svých šedesáti letech se otec vrátil do Hadersdorfu a správu Bystřice ponechal v mých rukou. Jsem v tomto kraji rád a těší mě zvelebovat své panství. Podobně jako můj otec i já se věnuji pěstování zajímavých rostlin. A výsledky své práce si nenechávám pro sebe. Park jsem už před lety zpřístupnil lidem ze svého panství i lázeňským hostům, kteří si sem chodí na léčebnou kůru – žinčici. Jen růžovou zahradu jsem musel oplotit a návštěvníky do ní nevpouštím… to víte, špatné zkušenosti… a já jsem na své růže opravdu pyšný. Věnuji se také chovu koní a ovcí, lovu a zvláště obdivuji malířské umění. Jakmile jsem zjistil, že se v kraji usadil proslulý Hanuš Schwaiger, hned jsem mu dal zakázky pro bystřický zámek. I naši rodovou kapli na hřbitově vymaloval…“

Ale tu si Ernst Loudon v podání Evžena Petříka z kroměřížské skupiny historického šermu Biskupští manové vzpomněl, že je čas zadržet proud vlastní řeči a připustil: „ I my na konci 19. století jsme si rádi představovali dávné události, které vytvářely historii míst, v nichž jsme žili,“   Často nás zvědavost odnesla hodně hluboko do historie, třeba až k bájným dobám, kdy do kraje pod Hostýnem vpadli Tataři a jeho obyvatelé se utíkali o pomoc k Panně Marii Svatohostýnské.“   Zeptal se, jaké datum se vlastně píše, a pozval návštěvníky, aby společně s ním vkročili do doby před 770 lety, kdy Panna Maria zahnala nepřátele blesky vrženými z oblohy a dala pod Hostýnem vytrysknout prameni zázračné vody . Zatímco během cesty na druhé nádvoří všechny nabádal k opatrnosti, přehnala se kolem jako smršť horda Tatarů a vrhli se do urputné bitky s místními spoře ozbrojenými Valachy, v nichž mnozí poznali bystřické portáše a tanečníky ze souboru Rusava. Na jejich prosby se v okně objevila Panna Maria Petra Petříková s novorozeným děťátkem v náručí a prameni zázračné vody pak dala na nádvoří vytrysknout autorka programu Eva Nedělníková   – po otočení kohoutkem začala téct voda z hadice důmyslně ukryté pod trávníkem. A když Tataři na Valachy zlotřile naléhali, byli shora počastováni skládacím bleskem z mosazného plechu, který pro divadelní účely promptně zhotovili šikovní pracovníci městské údržby, a zvučným hromem vypůjčeným z loutkového divadla. V kraji pod Hostýnem zavládl opět mír.

Jak potom připomněl Ernst Loudon, podobných nájezdů zažili obyvatelé našeho kraje ještě několik. „ Za třicetileté války sem vpadli žoldnéři polského krále Zikmunda III. zvaní Lisovčíci, v roce 1866 potom Prusové,“ vzpomínal . „Usadili se v mém zámku a neustále zvyšovali své požadavky. Ani naše zámecká strava nebyla pruským vojákům dost! A ještě k tomu sem přinesli choleru! Dokonce měli potřebu i název městečka změnit. Po dobu jejich pobytu se Bystřice jmenovala Nové Prusko! Tehdy už nám bohužel Panna Maria nepomohla. Ke zmírnění škod jsem musel osobně ze své pokladny přispět já. Jinak nevím, jak by zdejší obyvatelé přežili…“ „Však vás za to, můj choti, řádně císař ocenil , tlumila Henrietta jeho rozčilení, „když vám udělil nejvyšší uznání… Jeho excelence Ernst Loudon je příliš skromný,“ svěřila publiku, „ ale po Františku Antonínu della Rovere di Monte l´Abbate je patrně druhým nejvýše postaveným pánem, který na bystřickém zámku sídlil. Už od roku 1857 je držitelem titulu c. k. tajný komoří, je poslancem Moravského zemského sněmu, členem panské sněmovny říšské rady i ústřední komise pro chov koní. A je také velmi pokrokovým člověkem, představte si, že do zámku zavedl dokonce telegraf!“

Pak všichni společně navštívili komnaty Alice von Voss, aby se nechali provést malou rodinnou galerií Loudonů. Alice z Vossu představila návštěvníkům portrét Gideona Ernsta Loudona, proslulého generála ve službách císařovny Marie Terezie, který přišel do Rakous z Pobaltí, vstoupil do armády a šel od vítězství k vítězství. Porazil   Turky u Bělehradu a obávali se ho i Prusové, kteří prý vymysleli kletbu „Himllaudon.“ (V Rakousku tato pruská kletba zlidověla a v malé obměně „Fix Laudon“ se užívá dodnes.) Na dalším z portrétů byla vyobrazena generálova manželka Klara von Hagen a na jiném pak návštěvníci mohli spatřit generálovu tureckou schovanku. Byla tu   podobizna Oliviera Karla svobodného pána z Loudonu, který zdědil Bystřici po svém strýci Johannu Nepomuku Wengerském v roce 1827, ale na své panství přijel až po svatbě s Viktorine von Troyer v roce 1830. Portrét mladičké   a půvabné Viktorine, která zemřela v devatenácti letech po porodu prvního dítěte, visel hned vedle. Mezi portréty upoutal i jemný zjev mladé Henrietty ze Seilernu a posmutnělý nervní obličej Remigia Oliviera Loudona, jenž ukončil svůj život vlastní rukou. Malé galerii loudonských portrétů pak vévodila klasicky krásná tvář Ernsta Gideona Loudona.

A protože právě on se v roce 1861 setkal s  německým průmyslníkem Michaelem Thonetem, napomohl založení továrny na ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem a tím inicioval velké změny, které se pak v kraji udály, přesunula se návštěvnická skupina nakonec právě do okamžiku podepsání klíčové smlouvy o odkupu dřeva z loudonských lesů. V kruhovém sále bystřického zámku byla za účasti velké prohlídkové skupiny smlouva mezi Michaelem Thonetem a Ernstem Loudonem skutečně uzavřena a budoucnost města jako významného centra nábytkářské výroby na léta zajištěna. Všichni se mohli v klidu rozejít do svých domovů.

Pro příští rok připravuje městské muzeum další, třetí díl cestování v čase. Historické osobnosti pocházející z různých století tentokrát představí návštěvníkům v náležitě dramatickém scénáři dobovou módu a styl oblékání. Necháme se překvapit.

msch