Letos  na začátku října jsme se vydali do oblasti tzv. „Manzanského trojúhelníku“, proslulého dlouholetou tradicí výroby sedacího nábytku, znovu. Po komunálních volbách v roce 2010 se stal staronovým starostou San Giovanni pan Franco Constantini, který byl u naší spolupráce od začátku jako předchozí starosta a dlouholetý člen městské rady. Protože záměrem dalšího setkání  bylo rozšíření spolupráce do oblasti zájmových organizací, spolků a sportovních klubů, byla bystřická delegace početnější. Na pozvání starosty Constantiniho se poznávací cesty zúčastnili starosta Zdeněk Pánek,  místostarostka Vladislava Bělíková, radní Petr Hradil, vedoucí odboru vnitřní správy Pavel Malének, vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu Barbora Janečková, zastupitel, zástupce firmy TON a umělecký vedoucí folklorního souboru Rusava Jiří Stanovský, za volnočasové aktivity dětí a mládeže a ZŠ T. G. M. Eva Mikešková a za Klub vojenské historie francouzského císařství František Sklenář.

„Italští přátelé pro nás připravili velmi zajímavý program. Osobně si ale velmi cením zejména skutečnosti, že si členové tamější městské rady udělali čas a po oba dny nás všude doprovázeli. Mohli jsme tak navázat daleko bližší vztahy než při oficiálních setkáních,“ konstatoval starosta Zdeněk Pánek. I když se totiž političtí představitelé obou měst mohou ve volených funkcích střídat, spolupráce může pokračovat v osobní rovině. A zejména postupně prorůstat mezi občanská sdružení, kulturní či sportovní aktivity nebo spolupráci mezi podnikateli. „Máme zájem naše partnerství rozvíjet v těchto oblastech, a to zejména mezi mládeží,“ potvrdil ve svém projevu i Franco Constantini. Radní Elda Celdon zase viděla možnosti spolupráce v propagaci rovných příležitostí mužů a žen, které má ona sama v San Giovanni na starosti. I když její mužští kolegové brali tyto aktivity s menším odstupem a shovívavostí, jde jistě o zajímavé společenské téma.

Velmi inspirativní bylo setkání s představiteli A. S. D. I., rozvojové agentury průmyslového distriktu výroby židlí se sídlem v sousedním městě Manzano. Tato agentura podporovaná krajem zastřešuje a hájí zájmy všech výrobců nábytku v oblasti a pomáhá jim v době ekonomické krize. (www.italian-chair-district.it/it) Prezidentem agentury je nám dobře známý Giusto Maurig, který je členem městské rady v San Giovanni. Jejich heslo TAKE A SEAT má více významů a skvěle vystihuje podstatu společného snažení. Znamená totiž nejen výzvu „posaďte se“, ale také „vezměte si židli“. A. S. D. I. sdružuje kromě firem také všechna města, některé školy (např. dřevařskou průmyslovku IPSIA, která spolupracuje s bystřickou SŠNO), organizace cestovního ruchu a turismu, a zejména správy oblasti Friuli Venezia Giulia a provincie Udine.

Ve spolupráci s univerzitou v Terstu nechala agentura zpracovat studii o průmyslových a továrních objektech a zónách, které po krachu firem zejí prázdnotou. Studie je nejen mapuje, ale také navrhuje jejich další využití pro místní komunity. Jeden výtisk obsáhlé studie získalo darem  i město Bystřice pod Hostýnem, protože tradice židličkářské výroby obě naše města spojuje asi nejvíce. Italští podnikatelé se zajímali o odkaz Michaela Thoneta, který je v evropském designu pojmem a z jehož návrhů v podstatě všichni jeho následovníci čerpali. „My vaše židle vlastně celou dobu jen napodobujeme,“ konstatoval s úsměvem starosta Constantini. Křeslo věnované a. s. TON Bystřice pod Hostýnem později sám dostal při oficiálním setkání na radnici a byl velmi mile překvapen.  Tradiční tvar a stylová čistota židle byly zaslouženým předmětem obdivu všech přítomných.

