I. Albert ze Šternberka

   Prvním známým vlastníkem městečka Bystřice byl biskup Albert ze Šternberka. Není známo, jak se Bystřice do jeho majetku dostala. První zpráva o době jeho „panování“ je zároveň i zprávou poslední, je totiž první písemnou zmínkou o Bystřici vůbec. 

   Záznam je uveden v Zemských deskách olomouckých, které mj. sloužily k podobným účelům, jako dnešní pozemkové knihy nebo katastrální úřad – byly v nich uvedeny majetkové převody a prodeje. Kromě toho se do nich zapisovala usnesení zemských sněmů a soudů i přijímání tehdejších zákonů. Protože v té době neměla Morava ustanoveno své hlavní město, zemské sněmy zasedaly střídavě v Brně a v Olomouci a zemské desky se mezi těmito městy převážely. Proto byla také část majetkových převodů zapsána s větším či menším zpožděním. S minimálně půlročním zpožděním bylo do těchto „Zemských desk“ dne 8. ledna 1368 zapsáno, že biskup Albert ze Šternberka prodává půl městečka Bystřice spolu s přilehlými vesnicemi Bočkovi z Kunštátu. Zemské desky olomoucké, nazývané z výše uvedených důvodů také jako Zemské desky moravské, patří k nejcennějším archivním pokladům a byly proto prohlášeny za národní kulturní památku. Dnes jsou uloženy v Moravském zemském archivu.

   Vraťme se ale zpět k osobnosti prvního známého vlastníka Bystřice. Pocházel ze starého českého rodu, který se dělil na několik větví. Od starší moravské se sídlem na severomoravském Šternberku se ve 14. století oddělila větev česká se sídlem na hradě Český Šternberk ve středních Čechách. Tyto dvě větve se později dělily na další, z nichž jmenujme např. zábřežskou, lukovskou, holickou či konopišťskou.

   Šternberkové pocházejí podle rodové legendy z jednoho ze tří biblických králů Kašpara. Ve znaku mají zlatou osmicípou hvězdu v modrém poli, která podle této legendy je onou biblickou hvězdou nebeskou, která oznámila narození Páně. Šternberkové patří skutečně k nejstarším českým šlechtickým rodům, už od 12. století zastávali přední místa na královském dvoře a patřili také k nejbohatším a nejvýznamnějším českým šlechtickým rodům vůbec. K nejvýznamnějším členům rodu se jako první zařadil jeden z Albertových předků, Zdeslav. Za krále Přemysla Otakara II. se hrdinně podílel na obraně města Olomouce a v roce 1253 rozrazil armádu maďarských Kumánů. Dalším ze známých Albertových předků měl být legendární Jaroslav ze Šternberka, jehož hrdinství a porážku Tatarů u Olomouce v roce 1241 popisuje Rukopis královédvorský. Současní historikové ovšem zpochybňují nejen jeho slavné činy, ale i jeho samotnou existenci.

   Třetím ze slavných Šternberků byl první bystřický pán – Albert. Studoval na školách v Paříži a Bologni a po jejich absolutoriu se začal věnovat církevní dráze. Od roku 1352 byl děkanem v olomoucké kapitule, od roku 1358 působil jako biskup v německém Schwerinu, od roku 1364 byl biskupem v Litomyšli a  v roce 1367 se stal arcibiskupem magdeburským. Kromě toho byl Albert ze Šternberka horlivým ctitelem mariánského kultu a působil také jako humanistický mecenáš na dvoře Karla IV. S císařem udržoval velmi dobré osobní vztahy, takže jej v roce 1365 Karel IV. ve vzájemné korespondenci nazývá svým rádcem, o šest let později dokonce i nejmilejším přítelem. Albert doprovázel Karla IV. často na jeho cestách po Evropě a jeho jméno se objevuje mezi svědky na císařových listinách. Biskup udržoval přátelské vztahy nejen s císařem, ale také s jeho bratrem, moravským markrabětem Janem Jindřichem, v jehož markrabství měl velkou část svých panství. K jeho moravským majetkům patřily kromě moravského sídelního hradu Šternberka např. Bystřice, Kladruby u Kvasic, Količín, Odry, Roštění, nebo Zlín. Kromě zmínek o vysokých církevních postech najdeme v historických pramenech Alberta ze Šternberka např. jako zakladatele augustiniánského kláštera ve Šternberku, kam přinesl vyspělé gotické umění. Jeho zbytky je dodnes možné obdivovat v kapli šternberského hradu. Z jeho působení na poli politickém jmenujme např. post přísedícího na zemských soudech v letech 1368 a 1376. Albert ze Šternberka zemřel v roce 1380.

   S Albertovou smrtí sláva jeho rodu nezanikla. K jeho nejznámějším následovníkům patřili především Kašpar Maria, duchovní, sběratel, botanik, jeden ze zakladatelů a finančních podporovatelů Národního muzea a v neposlední řadě jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců přelomu 18. a 19. století, a také jeho bratranec František Josef, mecenáš věd a umění, zakladatel Společnosti vlasteneckých přátel umění a Akademie výtvarného umění.

   Pravděpodobně nejzajímavější osud potkal Jiřího hraběte ze Šternberka, za druhé světové války přesvědčeného Čecha, jemuž komunistický režim jeho majetky v roce 1948 sice zabavil, nicméně nechal jej jako jediného představitele české aristokracie působit jako kastelána na zabaveném hradě Český Šternberk.
            -eda-