Součástí programu připraveného italskou stranou byla i návštěva obce San Daniele del Friuli, která je proslulá výrobou sušené šunky. Exkurze v továrně Dall´ava, kde se právě sušilo 55 tisíc vepřových kýt, by zaskočila každého vegetariána. Nikdo takový se ovšem v naší delegaci nevyskytoval, takže jsme si neskutečnou vůni i chuť až 14 měsíců sušeného masa pořádně užili. Pochoutkou pro jiné smysly byla pak návštěva světově ojedinělé školy mozaiky ve městě Spilimbergo. Studenti ze všech koutů světa se tu v tříletém studijním programu učí řemeslu i počítačové grafice se složitými výpočty. Vytvořit mozaiku třeba pro chrámovou kapli je totiž nejen výtvarně a manuálně, ale i technicky velmi náročné. Tato škola spolupracuje se sklářskou školou ve Valašském Meziříčí a pan ředitel se velmi zajímal o naši mozaikovou křížovou cestu na Sv. Hostýně, kterou si při nejbližší cestě do Valašského Meziříčí přijede prohlédnout. Myslím, že nikdo z nás si před prohlídkou školní budovy pojaté jako galerie nedokázal vůbec představit, kolik podob může mozaika mít a jak velmi moderně může působit třeba trojrozměrné zpracování.

Zcela jiné emoce a zážitky přinesla návštěva muzea 1. světové války ve městě Fogliano di Redipuglia. Betonový monument pojatý jako obrovské schodiště ukrýval ostatky jednoho sta tisíc vojáků – a jedné ženy. Nápis PRESENTE na vrcholu památníku odkazoval k přítomnosti a byl i připomínkou vojenského hlášení  se jednotlivých vojáků při nástupu (naše ZDE). Rozsáhlé expozice vojenského muzea byla zaplněny exponáty, které jsou výmluvnou připomínkou těžkého života vojáků. Je to nesmírně zajímavé a nesmírně skličující, kolik vynálezů a zlepšováků vzniklo s úmyslem účinněji a rychleji zabíjet. V historii světových válek stáli naši a italští vojáci vedle sebe i proti sobě, což jen dokazuje nesmyslnost těchto bojů.

Naštěstí jsme se mohli potkat v mírové době, která se alespoň v rámci Evropy snaží lidi spojovat. Život v San Giovanni al Natisone, vzdáleném od Bystřice pod Hostýnem přes 700 km, je tomu našemu hodně podobný. Závěrečné setkání na radnici ukázalo, že v obou městech se hraje fotbal, jezdí na kolech, hraje tenis,  střílí z pušek, že se podobně staráme o volný čas dětí a máme stejné střední školy a hlavním podnikáním je dřevařská výroba. Setkali jsme se s dobrovolnými záchranáři a členy Červeného kříže, kteří hrají v oblasti s trvalou hrozbou zemětřesení zvláště důležitou úlohu. V mnohém jejich práce splývá s činností našich dobrovolných hasičů či místní charity. Hlavní rozdíl mezi oběma městy je jen v podnebí, které mají Italové i na severu mírnější a vlídnější, a tudíž zde ve velkém pěstují víno, zatímco my se musíme zahřívat domácí slivovicí.

Vizitky byly vyměněny, spolupráce přislíbena – a teď nás čeká velký úkol hledat způsob financování vzájemných výměn. V diskusi s jednotlivými zástupci klubů a spolků jsme našli společnou řeč, ovšem náklady na dopravu budou vzhledem ke vzdálenosti měst vysoké. Město proto bude hledat v grantovém systému, v evropských i jiných projektech možnosti, jak výměnu sportovních či zájmových kolektivů podpořit. A hlavně budeme připravovat jarní setkání italské delegace u nás v Bystřici pod Hostýnem.

-jan-